Hokejová dvojčata z Pardubic si razí cestu za titulem. PETR KOUKAL a JAN KOLÁŘ. Před pár lety uhasínal jejich talent v záři hvězdných útočníků, teď je všechno jinak. Sestava Eatonu bez „věčných mladíků“? Nemyslitelné! V Sýkorově souboru mají nenahraditelnou roli. „Cesta to byla dlouhá. Co si budeme povídat. Někdy jsme byli zranění, pak přišla stávka nebo nový trenér. Pořád jsme bojovali s tím, že jsme byli jakoby mladí,“ říká starší z dvojčat Kolář.

Za pár dní se může všechno nadobro změnit. Pokud Pardubice povalí ve finále soka z Vítkovic, bude jejich podpis pod pátým titulem v pardubické historii vyražen tučným písmem. „Nerad o tom mluvím. Finále bude hrozně těžké,“ tuší Koukal.

Víte, jak dlouho spolu hrajete v jedné lajně?
Kolář: Osmou sezonu?
Koukal: Bych řek, že jsme spolu hráli už v sezoně 2001. Takže devět let.

Bylo hned jasné, že dohromady vám to půjde?
Kolář: No jasně. (směje se) Po ledě jsme lítali, vyčnívali jsme pohybem, nebyl na nás žádnej tlak. Když jsme přišli do áčka, tak tady byla skvělá parta.
Koukal: Bylo těžké se prosadit. Dvakrát jsme vyhráli juniorský titul. Ročník 1981 byl silný. V Pardubicích byla spousta dobrých kluků. V přípravě jsme se všichni sešli. Do té doby se hrálo na tři lajny, až pan Říha se rozhodl, že z nás udělá čtvrtou řadu.

Odchovanci mívají vždycky těžší pozici. Pocítili jste to?
Kolář: Nám to vyšlo docela dobře. Měli jsme štěstí. Ale spousta kluků nedostala vůbec šanci. Byli šikovní, ale prostě museli jít jinam.

Sedli jste si i lidsky?
Kolář: Už v juniorech byla skvělá parta. Zůstalo nás tady jen pár. Bydleli jsme spolu, rozuměli si.

V jedné kabině společně sedíte více než deset let. Nelezete si už na nervy?
Kolář: To ne. Kouky je nekonfliktní, já taky.
Koukal: My jsme pohodáři.

Ani když vám to neklapalo na ledě, tak jste se nechytli?
Koukal: Nám to někdy nešlo, jo? To slyším poprvé. (chechtá se)
Kolář: Jasně. Taková situace nikdy nebyla.
Koukal: Na zimáku je to furt stejný. Po tréninku se sejdeme při regeneraci, tam to probereme. Pak je oběd a jdeme si po svých. Někdy vyrazíme na kafe, na golf. Na hádky není prostor.
Kolář: Každý máme svoje rodinné zázemí. Ale stýkáme se i mimo led. Kamarádů máš pár a většinou z hokeje.

Honzo, váš parťák měl před lety tajnou svatbu v Paříži. Věděl jste o tom?

Kolář: To věděl jenom svědek Petr Čáslava.

Byl jste v šoku, když jste se novinu dozvěděl?
Kolář: Překvapený jsem byl, ale spíš z toho, že se vzali tajně. Jestli jsme byl naštvaný? Ne, vůbec. Bylo to jejich rozhodnutí.
Koukal: Dřív jsme byli mladý pušky, ale to už neplatí.

„Kdo může říct, že má trofej pro nejlepšího hráče na světě? Dominik je osobnost se vším všudy. Myslím, že všechny mile překvapil.“

Minulá sezona se vám velmi vydařila. Oba jste nasbírali rekordní počet bodů, letos v nastoleném trendu pokračujete. Co se stalo, že vaše výkony tak výrazně vzrostly?
Kolář: Odvíjí se to od času stráveného na ledě. Když seš ve čtvrté lajně, tak nemůžeš dělat body. Nehraješ přesilovky. To je hrozně znát.
Koukal: Víte, že musíte mít dobrý první střídání, abyste udělal dojem na trenéra. Když se to nepovede, tak máte smůlu. Na led vás pošle dvakrát za třetinu, ve třetí třeba vůbec. Bez prostoru to nejde.

Na druhou stranu jste si museli „ice – time“ zasloužit. Nemyslíte?

Koukal: No jo, to jsme si zasluhovali sedm let. (culí se)
Kolář: Cesta to byla dlouhá. Co si budeme povídat. Někdy jsme byli zranění, pak přišla stávka nebo nový trenér. Pořád jsme bojovali s tím, že jsme byli považovaní za mladý.
Koukal: To jsme furt. O nás se pořád říká: mladíci z Pardubic, mladá řada z Pardubic.
Kolář: A to jsme v áčku už skoro deset let.
Koukal: Kromě Sejka (Petra Sýkory) nemá za Pardubice odehráno nikdo víc než my.

Vaše pozice v týmové hierarchii se změnila po příchodu Václava Sýkory. Sázel na vás?
Kolář: To byl přirozený vývoj.
Koukal: Je to taky způsobeno současnou finanční situací. Šetří se, je krize. Před třemi lety jsme hráli výborně v play off. Došli jsme až do finále. Se Zdenem Ondřejem nám to klapalo. Jenže se zase nakoupili další hráči, top hráči, mužstvo se obměnilo. Vážně bylo těžké se prosadit. Pardubice vždycky měly velké cíle a kupovaly kvalitní hráče.
Kolář: Když klub koupí hvězdy, tak samozřejmě chce, aby hrály co nejvíc. A poskočit ze čtvrtý řady? To skoro nejde.

Dlouho jste čekali na pořádnou šanci. Je to ubíjející? Nechtěli jste z Pardubic utéct?
Koukal: Bylo to jako na houpačce. Na začátku jsme byli rádi, že tam párkrát skočíme. Pak jsme byli chvíli na pozici trojky. Až teď se to zlomilo. Během play out jsme začali hrát se Stardou (Janem Starým), spousta kluků to už nehrála, tak jsme hráli první nebo druhou lajnu.
Kolář: Trénoval nás Láďa Lubina se Šejnou. (Jiřím Šejbou)
Koukal: Jo máš pravdu. Láďa nás viděl hrát, zůstal u týmu a nechal nás spolu. Hráli jsme třetí lajnu, pak druhou a sezona nám vyšla výborně.
Kolář: A teď hrajeme první. (oba se zasmějí)

Petr je dokonce kapitánem Pardubic. Nezpychl?
Kolář: Ne. Kapitánská role není nikterak převratná. Jde o komunikaci mezi trenérem a mančaftem. Není to tak, že se Kouky v kabině naparuje. Na ledě musí promluvit s rozhodčím.
Koukal: V tom mě zastoupíš. Jde ti to.

Petře, jaké to bylo, když vám Sýkora oznámil, že budete nosit céčko na dresu?
Koukal: Čuměl jsem. Řekl mi to přede všemi na ledě. Nečekal jsem to. Je tady spousta kvalitních hráčů. Jsem rád, ale jak říká Količ, všechno se dělá kolektivně. Když se něco řeší, tak hlasujeme, nebo se sejdeme my starší a rozhodneme. Pak to trenérům tlumočím.

Dovedete seřvat kabinu?

Koukal: Člověk to musí mít v sobě. Někdo se projevuje od začátku do konce, jiný je tišší. Osobně se snažím kluky spíš hecovat. O hokeji si promluvíme v naší pětce. Sezona se zatím vyvíjí dobře, tak není důvod zvedat hlas.

„Před třemi lety jsme hráli výborně v play off. S Ondřejem nám to klapalo. Jenže se zase nakoupili další hráči, top hráči a tým se obměnil.“

Pamatujete někoho, kdo to uměl?
Kolář: Zkušených starších hráčů bylo v Pardubicích hodně. Dopiťák (Dopita), Láďa Lubina, Ota Janecký. Teď třeba Hašan. Tyhle lidi, když něco řeknou, tak to ostatní berou.

Když jsme u Dominika. Byli jste nervózní, že s vámi bude sedět v kabině taková osobnost?

Kolář: To se nedá popsat. Každý ví, že je to obrovská persona. Bylo to vidět i na zájmu okolí. Neustále za ním chodí tisíce lidí pro podpis. Spoustu let byl nejlepší gólman NHL, největší osobnost ligy. Každý to tak vnímá. Názory na něj byly různý. Dokud ho nepoznáte, tak nemáte ucelený obrázek. Snad můžu mluvit za všechny: z Dominika jsme nadšení! Je to pro nás nezapomenutelné.
Koukal: Kdo může říct, že má trofej pro nejlepšího hráče na světě. (obdivně) Dominik je osobnost se vším všudy. Přístup k hokeji má výborný, jako člověk je výborný. Do kabiny zapadl skvěle. Myslím, že všechny mile překvapil.
Kolář: Většina kluků ho osobně vůbec neznala. Čekali jsme, co se bude dít. Věděli jsme, že rok nechytal. Sami sebe jsme se ptali, co se stane. Ale jakmile vstoupil na led, bylo vidět, že na to má. V průběhu sezony Dominikův výkon hrozně rostl. Můžu říct, že jsem lepšího gólmana neviděl.
Koukal: Já taky.

Po sérii s Libercem řekl Petr Sýkora, že Hašek je nejlepší gólman na světě. Má pravdu?
Koukal: Já jsem z něj úplně vyřízenej. (směje se) Jemu nejde dát gól. On se v tý bráně ani nehne a jen tak ledabyle mně moji parádní střelu chytně betonem. Rado Somík mi vypravoval historku se Šatanem.

Povídejte.

Koukal: Miro Šatan, který góly asi opravdu dávat umí, s ním hrával v Buffalu. A Haškovi dal za celý rok na tréninku tři góly. Říkal jsem si: To je málo. Ale teď musím říct, že Miro je hodně dobrý střelec.

Máte zvláštní radost, když Haška překonáte?

Kolář: Není to normální. Kdo mu dá gól, tak to provedl hodně dobře. Všichni na ledě to i ocení.
Koukal: Čím víc na brankáře jezdíte, tak si dovedete vychytat místo, kam můžete vystřelit. Jedno jsme našli, viď Količ. (usmívá se)
Kolář: Jo, jedno jo. Ale trvalo to. Vždycky si vzpomenu na Nagano. Z devadesáti procent to bylo Haškovo vítězství.
Koukal: Já si to vůbec nedovedu představit. Vždyť byl o dvanáct let mladší. Ten frajer dotáhl sám Buffalo do finále Stanley Cupu.

Cítíte, že s Haškem za zády máte k titulu blíže?
Kolář: Samozřejmě. Dominik je super. Vnímáme to a jdeme za tím. Ale vím, že Vítkovice jsou kvalitní.

Oba máte titul z výlukové sezony 2005. Vzpomínáte?

Kolář: Bylo to super. Město tím žilo, nádhera. Jsem rád, že jsem to zažil, ale celkový pocit ze sezony jsem neměl dobrý. Moc jsem toho neodehrál. Pro mě je cennější třeba stříbro z roku 2007 nebo juniorský titul. Zlatou placku nevnímám jako něco výjimečného ve svém životě.
Koukal: Nechci se o tom moc bavit. Čeká nás finále. Vzpomínky mám hezký, ale nechci si říkat, že za čtrnáct dní to tady bude zase. Nerad o tom mluvím. Finále bude ohromně těžké. Vítkovice nejsou tak daleko pro nic za nic. Mají sílu ve všech čtyřech lajnách. Přesně tým pro play off.

Dnes startuje finále. Bude to extra okamžik?
Koukal: Je třeba se od toho trochu oprostit a brát to jako normální sérii.
Kolář: Chceme titul. Už jsme to říkali po sérii s Třincem, že postup je super, ale že to pro nás nic neznamená. Teď pro nás play off začíná. Nechceme být druzí.
Koukal: Pohár je o metr výš než všechno ostatní. Musíme se na finále dobře připravit. Hodně napoví úvodní dva zápasy.

Jste připravení na dlouhou sérii?
Koukal: Může to tak být. Klidně to může skončit až v sedmém zápase.
Kolář: Rozdíly mezi týmy jsou malé. Bude padat málo gólů, rozhodnou maličkosti.

Finálový den podle Jana Koláře
8.00: Budíček – vstávám. Neříkám, že přesně, ale okolo osmé. Když má v naší hale rozbruslení soupeřův tým, tak je to malinko jinak a třeba si přispím.
9.15: Cesta na stadion – mířím na dopolední rozbruslení.
10.00: Rozbruslení – nic extra. Lehký rozbruslení, pár střel.
11.30: Oběd – většinou v restauraci Hattrick v ČEZ Areně. Něco lehkého.
12.30: Spánek – před zápasem si potřebuju odpočinout. Na dvě hoďky si lehnu.
15.00: Procházka se psem – někdy to vyjde na ženu, někdy na mě. Obvykle to bývá tak půlhodina.
16.00: Cesta na stadion – dvě hodiny před zápasem jsem už v kabině.
18.10: Zápas
22.00: Odchod ze stadionu – po zápase tam zůstávám trochu déle.
23.00: Spánek – Než z vás vyprchají emoce, tak se člověku těžko usíná. Nejde mi to snadno.