Vrátil se do klubu, se kterým už v minulosti slavil dvakrát mistrovský titul. A začal skvěle. Zohorna přispěl k výhře Pardubic nad Olomoucí (5:2), na ledě strávil devatenáct minut. A to i v přesilovkách a hře v oslabení. Na dva pardubické góly přihrál.

„Je to další plus. Jsem samozřejmě rád, že jsme vyhráli a přerušili sérii tří proher. Byl to těžký zápas, Olomouc hrála dobře. Já jsem ještě pociťoval trochu jet lag po cestování z Ruska. Je každopádně fajn, že jsme začali výhrou,“ řekl třiatřicetiletý útočník Tomáš Zohorna.

Nastoupil jste ve formaci s Robertem Kousalem a Anthony Camarou. Jak se vám hrálo v prvním utkání?
S Kousym se známe roky, hráli jsme spolu tady a potom i v reprezentaci. Známe se a víme, co každý od druhého může čekat. Hraje se mi s ním dobře. Camara je zase střelec, v přesilovce dával góly. Stihl jsem zatím jen dva tréninky, poznáváme se. Myslím, že to nebylo špatné. Podali jsme super týmový výkon.

Tato varianta, že budete hrát spolu, byla dopředu plánovaná?
Nevím, jestli to tak trenéři připravovali. Já jsem do příletu nevěděl, s kým budu hrát, neřešil jsem to. V týmu je hodně dobrých hráčů, tak jsem jen čekal, kam mě trenéři dají. Fungovalo to, mně se hrálo dobře, tak si myslím, že není důvod pro změnu.

Nastupovali jsme společně i v přesilovkách, dvakrát jste v nich skórovali. Fungovala spolupráce již od prvních tréninků?
V pondělí i ráno před zápasem jsme přesilovky trénovali. Jsou věci, které jsme si řekli. Něco se nám podařilo, byly z toho dva góly. Je pozitivní, že to tam padá, ale zase tak super to nebylo. Před pátečním zápasem to chceme ještě více potrénovat.

V posledních šesti sezonách jste hrál v Chabarovsku. Bylo vůbec snadné po tak dlouhé době klub opustit a vrátit se do Pardubic?
Nejtěžší byl asi ten přelet domů (usmívá se). Zažil jsem tam šest krásných sezon, fanoušci se se mnou pěkně rozloučili po posledním zápase. Byl jsem z toho trochu dojatý, ale bylo to fajn. Rozhodl jsem se pro návrat domů. Jsem rád, že jsem dostal od pana Dědka (majitel Pardubic) nabídku, abych pomohl týmu. Teprve jsem začal prvním zápasem, pokračovat budeme v pátek ve Zlíně. Připravíme se na dalšího soupeře, těším se na to.

Kdy jste začal uvažovat o návratu do Pardubic? Bylo to hodně rychlé?
Bylo to rychlé. My jsme ve čtvrtek hráli zápas, den předtím mi volal agent a potom i pan Dědek. Ptal se mě, jaká je moje situace, vše jsem mu řekl. Musím říct, že do té doby jsem nad tím nepřemýšlel. Měl jsem jen tu myšlenku, že někdy v únoru odletím a budu s manželkou u porodu. Potom jsem to zvažoval, vzal jsem si dva dny. Pobavil jsem se o tom s manželkou, rozhodli jsme se nabídku přijmout.

Jsou lákavé ambice klubu, který se loni zachraňoval do posledního kola a nyní míří podstatně výše?
Myslím, že i pan Dědek už několikrát řekl, že ambice tady opravdu jsou. Letos chce udělat co nejlepší výsledek. Já jsem nabídku přijal s tím, že chci udělat všechno, aby tým došel co nejdál. Jsem tady, abych pomohl týmu.

Cítíte v rámci mužstva a klubu nastupující vítěznou atmosféru? Takovou, kterou jste znal, když jste v Pardubicích působil dříve?
Není to úplně jako tenkrát. Tým měl za sebou tituly a byl spolu několik let. Věděli jsme o vnitřní síle. Teď se mužstvo skládá, hodně se to měnilo, ale jsme na dobrém začátku. Jde o to, aby se tým udržel a případně posiloval. Věřím tomu, že Pardubice budou co nejdříve mezi top týmy.

Jaký byl vůbec návrat do pardubické kabiny? I mezi trenéry máte své bývalé spoluhráče…
Myslím, že to je příjemnější, když člověk trenérský štáb zná. Kromě Richarda Krále jsem se všemi hrál, tak jsem rád, že jsem se s nimi potkal. K tomu se známe s dalšími kluky, kteří teď hrají v týmu. Přesun do pardubického týmu byl o to příjemnější.