Bolavé kosti si teď hokejový útočník JAN BULIS vyrazil prohřát k moři. Až se vrátí, nejspíš už bude mít v hlavě verdikt, zda v hokejové kariéře chce pokračovat, nebo ji balí.

V rozhovoru pro Deník na rovinu vysvětluje, že má všeho už dost a chybí mu motivace. Agent ho tlačí do Švýcarska, jemu se ale nechce nikam.

Tedy nulová šance, že si zahraje doma za Pardubice? Ne tak úplně. Synek tátu přemlouvá, že by ho rád viděl v extralize. Kvůli němu, manželce a dceři se vrátil domů. Už žádné Rusko. Třeba na malého dá…

Od 16 let trávil, kromě jedné výlukové sezony v NHL, téměř celý rok mimo domov. Teď řekl stop. Už žádné zahraničí, žádné Rusko. Když měl jít kvůli fotografii pro rozhovor na pardubický zámek, rozplýval se: „Páni, nádhera. Je to ostuda, jsem Pardubák a já tu roky nebyl. Pro samý hokej nebyl čas."

Je tělo po 18. sezoně na nejvyšší úrovni době hodně bolavé?
Dost. Přelety, časová pásma… V NHL se hrál hodně fyzický hokej, v Rusku je to sice jemnější, ale zase tam máte hrozné cestování.

Smlouva v Čeljabinsku vypršela. Máte aspoň trochu hlavu zamotanou, co bude dál?

Právě, že vůbec ne. Je měsíc po sezoně, mám problémy s třísly a hrozně mě berou záda. Během roku jsem musel i na operaci s kolenem, takže o hokeji nepřemýšlím ani trochu.

Ztratil jste motivaci?

Teď není žádná. Když budu počítat i juniorku, byl jsem přes 20 let mimo Česko. Momentálně si říkám, že hrát už asi nebudu. Ale kdo ví, co bude za měsíc, nebo za dva. Teď se mi nechce hrát vůbec.

Celý rozhovor s Janem Bulisem najdete v pondělním vydání východočeských Deníků na straně 22 nebo také v elektronické verzi vydání novin.