Utkání se dostalo do 84. minuty. Třinec se nikam moc nehrnul, ale stejně jako Pardubice věděl, že prodloužení se jen odbránit nedá, jak je jeho zvykem. Podnikl jeden z bezpečných útoků a svým typickým způsobem rozhodl. Jedinou šancí bylo nechat gól přezkoumat, protože pardubický gólman měl omezený pohyb.

„Věděl jsem, že tam nic nedovoleného nebylo. Nevím, kdo na mě najel, puk pak proklouzl ve skrumáži. Hned mi ale bylo jasné, že to je prostě gól,“ popisuje Roman Will, který poskytl první rozhovor v play off.

Gólovou tečku za sezonou udělal David Cienciala. Ještě v lednu Sedlákův i Willův spoluhráč. Může být ještě větší ironie osudu? To jen pro případ, kdyby chtěl tento příběh někdo zfilmovat…

„Někdy to tak bývá. Já si ale nemyslím, že by měl jeho odchod nějaký vliv, nebo že bychom si měli myslet, že se něco mělo udělat jinak. Ten gól to byla náhoda. Asi to tak mělo být. Těžko říct,“ těžce ze sebe soukal slova Lukáš Sedlák.

Cienciala, který je znám svoji cizelérskou přihrávkou, vstřelil, jak se říká špinavý gól.

„On už jeden podobný gól ve finále dal. Puk se odrážel asi od pěti hráčů. Takovýhle góly zkrátka padají,“ krčí rameny pardubická jednička mezi třemi tyčemi.

Průsvitná hranice

Poté co se černý „nesmysl“ objevil za brankovou čárou, padli aktéři utkání v domácím dresu na led a ti zbývající na střídačce si vložili hlavy do dlaní.

„Hrozně těžko se vysvětluje, co prožívám. Prostě tohle hrozně bolí, hrozně to bolí. I tím, že mám větší děti, které už chápou, co se děje a které si přály titul stejně jako já. A pak člověk vidí po zápase, jak brečí, tak mu nezbývá nic jiného než brečet s nimi,“ smutní Will.

„Bolí to hodně. Od začátku sezony jsme si šli za titulem a stále dokazovali, že máme na to se o něj poprat. Nezaznamenali jsme žádné výkyvy a všichni jsme makali po celou sezonu. Jsem pyšný, jak ten tým šlapal celou tu dobu. Zvládli jsme i nějaké těžší okamžiky, ale nic nás nepoložilo. Nejvíc mě mrzí první finále. Ten zápas jsme měli zvládnout a myslím si. I když, teď už je to jedno. To už je historie,“ nepotřebuje domýšlet lídr první formace a jeho kolega z brankoviště doplňuje:

„Celou sezonu jsem viděl, že jsme neskutečný tým. Skvělá parta. Makali jsme, bojovali jsme a nevím, co se stalo, že jsme si titul nezasloužili. Sedmý zápas, druhé prodloužení a prohráli jsme 1:2. Je to hrozně smutné. Já si ale vážím toho, jak jsme hráli. Byla to krásná finálová série, férová a krásná pro nás i pro lidi. Gratulace patří Třinci a my budeme příští rok ještě lepší.“

Hokejové utkání sedmého finále Play off Tipsport extraligy v ledním hokeji mezi HC Dynamo Pardubice (v bíločerveném) a HC Oceláři Třinec v pardudubické enterie areně.
Ocelová pěst vládne už pět let. TřinecCop umlátil i Dynamo. Rozhodl Cienciala

Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je průsvitná. Jak tomu asi je po šesti zápasech a více než osmdesáti minutách rozhodujícího střetu? No její tloušťka je v milimetrech.

„Vždycky, když hrajete takhle vysokou hru, tak je ta hrana tenká. Třinec byl v posledním zápase, já nevím jestli lepší, nebo šťastnější, ale prostě ukázali, jak moc chtěli vyhrát,“ říká „Sedlo“.

„Za mě jsme odehráli super zápas. Od začátku jsme jsme je tlačili. Troufnu si říct, že jsme byli lepší, i když to je blbý teď říkat. Bohužel jsme nedali o ten jeden gól víc. Nějaké šance jsme si vytvořili, hráli přesilovky, ale nespadlo to tam,“ lituje forvard s číslem 23.

Nabízí se číselná hříčka. Pardubic totiž vedly v sérii 3:2. Na rozdíl od loňského ročníku, kdy v semifinále prohrávaly 2:3. Přitom to v obou případech dopadlo stejně.

„Samozřejmě, když to bylo 3:2, tak jsme to měli mít možná jednodušší. Jenže jsme nezvládli ten šestý zápas. Podali jsme možná nejhorší výkon v sezoně. Naopak teď jsme zase podle mě podali super výkon. Šlapali jsme do toho od začátku, ale nevyšlo to,“ podotýká Sedlák.

„Všichni si teď klademe otázku, jestli šlo něco dělat líp. Já si myslím, že ale můžu mluvit za všechny. Svědomí máme čisté. Byla neskutečná zábava s klukama celou sezonu pracovat a myslím si, že jsme byli i pokorní. Pochopitelně tlak, který kolem nás je, je správný. Cílili jsme na ty nejvyšší mety, ale, ale bohužel to nedopadlo,“ opakuje Will.

Budujeme kolos

Už to tak vypadá, že Třinec vyhraje extraligu vždy a za každé situace. Zkušenosti ze zápasů play off nerostou na stromech. Obrátil semifinálovou sérii se Spartou z 0:3 na 4:3 a koneckonců i tu finálovou.

„Asi v sobě mají to, co žádný jiný tým. Klobouk dolů před nimi, co předvedli se Spartou. Měli spoustu zraněných a vyhráli opět titul. My se z toho musíme ponaučit, příště být ještě lepší,“ tvrdí "Willda".

„Nemyslím si, že by v tom posledním zápase zrovna rozhodovaly nějaké zkušenosti, nebo to, že umí vyhrávat,“ poznamenal Sedlák.

I když připouští jednu věc.

„Zápasy v play off jsou samozřejmě jiné než normální v sezoně. Potřebujeme jich nasbírat co nejvíc. A každá prohra musí být ponaučením. Život ale jde dál. Prostě jsme prohráli a teď máme pár měsíců na to se dobře připravit na další sezonu. Začne všechno od znova a budeme se o titul zase prát jako letos,“ slibuje kapitán.

Může být pardubický tým ještě lepší než v letošní sezoně? Zdálo se, že dosáhl svého stropu…

„Je pravda, že až na ten konec se to sešlo dobře. Základní část byla byla super. Udělat rekord v počtu bodů, to se nestává jen tak. Jsem hrozně rád, že můžu být tady v Pardubicích a nevyměnil bych to za to, co je teď na druhé straně ani za nic. Jsem na kluky hrdý, jak jsme prošli celou sezonou. Doufám, že nás to posílí do dalších let. Máme na čem stavět a můžeme se ještě zlepšovat,“ burcuje český reprezentant do pole, který se popere o domácí mistrovství světa.

„Jak vloni, tak letos jsme předvedli, že máme skvělý tým. Dokázali jsme to na Spengler Cupu i v Lize mistrů. Myslím si, že výborně reprezentujeme nejenom město, ale i celý český hokej. Máme v týmu skvělé hráče a lidi se nás chodí rádi dívat. Samozřejmě věřím, že nám všechny tyhle krůčky pomůžou k tomu, abychom byli úspěšnější. Já si přeju titul z celého svého srdce. Budu na něj dřít, dokud ho nezískám. Věřím, že ho jeden den získám,“ přemítá pardubický muž s maskou.

Lukáš Sedlák rozdává mimo led jeden úsměv za druhým. I díky tomu si získal srdce všech pardubických fanoušků.
Sedlák bere vše s úsměvem a říká: Jsem vděčný, že se mohu živit hokejem

Jeden přebírá stříbrný talíř, druhý zlatý pohár. Jeden se trofejí nechlubí, druhý ji zvedá nad hlavu. To byl rozdíl mezi kapitány Lukášem Sedlákem a Petrem Vránou. Být ale druhý je na jednu stranu obrovským úspěchem a na tu druhou se v tu chvíli jedná o nejhorší umístění…

"S odstupem času, až to trochu přebolí, se druhé místo dá považovat za pěkné. Základní část byla z našeho pohledu výborná a play off je o aktuální formě i štěstí a smůle. Rozhodnout ho může jeden odraz. V základní části je to maličko jiné a tu jsme dokázali zvládnout na jedničku. A nechybělo mnoho ani k zisku titulu,“ má jasno Lukáš Sedlák.

Před pěti lety… Co by dali za stříbrnou medaili účastníci baráže v pardubickém dresu. Od té doby pardubický hokej znovu čeří ty nejvrchnější hladiny českého hokejového rybníku. V loňské sezoně bronz, letos stříbro.

"V Pardubicích budujeme něco dlouhodobého. Není to tak, že bychom měli dva roky nebo rok na to, abychom vyhráli titul. Mám z toho, strašně dobrý pocit. Ať už se jedná o práci s fanoušky, nebo s mládeží. Všechno tady funguje skvěle a jsem rád, že můžeme spoluvytvářet tento hokejový kolos,“ konstatuje potěšeně Roman Will.