Pardubice se vždy vyznačovaly útočným projevem. Sedmačtyřicetiletý kouč nehodlá uhnout ze své cesty ani v technickém týmu plném kreativních hokejistů. Jak naznačuje, jsou věci, přes které u něj nejede vlak…

„Určitě jsou některé věci, na kterých trvám. A ve hře ty prvky musí být. Jak v obranném, středním i útočném pásmu. Budu je hráčům určitě vštěpovat během tréninků i přípravných zápasů. Výhodou je, že kádr zůstal v podstatě totožný. Chceme dát s kolegy všem stejnou příležitost. Stojí před nimi noví trenéři, kteří potřebují tým poznat. Nejen ve chvílích, kdy se daří, ale především v momentech, kdy to tolik nejde,“ říká Václav Varaďa v rozhovoru pro Deník.

Je pro vás velkou výzvou vytvořit v Pardubicích podobný kolos, jako se vám to povedlo v Třinci? Tedy pokud je to vůbec možné…

Jsem rád, že jsem dostal tu příležitost a věřím, že to možné je. Už ta minulá sezona byla úspěšná. Pardubice vyhrály základní část a sezona pro ně skončila bronzovou medailí. Jsem tady od toho, abych pozvedl tým ještě do vyšších pater. Vynasnažím se stroj Dynamo vylepšit. Navnadit tým tak, aby byl na vítězné vlně v každém zápase.

Můžete si také ověřit, jestli se dají vaše metody implantovat do jiného klubu. Co vy na to?

To sice mohu, ale jsem hlavně připraven odevzdat hráčům maximum. Věřím, že organizaci splatím důvěru, kterou do mě vkládají. K tomu mí hráči boudou mít z hokeje radost. A budeme odevzdávat v Pardubicích takovou práci, na kterou tady budou všichni pyšní.

close Pardubický trenér Václav Varaďa při tréninku. info Zdroj: Ladislav Adámek zoom_in Pardubický trenér Václav Varaďa (uprostřed) společně se svými kolegy Markem Zadinou (vlevo) a Alešem Krátoškou.

Trenéřina je větší dřina

Považujete za dílčí výhodu fakt, že vám dílo rozpracoval Marek Zadina, který má před vámi rok náskoku u pardubického týmu?

S Markem jsem spolupracoval v Třinci. Chtěl jsem, aby se mnou v Pardubicích působil. Je to trenérský kolega, na kterého se můžu spolehnout a vím, co od něj můžu čekat. Rovněž on zná moji práci. Vidění hráčů, nastavení morálky a týmovosti. To byl člověk, kterého jsem si opravdu přál vedle sebe. Jsem rád, že jsme mohli, společně s Alešem Krátoškou, obnovit naši spolupráci z posledního roku u třineckých Ocelářů. Věřím, že to bude rovněž tady fungovat.

Pardubice si zažily v loňské sezoně zklamání. Na druhou stranu po letech strádání získaly medaili. Je pro vás lepší, že zdolaly takový ten první schod na cestě k titulu?

Víte, bronzovou medaili neberu jako obrovské zklamání. Prohry k hokeji patří. Pořád je to jenom sport. Pardubice jsem sledoval v loňské sezoně. Měly velmi dobrou základní část bez větších výkyvů. Snad kromě jejího konce. V play off prohrály v sedmém semifinále. Jako vzdálený pozorovatel bych tedy sezonu nehodnotil jako zklamání. Jasně, věci se dají zlepšit a vyladit. Je možné, že někteří hráči pode mnou dostanou větší prostor, někteří ho naopak ztratí. Bude záležet jen na nich, co si všechno vybojují. Nicméně, tým je natolik kvalitní, aby hrál o ty nejvyšší příčky.

Po sezoně, kdy těsně unikne finále, musí být hráči extrémně hladoví ještě po větším úspěchu. To vám musí maximálně vyhovovat.

Věřím, že ten hlad v hráčích je. Chtějí vyhrávat. Parta je dlouho pospolu. Je tady hodně Pardubáků. Kluků, kteří se vrátili a znovu spojili své jméno s klubem na delší dobu. Na extraligu mají nesmírnou kvalitu. Je to tým zralý na úspěch. Ano, musíme počítat s dalšími iks soupeři, kteří se o to budou s námi společně přetahovat. Věřím, že uděláme absolutní maximum pro organizaci i diváky, abychom dosáhli svého.

Ptám se, protože vy jste sám hodně náročným trenérem. Přezdívka Buldok není náhodná. Jsou hráči také jako buldoci, když každý den vidí svůj vzor?

To se musíte zeptat hráčů (úsměv). Samozřejmě, že je tak vnímám. Když ta zarputilost u nich chybí, tak poznám, že je potřeba ji u nich vzbudit. Například pozměnit pár detailů u cvičení. Doufám, že si ze mě vezmou jen to nejlepší. A stejně tak já jejich nej pro svou práci. Pro přípravu i samotné zápasy.

Jak vaši svěřenci zvládají zátěž letní přípravy?

Hráči si zvykají na těžké podmínky. Absolvujeme dvoufázové tréninky. K tomu se musejí adaptovat na novou výstroj. To jsou věci, které budou dva až tři týdny pociťovat. Navíc to počasí. Jeden den je venku horko a druhý chladno. Led nemá po nějaké době takovou kvalitu. Máme nějaká drobná zranění, která přinášejí náročné tréninky. Postupem času ale budeme ubírat na dávkách. A v rámci přípravy se chystat zápas od zápasu na 15. září, kdy začíná extraliga.

Jste známý tím, že si necháváte tréninky analyzovat…

Ano, natáčíme si různé tréninky. Momentálně do nich zařazujeme systémové prvky. Jedná se o prvky schované ve hře a v herních cvičeních, na které se pak zpětně díváme. Ten adaptační proces u nich je k tomu. To bude přicházet s těmi zápasy, které nás čekají.

Co obnáší průměrný tréninkový den?

Pro nás trenéry více než pro hráče. Když trénujeme dvoufázově, tak jsme na zimním stadionu skoro celý den. Pokud jednofázově, tak se připravujeme na ten daný trénink. Pak takové běžně věci jako realizace práce s hráči před tréninkem a po tréninku.

Je pro vás náročnější být trenérem než hráčem?

Trenéřina je větší dřina. Nejde jako u hráčů vypnout po dvou třech hodinách tréninkové fáze. Zkrátka jít domů a tam mít klid. U trenéra to přetrvává přes celý den. Trenéři to mívají komplikovanější. Jako aktivní hráč jsem si nedokázal představit, co trenéřina obnáší.

Těším se na pardubické diváky

Jakým stylem se chcete prezentovat? Budete měnit něco na pardubickém pojetí, které je spíše útočné?

Určitě budeme chtít hrát hokej, který vyhrává utkání. Když bude potřeba hrát dopředu, budeme hrát dopředu. Pokud bude potřeba hrát dozadu, tak budeme hrát dozadu. Jde o to, jak hráči budou chtít, jak budou vnímat pokyny. Do toho mohou přijít zranění. Každopádně budeme chtít hrát rychlý, agresivní hokej. Celoplošný s aktivním napadáním. Určitě zapracujeme na přesilové hře, která nám v uplynulých letech až tak nefungovala. To jsou věci, na kterých si teď dáváme v tréninku hodně záležet.

Šijete taktiku a herní styl na kádr, který v Pardubicích zůstal, nebo přicházíte s něčím, co potřebujete do hráčů dostat?

Určitě jsou některé věci, na kterých trvám. A ve hře ty prvky musí být. Jak v obranném, středním i útočném pásmu. Tyto věci budeme hráčům určitě vštěpovat během tréninků i přípravných zápasů. Ten kádr zůstal v podstatě totožný. Kromě druhého brankáře, který odešel. Chceme dát s kolegy všem stejnou příležitost. Stojí před nimi noví trenéři, kteří potřebují tým poznat. Nejen ve chvílích, kdy se daří, ale především v momentech, kdy to tolik nejde. To jsou věci, kterými se řídím a jsou pro mě důležité.

Když jste hrál v Pardubicích, jak jste je vnímal jako soupeře a také prostředí?

V Pardubicích jsem hrával hrozně rád. Musím se přiznat, že mě neskutečně bavilo přijet sem jako soupeř. Diváci fandí, i když se týmu až tak nedaří. Prakticky ho povzbuzují neustále. Je tady velký kotel, chodí spousta lidí. Souhlasím s tím, že Pardubice jsou hokejové město. Pro mě tady bylo vždy těžké hrát a urvat nějaké body s každým týmem, se kterým jsem přijel. Po vyhraném zápase se tady házely perníky na ledovou plochu a soupeř jimi byl zasypán. Teď ale perníky asi došly a už jsou jenom v obchodech (směje se). Ale byly dobré. Občas jsem si nějaký dal, abych si osladil život po prohraném utkání. Ale vážně. Vždycky, když jsem tady hrál, tak ta atmosféra zvedla můj výkon. Ať už dopadl zápas jakkoliv.

Teď budete doma. Těšíte se na jedny z nejlepších fanoušků v republice?

Těším se pardubické diváky. Těším se až to všechno zase vypukne. Na své hráče, jak budou hrát. Na tým, jak bude hokejem žít.

Už jste se stačil v Pardubicích rozkoukat?

Mám to podobné jako mí kolegové. Když máme dvoufázové tréninky, tak většinu času trávíme na zimním stadioně. Z města jsem toho tedy ještě moc neviděl. Pardubice ale vnímám jako velmi hezké město. Stačil jsem se podívat na zámek, kde má náše organizace výstavu ke sto letům hokeje. Navštívil jsem také pár restaurací, kde jsem si pochutnal na obědu či večeři.

Už jste to nějak pocítil na vlastní kůži, nebo spíše dotek ruky, že v Pardubicích se lidi s hokejem probouzejí i usínají?

Ano. Lidi mě poznávají na ulicích. Chovají se velmi mile. Cítím z nich pokoru a respekt. Nemám problém se s nimi zastavit a poklábosit. Ale detaily z tréninků či ohledně hráčů jim neprozrazuji (pousměje se). Jsem rád, že se fanoušci ke mně chovají moc hezky, a že mě vřele přijali. Vážím si toho přijetí a věřím, že to takto bude pokračovat dál. close Pardubický trenér Václav Varaďa při tréninku. info Zdroj: Ladislav Adámek zoom_in Václav Varaďa

Jste proslulý tím, že svou prací žijete. Jste před zahájením nového ročníku v napětí, nervózní?

Ve své kariéře toho už mám za sebou poměrně dost. Takže spíše než, že bych byl nervózní, se na blížící se sezonu těším. Je to nová výzva, na kterou jsem kývl. Vnímám Pardubice jako hokejové město. Jsem rád, že tady můžu být. Věřím, že budeme úspěšní, aby mohli mít fanoušci radost z našich výkonů a výsledků.

Jako hráč i trenér zažil v hokeji ledacos. Pomáhají vám zkušenosti otupit tlak, protože v Pardubicích jsou velká očekávání v podobě mistrovského titulu?

Cítím, že spojení mé osoby a Pardubic dává smysl oběma stranám. V žádném jiném klubu bych to neměl jednoduché. Očekávání od sebe mám vysoká. Určitě tomu dám maximum. Stejně jako hráči. Věřím, že společně dojdeme k cílům, které si organizace vytyčí. Na druhou stranu vím, že v extralize je dalších třináct týmů, takže to určitě nebudeme mít jednoduché. Rád používám srovnání fotbalové Slavie, která podstupuje ve své soutěži těžké bitvy i s týmy, které nemají až takovou kvalitu jako ona. Nicméně pro Slavii je obtížné je porazit. Jinými slovy vnímám, že se na nás bude chtít každý vytáhnout.

Kromě extraligy si Dynamo zajistilo vstupenku do Ligy mistrů, dříve nedoceněné a nyní naopak vyhledávané soutěže. V čem spatřujete její přínos?

Liga mistrů se hraje vesměs před startem extraligy, což jsou pro nás velmi kvalitní utkání. To, že jedeme ven je menší zádrhel, ale zase k nám přijedou silní soupeři. Je lepší hrát proti někomu cizímu, než koho znáte z extraligy. Pro začátek sezony je to skvělá příležitost. A pro nás velká výzva. Protočíme vícero hráčů. Dostanou šanci i mladší kluci. Tým si najde svoji formu tak, aby byl na 15. září vyladěn.