Vládní nařízení v Česku zastavila sportovní dění v zemi. V současnosti stojí i profesionální soutěže fotbalistů i hokejistů. U sousedů na Slovensku je to jinak. Profesionálové v pěti sportovních odvětvích (nejvyšší soutěže) pokračují dál.

„Na Slovensku hokej hrát můžeme, je to ale bohužel bez fanoušků,“ říká obránce Marek Drtina, který druhou sezonu působí v týmu HC Nové Zámky.

Pardubický odchovanec byl u mistrovského titulu Dynama v roce 2012, pak působil v dalších klubech v Česku a na Slovensku. Jednu sezonu strávil i ve Francii.

Jaká je tedy aktuální situace ve slovenském hokeji?
Jako hráči z profesionální soutěže se můžeme normálně připravovat, trénovat i hrát. Třeba pro mládež je stadion uzavřený, může tam chodit jen extraligový tým.

Nejvyšší hokejová soutěž běží, i když několik týmů je v současnosti v karanténě…
Přesně tak, dost zápasů nám právě odpadlo, protože je řada mužstev je v karanténě. My jsme byli první tým v soutěži, který to takhle postihlo.

V izolaci jste byli na přelomu září a října. Jak jste karanténu přečkal?
Bylo to těžké, byli jsme dva týdny doma zavření. Naštěstí tady máme bydlení ve velkém areálu, kde bydlí i další hráči. Mohli jsme tady chodit i do posilovny, tak to celkem uteklo. I tak to bylo nepříjemné, návrat na led pak byl hrozný.

Jak si pak připadá hokejista, když se zase dostane na led?
Jako bychom šli poprvé na led po přípravě. Odtrénovali jsme necelý týden a měli první zápas s Nitrou, který jsme o gól prohráli. Teď mi přijde, že se do toho začínáme trochu dostávat.

Například hokejisté Pardubic dostali krátce po návratu z karantény opět zákaz společné přípravy na ledu. Ti to budou mít s návratem ještě složitější, že?
To bude hodně složité. Jsem na kluk zvědavý, jak se s tím poperou. Není nic jednoduchého, když nejste několik týdnů na ledě, pak předvádět kvalitní výkony. Záleží taky na každém hráči. Někdo se do toho dostane rychleji, někomu to zase trvá déle.

Extraliga na Slovensku začala až 2. října, ale taky dlouho nebylo jasno. Hokejisté ze slovenských soutěží dokonce protestovali v Bratislavě. Jak se pak situace vyvíjela?
Byli jsme zrovna v karanténě, tak jsem na této akci nebyl. Šlo tam taky o kompenzace pro kluby, bylo to těžké pro všechny, my jsme byli prakticky půl roku bez výplaty. Zatím nám přišla jedna. Nevím, uvidíme, jak to bude dál.

Pokud to je možné, tak se zápasy nejvyšší soutěže hrají. Doprovázejí je zvláštní opatření, co se týká třeba testování?
Hráči, kteří ještě nebyli nakažení, musejí před zápasem podstupovat testy. Týmy pak musí předkládat negativní testy. My, kteří jsme již byli pozitivní, máme asi tři měsíce klid. Testují se i další osoby, kterých se zápas týká. Jinak je to podobné jako jinde.

Vzhledem k předchozí karanténě pro vás sezona prakticky začíná (v neděli hrály Nové Zámky svůj druhý zápas). V předchozím ročníku jste se pohybovali kolem předposledního místa. Jaké ambice má klub do této sezony?
Rozhodně chceme postoupit do play off, potrápit nějaké soupeře a dostat se co nejdál. Musíme makat, aby se to povedlo.

V nadcházejícím týdnu máte odehrát další dva zápasy. Už se i pro a Nové Zámky sezona rozjede?
Už aby se to rozjelo, ostatní týmy už mají odehráno třeba pět zápasů. Těšíme se, až se dostaneme do zápasového rytmu, budeme mít zápasovou fyzičku. Jenom trénování člověka už tolik nebaví, čeká na zápasy. Těším se, až budu moct zase pořádně soutěžit a vyhrávat.

V tomto klubu začínáte druhou sezonu v řadě. Jaká je vaše role v týmu?
Patřím tady už mezi starší hráče, prostor mám i v přesilovkách či oslabení. Může tady být sedm cizinců v týmu, musím tak patřit k rozdílovým hráčům. A táhnout ten tým.

Po odchodu z Pardubic jste působil v Česku a na Slovensku, ale i jednu sezonu ve Francii. Čím si vás získalo angažmá v Nice?
Bylo to strašně zajímavé, hlavně dobrá zkušenost do života. To se týká i angličtiny a nějakých základů francouzštiny. Bydlel jsem na krásném místě, byt jsem měl kousek od pláže. Měl jsem tam i dceru, která tam chodila do školky. Po této stránce to bylo super.

Ale byla tam i negativa?
Na druhou stranu jsme hodně cestovali, na zápasy letadlem nebo i autobusem. Třeba dvanáct hodin tam, odehráli jsme zápas a zase zpátky. Ale jsem rád, že jsem to zkusil, někdy bych se tam i rád vrátil.

Jak byste charakterizoval hokejovou soutěž ve Francii?
Těžko se to srovnává, v Česku se hraje více s myšlenkou, chodí se do kombinací. Ve Francii je to především o mantinelech, od červené nahazovat, jít do brány a dorážet. Víc se hraje fyzicky, hodně bruslivý hokej. Je tam i spousta Kanaďanů, i trenéři, takový hokej tam vybudovali.

V kolonce úspěchy u vašeho jména svítí mistrovský titul. Jak si považujete triumfu z roku 2012, který jste s Pardubicemi jako odchovanec klubu získal?
Tehdy jsem v play off odehrál asi osm zápasů, jestli si to dobře pamatuji. Měl jsem štěstí, že jsem u vyřazovacích bojů mohl být a užít si i oslavy. Samozřejmě jsem tam neměl nějakou stěžejní pozici v týmu, ale jsem rád, že jsem to mohl zažít. Vzhledem k tomu, že jsem Pardubák a vyrostl jsem tam hokejově, tak na to rád vzpomínám. Doufám, že se mi ještě tady na Slovensku nebo někde jinde podaří něco vyhrát.