Nakonec rozhodl o postupu Pardubic do semifinále. Útočník DANIEL RÁKOS (24) překonal na sklonku první minuty prodloužení vítkovického Málka a zařídil výhru 5:4. „Kolikrát jsem strašně moc přemýšlel a nic z toho nebylo. Teď jsem tolik nevymýšlel a dopadlo to,“ sypal ze sebe po vypjatém utkání.

Zase se pošťuchoval s ostravským střelcem Ujčíkem, jenž před klíčovou bitvou vzkázal na východ Čech, že s lidmi, kteří za Pardubice momentálně hrají, by se nedokázal vůbec bavit a nemá je rád.

Přichází chvíle Ujčíkovi něco vzkázat?

Nechal bych to úplně v klidu. Viktor se nějak vyjadřoval do novin, my jsme se jenom soustředili na naši hru a nakonec nám to přineslo ovoce.

Je to satisfakce, že jste rozhodl sedmý zápas právě vy?

Jo, to mě těší. Podařilo se mi jim trochu zavřít pusu. Ale zase to nechci nějak přeceňovat.

Po zápase jste s Ujčíkem cosi řešil, plácal jste ho po ramenou. O čem jste se bavili?

Omlouval jsem se mu za ten faul kolenem. Nebyl v tom žádný úmysl, zrovna to vyšlo takhle na něj, ale nebylo to naschvál. Chtěl jsem mu dát tělo a on se v rychlosti uhnul. Už jsem se nemohl zastavit.

Co na to říkal?

Že to bere a věděl, že nešlo o nějaký úmysl.

Přitom na začátku zápasu do vás šťoural ze střídačky hokejkou. Vypadalo to, že po Platilovi máte dalšího hokejového „kamaráda“…

Viktor Ujčík je hlavně úplně jiný hráč než Platil a narozdíl od něj to má v hlavě v pořádku.

Skončila série a všechno zlé se maže?

U mě to tak je.

Sezonu jste si docela protrpěl. V základní části se vám podařilo dát jediný gól, dlouho jste byl navíc mimo kvůli zraněnému ramenu. Jaký to byl pocit rozhodnout sedmý zápas?

Jsem za to strašně rád. Úvod sezony jsem měl docela dobrý, pak jsem se ale začal poněkud trápit a do toho přišlo zranění. V play off jsem se cítil výborně. První čtyři zápasy byly dobré, pak jsem trochu odešel a nakonec ten gól. Kolikrát jsem strašně moc přemýšlel a nic z toho nebylo. Teď jsem tolik nevymýšlel a dopadlo to.

Vítkovice byly většinu zápasu o krok vepředu, čtyřikrát vedly, Pardubice ani jednou. Kde se pak ve vás vzaly síly na vyrovnání půl minuty před koncem?

Vítkovice hlavně dávaly góly po chybách, které se moc často nestávají. Navíc třeba vystřelí od modré a od nohy se jim to odrazí do branky… S tím nic neuděláme.

Vítkovice musely být po Bartekově gólu na 4:4 psychicky hodně dole… Myslíte, že tenhle moment měl vliv i na vaši vítěznou trefu v prodloužení?

Snažili jsme se využít toho, že nás diváci hnali ke konci hodně dopředu. V posledních deseti minutách jsme hráli hokej. Vítkovice jenom bránily a vyhazovaly puk ven. Dali jsme šťastný gól před koncem. Pak bylo, podle mě, jen otázkou času, kdy dáme v prodloužení gól.

Vaše řada se Zohornou a Cetkovským měla za úkol především bránit útočné hvězdy Vítkovic. Hrábli jste si v sérii až na dno?

Nějaké síly nás to stálo, ale v první řadě jsme byli rádi, že můžeme pomoci týmu. Byla to naše práce. V sedmém zápase se nám to moc nepovedlo, protože Burger docela řádil. V jiných utkáních jsme ho vymazali docela slušně.

Čekáte, že stejnou roli dostanete i v semifinále a znovu budete trápit nejlepší hráče soupeře?

To záleží na trenérovi. Jestli se tak stane, budeme se snažit hrát jako na Burgera s Ujčíkem.