PAVEL RYŠAVÝ

Pardubice – Do Pardubic jezdil TOMÁŠ DIVÍŠEK (36) v posledních letech celkem pravidelně.
Za prvé na nákupy, protože bydlí v nedalekém Srchu. A pak taky jako soupeř.
Šest let korzoval po různých hokejových štacích, než se vrátil zase domů.
Dynamo ho nejdřív na začátku léta nechtělo. Ale přeci jen zazvonil telefon, že by se pro urostlého centra práce našla. Ne ledajaká, v prvním útoku mezi kamarády Tomášem Rolinkem a Petrem Sýkorou. „Pro mě je důležité, že mě chtějí trenéři a já se jim to budu snažit vrátit," říká o své misi.

Může trvat jenom měsíc, nebo by se taky mohla klidně protáhnout na celou sezonu. Záleží jenom na něm, jak zaujme. Odhodlání mu rozhodně nechybí. Touha uspět taky ne.

Těšíte se na neděli, až proti Plzni po letech zase vyjedete na pardubický led jako domácí hráč?
Hodně se těším. Konečně to dopadlo tak, že hraju doma. Náš mančaft vypadá docela dobře, tak snad předvedeme pěkný hokej, lidí budou tleskat a nám se bude dařit.

Chtěl jste do Pardubic na zkoušku už na začátku léta, ale tehdy o vás Pardubice ještě neměly zájem. Co se nakonec stalo, že jste tady?
Tohle trvalo už déle a nikdy to nevyšlo. Před týdnem mi Pardubice volaly, jestli mám ještě zájem a já samozřejmě řekl, že ano. Chci mančaftu pomoci, uvidíme, jak to dopadne. Jestli to nepůjde, po měsíci půjdu pryč. Nemělo by cenu, abychom se tady pak celou sezonu trápili, proto je to zatím ve formě měsíční zkoušky. Nemám s tím jediný problém, udělám maximum, abych byl platný.

Ani trochu v hlavě nekřičela ješitná myšlenka, že když o vás Pardubice nestály, vy se na ně za trest vykašlete, až vás budou potřebovat?
Vůbec ne. Já to takhle vůbec neberu. Klub hráče platí, tak má právo si vybrat, koho chce. Vždyť já sem byl našlápnutý už asi pětkrát a nevyšlo to ani jednou (usměje se). Pro mě je teď důležité, že mě chtějí trenéři a já se jim to budu snažit vrátit. Vždycky je fajn, když nad vámi stojí někdo, kdo vám věří. Vůbec se nekoukám na to, co je kolem. Když mě odněkud vyhodili, nepátral jsem proč. Majitel má vždycky právo si postavit svůj mančaft. Já jsem jenom od toho, abych se snažil odevzdat na ledě maximum.

Jaký máte sám pocit ze souhry s Tomášem Rolinkem a Petrem Sýkorou?
Musím říct, že zatím jsem suverénně nejhorší (usměje se). Oba to jsou hrozně zkušení hráči, výborní kluci jak do kabiny, tak na led. Hodně se na sebe snažíme mluvit, začátek ideální asi úplně nebude, potřebujeme se trochu sehrát. Ale nebudeme se vymlouvat, přijdeme a jdeme na věc. Nemohl jsem si ale do startu sezony přát lepší spoluhráče.

Připadá mi, že Miloš Říha věří, že vaše nahrávky udělají na ledě Petra Sýkoru, že byste mu měl chystat jeden gól za druhým. Máte stejné pocity?
Jsem děsně rád, že mi Miloš věří. Budu se snažit. Role v mačaftu máme rozdělené, Sejček je bomber, má na to, aby dal těch 25 gólů a já mu v tom zkusím pomoci.

Říha do hráčů hustí už od léta nový systém. Daří se vám ho po týdnu vstřebávat?
Tenhle hokej se hrát musí, jiná cesta není. Nejsem hráč, co by měl takový systém zažitý pod kůží, to je fakt. Ale nebude to problém. Myslím, že hlavně Rolas se Sejkem to na ledě obruslí, já tomu zkusím dát trochu myšlenku. Tenhle způsob se mi ale líbí hodně, jedině takhle agresivním stylem se dá uhrát nějaký výsledek. Navíc jde o atraktivní hokej pro lidi, žádné vyčkávání. Může se stát, že prohrajete, ale musí být vidět, jak každý šel do zápasu úplně nadoraz, to je základ.

Neměly by se Pardubice pomalu přejmenovat na HC Srch?
Zatím máme Srch útok, uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Podíváme se, co v Srchu ještě zbylo a když tak to sebereme (směje se).

Rozebíral jste se spoluhráči někde v Srchu u piva, co vás bude v Pardubicích čekat, jestli přijdete?
Mluvil jsem o tom hned se Sejkem. Byl tomu nakloněný. Chtěl jsem sem jít už pár let, ale nikdy to nedopadlo a teď mám do hokeje hroznou chuť. Doufám, že všechno půjde, jak má. Tady jsem doma, tady chci hrát. Taky kvůli rodině a kamarádům, co sem budou chodit, bych chtěl předvést na ledě to nejlepší.

Ta chuť je na vás hodně vidět. Vybavuji si, jak jste byl vloni na Slavii deprimovaný, všechno bylo v háji, při rozhovorech jste se díval spíš do země, žádný úsměv. Tohle je úplně jiný Tomáš Divíšek…
(usměje se) Tam jsme ztráceli asi nějakých dvacet bodů, to na náladě moc nepřidá. Nechci se tady vůbec bavit o nějakých osobních statistikách, mně jde teď jenom o to, aby tým šlapal a pak je nálada taková, jaká je teď. Tady cítím pohodu, hlavně je vidět, že systému a mančaftu všichni věří. Ať jsem tady čtrnáct dní, měsíc, nebo dva roky, jediné, co si přeju je, ať Pardubice šlapou.

Ideálně s vámi v první lajně…
Beze mě, nebo se mnou. To je úplně jedno. Jasně, že se budu snažit, abych byl při tom. Ale uvidíme, jak všechno půjde.

Pořád ještě hrajete se svými slavnými dřevěnými hokejkami?
Už jsem je chtěl vyměnit (směje se). Ale tak nějak na to nebyl čas, trvá, než je objednáte, než dorazí… V létě jsem nevěděl, co bude. Teď už začíná liga, tak to asi necháme tak, jak to je.

Sehnat výrobce dřevěných holí není problém?
Vůbec ne, ve Svratce mi je dělají, jde o to tam jenom zavolat a za chvíli je mám u sebe.

Spoluhráči si rýpnou, když vidí vaše prehistorické kousky?
Jo, dělají si srandu pořád. Ale musím říct, že všechny vtipy, který tady vymýšlejí, jsem slyšel už asi stokrát, takže mě nic nerozhodí (směje se). Ze začátku s dřevem hrál každý a přejít na karbonovou hokejku není tak složité jako zpátky. Moje váži asi tolik, co tři moderní. Ale když si na to zvyknete, nevnímáte to. Když třeba zlomím v zápase hůl a někdo mi půjčí karbonovou, musím se trochu smát, najedou nemáte v ruce nic.

S lehčí hokejkou byste měl ale rozhodně větší ránu a možná i lepší cit pro puk, ne?
Ránu bych měl větší na sto procent. Ale cit mám lepší právě v té dřevěné hokejce. Kvůli tomu si ji pořád nechávám, když si půjčím karbon, hokejku v ruce vůbec necítím. A já navíc těch střel za sezonu ani moc nemám. Dorážku zvládnu i s dřevěnou a těch pět ran, co tak za rok nasbírám, s ní dám taky (usměje se).

Takže vy si dřevo necháváte hlavně kvůli Petru Sýkorovi, abyste mu poctivě mohl ládovat kanón?
Já dělám všechno kvůli Sejkovi (směje se).