„Ne že by mě to nebavilo. Prostě už toho bylo dost. Stalo se, že z 365 dní v roce jsem byl 250 dní mimo domov,“ říká třiačtyřicetiletý muž, jehož nyní vytěžují především „jeho“ Pardubice.

A v letošní sezoně mu výsledky populárního klubu dělají radost. Eaton byl po polovině základní části na druhém místě, pouze o skóre za Vítkovicemi.

Jste maximálně spokojený s první polovinou základní části?

Hodnocení, která probíhají v průběhu sezony, neberu s až tak odpovědným náhledem. Ono je to totiž strašně složitý. Když hrajete celou sezonu výborně, a pak brzo vypadnete v play off, tak je sezona hodnocena neúspěšně. Byť osm měsíců předvádíte kvalitní výkony a pohybujete se na příčkách, které lidi zajímají. Je to dvousečné. Musím říct, že asi bychom měli být spokojení s umístěním, ale na druhou stranu v mnoha zápasech nebylo z naší strany všechno v pořádku. Co se týče výkonnosti, máme co dohánět.

Přesto máte 49 bodů, což je o 8 více než ve stejné části loňského roku. S devadesáti góly jste nejproduktivnějším týmem extraligy. To jsou velice solidní čísla.

Ano, jsme rádi, že se nám daří v ofenzivě. Zase ale musíme respektovat, že se nám vrátil nejlepší střelec klubu Petr Sýkora, který dokázal atakovat rekord extraligy v zápasech v řadě, ve kterých skóroval. V té době rozhodoval Petr většinu zápasů. Příjemně nás překvapila výkonnost našich mladých hráčů, ať už je to Zohorna, Nakládal nebo obránce Kolář. Nyní se přidávají třeba Kousal s Buchtelem. Vnímáme tyhle, ale v žádném případě bych je nepřeceňoval. Na to je strašně brzo.

Mladí hráči nejenom, že se dostanou do sestavy, ale dokážou se prosadit i střelecky. Je postaráno o budoucnost pardubického hokeje?

To je dost předčasné. Pamatuji si, že to bylo někdy před třemi lety a konkrétně i ve vašem Deníku, se vyjadřovali někteří naši bývalí hokejisté, které jste nazvali experty. A neskutečným způsobem kritizovali výchovu hráčů v našich mládežnických kategoriích. Hráči jako Kousal, Buchtele, ale i Drtina, Radil, Pilař, Poskočil, tak to jsou produkty školy, které tihle lidé pomlouvají. V té době byli tihle hráči na začátku kariéry v juniorech, mužstvo procházelo přestavbou a omlazením. Děláme to tak každý rok, kdy zhruba po třech měsících posuneme nejstarší ročníky do seniorské kategorie. Z mladšího dorostu zase posuneme hráče do staršího tak, aby ti nejlepší hráli hokej se staršími ročníky. Samozřejmě že někdy jsme terčem kritiky od rodičů, že jejich dětem bereme možnost úspěchu na mistrovství republiky. Ovšem pro hokejový růst je „ostaršení“ nezbytné. Díky tomu máme k dispozici velmi silnou generaci hráčů z juniorů, byť jsme za náš postup byli kritizováni. Ale říct už teď dopředu, že v budoucnosti potáhnou káru odpovědnosti klubu, na to je čas.

Ani to nejde odhadnout?

Klíčové bude, jak naloží s příležitostí, kterou dostali. Většina hráčů je – jak já tomu říkám – v telecím věku. Už se potýkají se soukromými problémy, které jim kariéru mnohdy ovlivní takovým způsobem, že se naděje časem strašně změní.

Letos si na vlastní kůži zkoušíte v extralize populární novinku v podobě angažování zámořských hokejistů. Jste spokojen s jejich přínosem?

Jejich výkonnost nechci posuzovat už nyní. Po měsíci je těžké někoho ohodnotit. Jeff Jilsson je u nás přes měsíc, ostatní dva kluci (Aaron MacKenzie a Adam Pineault) čtrnáct dní. Nebylo by to ode mě zodpovědné. Každopádně asi každý si všimne, že Jeff je především defenzivní obránce, který hraje devadesát procent našeho oslabení. Trenéři se rozhodli, možná i díky lepší komunikaci, že do jedné obranné dvojice spojí Jeffa s Aaronem. A my jsme dostali během dvou zápasů jen dva góly. To je podstatné. MacKenzie s Pineualtem jsou tady do 7. prosince. Uvidíme, jestli si je necháme.

V Českých Budějovicích se koncem října zranil Dominik Hašek. Vyslechl jste si hodně narážek na téma Dominátorova zranění?

Vyslechl jsem si toho vážně hodně. Překvapilo mě, kolik negativismu je v hokejovém prostředí. Řekl bych až škodolibosti, jež se v souvislosti s Dominikovým zraněním objevila. Nicméně zranění k hráčům patří a nemusíte se jmenovat Dominik Hašek. S takovými situacemi musíte dopředu počítat. Nejenom v případě Haška, ale i u jiných hráčů. Zranění u vrcholových sportovců jsou častá. (zvedá hlas) Měli jsme připraveného Martina Růžičku, který jednoznačně dokazuje, že má potenciál stát se v budoucnosti brankářem číslo jedna.

Dokážou vás naštvat negativní reakce spojené s Haškovým zraněním?

Ve vrcholovém hokeji se pohybuji dvacet let, takže mě to nemůže rozčílit. Jsem na to zvyklý. Závist a škodolibost je vlastnost, která je bohužel mnoha našim lidem vlastní. S tím se musí člověk holt srovnat. Sám s tím nic nenadělám. Je škoda, že si hromada lidí neuvědomuje, co konkrétně Dominik má za sebou, co všechno dokázal. Místo toho, aby respektovali jeho kariéru i snahu prosadit se v jeho věku, tak volí variantu číslo dvě: pomlouvání, škodolibé posměšky a urážky. To mě mrzí. Stačí si prohlédnout naše klubové fórum na internetu. Hned, jak se to stalo, tak jsme dostali, co se do nás vešlo. Cože jsme to za lidi, když jsme to nevěděli dopředu.

Už tušíte, kdy bude Dominik fit?

Už trénuje. Nyní bude záležet na jeho pocitu. Osobně to odhaduji tak na týden, deset dní.

Mužstvo opustil v průběhu října klíčový obránce Petr Čáslava a výkonnost to prakticky nepoznamenalo. To samé v případě už zmiňovaného Haška. Poslední vítězné zápasy v Boleslavi a Třinci jste odehráli bez ofenzivních klenotů Petra Sýkory a Jana Starého. Pardubice se evidentně umí vypořádat s absencí hvězd. Ukazuje to na sílu mužstva?

Většina těžkých zápasů ještě přijde. Je však důležité, že se i v sezoně dostáváme do situací, které mohou být nazývány krizovými. Konkrétně do Vítkovic jsme přijeli bez obou gólmanů, a mužstvo se dokázalo vzepřít ze stavu 0:3. Což není úplně všední záležistost. Dokonce jsme mohli vyhrát ještě v základní hrací době. Především ve druhé třetině jsme měli plno šancí. Připadá mi, že tým je odolný. Má v sobě náboj a je na něm patrné, že pro Pardubice chce získat úspěch.

Už druhým rokem nejste součástí národního týmu, u kterého jste se v různých věkových kategoriích pohyboval patnáct let. Blíží se olympiáda. Nechybí vám „šrumec“ okolo nominace, příprav?

(směje se) Na sklonku roku 2008, a tím mám na mysli mistrovství světa v Quebeku, jsem deklaroval už v únoru, že končím. Není to tak, že by mě to nebavilo. Byla to úžasná práce. Jenže se také stalo, že z 365 dní v roce jsem byl 250 dní mimo domov. (důrazně) Ten, kdo má podobné zaměstnání, tak ví, o čem mluvím. Už toho bylo dost. Neříkám, že se někdy nebudu snažit o podobnou funkci se znovu ucházet, ale v nejbližších dvou třech letech s tím nepočítám. Přednost prostě dostaly jiné věci. Nikdo už nevidí, že během třiceti dní jsem musel sedmadvacetkrát letět letadlem, což zrovna moc nemusím. Na mistrovství světa v Kanadě jsem si přivodil i zdravotní problém, který vyplynul z toho, že tenkrát během tří měsíců jsem měl nalétáno asi devadesát dní. Z toho šestnáctkrát přes oceán. Každopádně mužstvu, trenérům, realizačnímu týmu přeju hodně úspěchů. Olympiáda je ta pravá kompetice, protože na ní jsou nejlepší hráči. Ale shon a starosti okolo mě rozhodně chybět nebudou.

Už jako divák jste navštívil letošní šampionát ve Švýcarsku. Budete i ve Vancouveru?

Do Švýcarska jsem byl pozván od jiné federace, ne od české. Přednášel jsem na setkání manažerů a obchodníků o sportu. Co se týče Vancouveru, tak byť tam mám mnoho kamarádů, tak v žádném případě olympijský turnaj neplánuju navštívit. V Kanadě bude strašný zmatek. Navíc s Pardubicemi chystáme během pauzy více možností přípravy. Přemýšlíme, jestli zvolíme hory nebo zahraniční výjezd. Nabídek máme několik. Na druhou stranu trenéři mají obavu, aby se někdo před rozhodující částí sezony nezranil. A jestli i já využiju nějakého volna, tak to vidím na Špindl nebo cestu za teplem.

Až začne olympijský turnaj, vybaví se vzpomínky ze čtyř olympiád, které jste v roli funkcionáře prožil? Třeba Nagano…

Takhle. Určitě těm klukům, kteří se dostanou do konečné nominace budu fandit. Se všemi jsem se potkal na různých reprezentačních úrovních. Český hokej úspěch potřebuje a velké turnaje nás vždycky dokázaly semknout. Výběr hráčů, který je k dispozici, by měl přivézt medaili. Byť nás na favority nikdo nepasuje. Havlát, Eliáš, Krejčí, Hejduk. To jsou všechno hokejisté, kteří patří v Americe k nejlepším. Tomáš Kaberle je nejlepší bek celé NHL, Tomáš Vokoun má vynikající formu. Koneckonců to jsem před čtrnácti dny viděl osobně. Bude–li všechno v pořádku, trenéři najdou ideální složení pětek, tak by nás medaile minout neměla.

Myslíte, že se do konečné nominace procpe někdo z pardubické líhně?

Velkou šanci má Petr Čáslava. Určitě by tam neměl chybět Tomáš Rolinek, který má potenciál nastupovat v NHL. Je trošku škoda, že trenéři škrtli Petra Průchu. Osobně si myslím, že je to velmi dobrý hokejista. A to, že se jednou nezúčastnil turnaje, jelikož měl obavu o svůj další kontrakt a budoucnost v NHL, je normální lidský problém, který se za život stane. Sám jsem to řešil vícekrát, ale nikdy jsem hráče kvůli tomu neodstřelil. Ale to je věc trenéra Růžičky, jenž je za to zodpovědný a musí si to vyřešit sám.

Zmínil jste Milana Hejduka, který chyběl v předběžné nominaci. Do užší se už dostal. Měl by jet do Vancouveru?

(směje se) To je v současné době náš nejlepší střelec v NHL! Navíc má hromadu zkušeností. Myslím si, že Milan patří mezi pět až osm nejlepších pravých křídel v soutěži. V případě, že bychom chtěli takového hráče opomenout, tak by to byla obrovská chyba.