Takhle nějak to v roce 2010 končilo: „Pokud dostaneme slevu minimálně padesát procent na pronájem ledové plochy v ČEZ Areně, nevidím už žádný problém naskočit do nového ročníku krajské soutěže.“

A takhle nějak to v roce 2011 začíná: Závodní hokejová Pardubice se dotace dočká a může se do soutěže přihlásit…

Její spoluzakladatel a hlavní postava klubu JAKUB MUSIL chce do budoucna sázet na stávající kádr.

Jakube, váš klub by se měl přihlásit do krajské hokejové soutěže mužů a svá domácí utkání hrát v malé hale pardubické ČEZ Areny. Můžete nám o tom říct více?
Samozřejmě. Dostali jsme od města zelenou. Sice ještě přesně nevíme s jakou přesnou částkou na využívání ledové plochy můžeme počítat, ale to co nám bylo přislíbeno je zatím dostačující.

Teď vám zřejmě nastane frmol. Nicméně připravit se na příští ročník nejnižší soutěže zbývá moře času…
Ano, to je. Nicméně dostali jsme impuls začít plánovat věci s tímto rozhodnutí spojené. Jako je jednání o uvolnění hráčů, hledání eventuálních posil, připravení půdy pro potencionální partnery a jejich oslovování. Začíná tvrdá práce a starosti, pro nás však příjemné. Tedy alespoň doufám (smích).

Hrávali jste meziokresní přebor, přátelská utkání s týmy z krajské soutěže, takže nějaký ustálený kádr už máte. Co se stávajícími hráči?
Určitě chci zachovat stávající tým. Ti kluci si to zaslouží, za to jakou vytvořili partu a náladu. Samozřejmě ale budeme muset kádr rozšířit. Chtěl bych mít třiadvacet hráčů do pole a tři brankáře.

Můžete nám prozradit, o které hokejisty máte zájem?
Nechci předbíhat. Oni sami vědí, kteří to jsou. Chci ale říct, že kromě hokejových dovedností jsou pro mě hodně důležité morální vlastnosti, jako je zodpovědnost, slušnost, dochvilnost a ještě musí mít hráč bojovné srdce. Pořád se jedná o amatérský sport…

Naznačil jste, že chcete zachovat současný kádr. Bude na mnohem náročnější soutěž stačit?
Myslím, že ano. Samozřejmě jsem zaslechl nějaké obavy, ale to je jedině dobře. Pokora je důležitá. Nikoho vyhazovat nehodlám, máme totiž super partu. Pokud bude chtít někdo skončit nebo jít hrát někam jinam, bude mě to mrzet, ale nikomu bránit nebudu. Hokejistů je dost. Hlavně v Pardubicích. Náročnější soutěž to ale je, o tom jsme se naposledy přesvědčili v Poličce, kde jsme sehráli dva kvalitní přátelské zápasy.

Hlavní hvězdou Závodní je váš otec Evžen, bývalý prvoligový hráč. Jak vnímá novou situaci on?
Táta je nestor. Těší se. Je to pro něj výzva, ale samozřejmě ví, že to nebude lehké.

Je mu dvaapadesát. Jak dlouho si myslíte, že ještě bude hrát?
Dokud bude moci chodit. (rozesměje se). Já věřím, že ještě nějakou chvilku a pak se přesune na lavičku jako trenér. Hokej je jeho život.