Daniel Rákos už si nepotřebuje nic dokazovat, ani za každou cenu usilovat o flek v pardubickém áčku. Je rád za každou pozvánku do prvního týmu, kde se snaží odvést ty nejlepší služby. Ve svém věku si už na rozdíl od mladých, kteří usilují o místo v áčku, nemá zapotřebí nějak honit triko.
„Zápasy v Lize mistrů si užívám. Na druhou stranu je to pro mě velká zodpovědnost. Když nejsem s klukama denně, tak jim to pak nechci zkazit. Nechci nějakou chybou ovlivnit zápas špatným směrem pro náš tým. Takže to beru jako velkou zodpovědnost, která přebije nějaké užívání,“ říká s plnou vážností v rozhovoru pro Deník.
Jsem rád, že jsem se nenamočil
Hostili jste prakticky vedoucí tým tabulky, protože Ingolstadt byl do zápasu s vámi stoprocentní. Našli jste v sobě vyšší motivaci se jim bodově dorovnat?
To určitě ne. Trenéři nám kladli na srdce, že se jedná o poslední zápas před začátkem extraligy, ať děláme ty věci, na které se kluci celé léto připravovali. Tak, aby v pátek byli na Litvínov co nejlépe přichystáni.
Tři body se ale do celkové tabulky Ligy mistry hodí, ne?
Pochopitelně. Dosáhli jsme velkého bonusu. Zápas s Ingolstadtem byl o tom vyhrát, ale hlavně dělat všechny ty věci na ledě správně.
Lepší start do utkání jste si nemohli přát, viďte?
Přesně tak. Rychlý vedoucí gól byl pro nás povzbuzením. Jsem rád, že jsme takhle rázně vstoupili do zápasu. Věděli jsme, že Ingolstadt je těžký soupeř. Samozřejmě dostat se ze začátku do vedení, to vždy týmu pomůže.
Šestibrankové konto na účtu Dynamo jste založil právě vy. Tomáš Urban ujel po křídle a přihrál před bránu. Stačilo jen nastavit hůl?
Celé to založení útoku bylo dobré. Vypadl jim tam jeden hráč, což situaci ovlivnilo. Prakticky jsem dostal přihrávku do prázdné brány.
V první třetině jste nasázeli do německé sítě čtyři góly.
První třetina rozhodla. Když vedete doma 4:0 po dvaceti minutách, tak to už by se muselo stát něco hodně zvláštního, abychom si výhru nepohlídali. Jsme rádi, že jsme si pomohli přesilovkami a zápas vyhráli.
Situace na ledě se už v úvodní dvacetiminutovce několikrát vyhrotila. Německý tým je prošpikován Kanaďany, kteří když se nedaří, provokují a snaží se soupeře rozhodit. Byl to i tento případ?
Nevím, jestli se jednalo o nějakou souhru náhod, nebo k tomu přispěl fakt, že hosté o začátku tahali za kratší konec provazu. Snažili se nějak hru překlopit na svoji stranu a použili k tomu všechny prostředky. Netuším, jaké dostali pokyny, ale je možné, že to mohl být jeden z taktických plánů, jak ještě zápas zlomit.
V mladších letech jste byl znám jako horká hlava. Nesvrběly vás při pohledu na boxující skupinky ruce?
Tohle už snad mám za sebou (směje se). V šestatřiceti už má člověk jakýsi nadhled. Na druhou stranu jsem ještě schopen udělat nějakou klukovinu. Jsem rád, že jsem se do té hromadné bitky nenamočil.
Kluci mi strašně pomohli
Po vyhrocené první třetině jste se dostali na minus dva obránce. Trenéři tak museli stáhnout dozadu útočníky. Volba padla na vás. Hrál jste někdy beka v ostrém zápase a jaké to bylo na druhé straně ledové plochy?
Byla to pro mě premiéra. Kluci mi strašně moc pomohli, takže jsem měl práci ulehčenou. Snažil jsem se hrát co nejjednodušeji, abych něco nepokazil.
Byl jste vybrán na základě věku, nebo proč?
To vůbec nevím. Trenér mi řekl, že mám jít do obrany, tak jsem poslechl.
V čem to bylo jiné hrát v obraně a na co jste si musel dávat největší pozor?
Soupeř hodně vysouval hráče na druhou modrou čáru, takže jsem si musel hlídat, aby za mě někdo nezajel. Protože, pak už by tam kromě Willdy (Roman Will), kdo by to zachránil, nikdo nebyl.
Napadlo by vás před zápasem, že zahájíte v útoku a skončíte v obraně?
Ani ve snu. Situace si to žádala, protože jsme přišli o dva obránce. Zůstalo jich nám jen pět a dvě třetiny byly před námi. Tak jsem dostal takový úkol a snažil jsem se ho splnit.
Vzpomněl jste si v tu chvíli na pardubickou ikonu Otakara Janeckého, který na sklonku kariéry hrál v obraně pravidelně?
Vybavuji si to. Chodil jsem se na něj dívat ještě jako kluk. Ale v průběhu utkání jsem měl jiné myšlenky. Soustředil jsem se, abych to vzadu zvládl.
Po první třetině bylo sice vymalováno, nicméně oba manšafty šlapaly až do konce. Může to být doména Ligy mistrů, která není tolik takticky svázaná?
My jsme si potřebovali vyzkoušet makat nadoraz po celé utkání. Plnit všechny pokyny trenérů. Snažili jsme se na zápas koukat, jako by byl stav 0:0.
Nepřekvapilo vás, že jste celek, který po třech kolech neztratil ani bod, smázli takovým způsobem?
Abych byl upřímný, tak mě to překvapilo. Čekal jsem vyrovnanější zápas. Co nám trenéři ukazovali na videu, tak z toho vzešlo, že hodně napadají a jsou siloví. To se nakonec ukázalo, protože měli spoustu vyloučených. I když tu sílu přetavili do hrubých faulů. My jsme toho využili a to rozhodlo.
V Lize mistrů střílíte hodně gólů střelou z první po přihrávce do uličky. Je to něco, na co se pro extraligu specializujete?
To bych ani neřekl. V extralize se vlastně těch dvě stě padesát hráčů znají a vědí, kdo v těch přesilovkách zakončuje, nebo od koho by ta finální střela měla přijít. V Lize mistrů se týmy tolik neznají, a tak si nehlídají ty nejlepší střelce soupeře. Pro to mohou zakončovat a možná i proto padá tolik gólů.
Trenéři varovali před fans Ingolstadtu
Jednalo se nejen o poslední zápas před vypuknutím extraligy ale také o poslední domácí vystoupení Ligy mistrů. Asi jste se chtěli rozloučit s fanoušky nejlepším způsobem.
Já doufám, že to nebyl náš poslední domácí zápas v Lize mistrů (úsměv).
Doplňme, že v základní části.
Jasně, chápu. Vždycky před domácími fanoušky musíte zapnout na sto procent. Jedná se o speciální zápasy. Před skvělou kulisou se hraje lépe. Určitě nám pomohli k vítězství.
Primárně jste členem béčka. Jak je to náročné přepínat z rezervního týmu do áčka a obráceně?
Tempo je rozhodně vyšší než v první lize. Lépe řečeno v přátelácích, které jsme teď před sezonou hráli. Myslím si ale, že jsem ten přechod zvládl.
Ve svém věku si už, na rozdíl od mladých, kteří usilují o místo v áčku, nemáte zapotřebí nějak honit triko. Užíváte si naplno zápasy v čím dál tím více prestižnější Lize mistrů?
Užívám si to. Na druhou stranu je to pro mě velká zodpovědnost. Když nejsem s klukama denně, tak jim to pak nechci nějak zkazit. Nechci nějakou chybou ovlivnit zápas špatným směrem pro náš tým. Takže to beru jako velkou zodpovědnost, která přebije nějaké užívání.
Sobota odpoledne, venku třicet stupňů. Lidé mohli trávit chvíle venku a do Pardubic přijde na hokej kolem čtyř a půl tisíce diváků. Co vy na to?
Úžasné. Venku bylo hezky, možná se jednalo o poslední teplý víkend. Jsme velice rádi, kolik si našlo lidí cestu na zápas, aby nás podpořili.
Co jste říkal, že celá severní tribuna byla zaplněna výpravou z Německa a vnímal jste její fandění?
Určitě jsem hostující fanoušky vnímal. Především na začátku zápasu, protože byli kousek od nás, když jsme vjížděli na led. Pro zajímavost: jedním z bodů taktické přípravy před zápasem byli právě příznivci soupeře. Trenéři nás upozorňovali na to, že je fanoušci hodně podporují. Takže i na tohle jsme byli připravení.
Je pravda, že moc hostujících fanoušků si nedovolí v enteria areně pískat, když Dynamo hraje přesilovku.
Je to tak. Naši je ale pokaždé, když měli podobné snahy, překřičeli. Slouží jim ke cti, že přijeli ve vysokém počtu a pomohli vytvořit výbornou atmosféru.
