Právě zde si kouč Ladislav Lubina připravil pestrý program, na který budou sice hráči chtít rychle zapomenout, v průběhu sezony na něj ale naopak s vděčností zavzpomínají.

„Soustředění je těžké, hodně tréninků, naštěstí tedy každý den něco jiného. Upřímně, od neděle každý den si říkám, že nic horšího už přijít nemůže. Jenže, pokaždé to trenér překoná. Momentálně přemýšlím, kam až to může pokračovat,“ přibližuje náročnost špindlerovské mise obránce Jan Zdráhal, tak trochu hrdina středečního dopoledne.

Byl to právě osmadvacetiletý zadák, kdo nejlépe zvládl zatím poslední koučův test. Tím byl výjezd na kolech z hranice Špindlerova Mlýna na Špindlerovu boudu, což představuje trasu delší jak osm kilometrů při celkovém převýšení 445 metrů. To celé dvakrát, samozřejmě se zpátečním sešupem!

„Nečekal jsem, že to takhle dopadne. Upřímně, já s kolem nejsem zrovna kamarád, ale týmu se to nějak povedlo seštelovat a zásluha jde tedy i za klukama. Největší krize přišla na jednom z výjezdů, kdy jsem zahlédl poutáky na místní boudy a myslel si, že už jde o cíl. Jenže jsem se zeptal lidí po trati a dozvěděl se, že je to ještě hodně daleko. Tam opravdu byla krize, ale naštěstí to dobře dopadlo,“ popisuje borec, který středeční dvojetapu vyhrál o pouhé čtyři vteřiny před spoluhráčem Patrikem Poulíčkem.

Mimochodem, velice dobře si při cyklistické náloži vedl i Petr Čáslava, jenž na soustředění zaskakuje za Lubinova asistenta Otakara Janeckého. Brzy čtyřicetiletý mistr světa z roku 2010 při druhém výjezdu dlouho vedl, aby nakonec dorazil s nijak velkou ztrátou na nejlepší cyklisty.

„S Pardubicemi jsem tenhle kopec už v minulosti několikrát jel. Ono je to znát, když už ho máte vyzkoušený a víte, co vás čeká. Navíc člověk ví, jak se na to připravit. Pravda také je, když to nemáte povinně, šlape se vám lehčeji, ale mě tyhle věci, stejně tak výběhy, nikdy nevadily,“ prozrazuje bývalý reprezentant a pamětník jednoho pardubického titulu a dvou stříbrných medailí.

Nejrychlejší jezdci zvládli více jak osmikilometrový výjezd za necelou půlhodinu, nedlouho po nich dojel kapitán Tomáš Rolinek.

Na toho mířila otázka, zda vůbec na trati bylo nějaké místo, kde by si mohl na chvilku odpočinout. Odpověď rozhodně nepřekvapila.

„Žádné takové místo nebylo. Pořád se jelo do kopce. Spíš to svádělo k přemýšlení, zda a kdy to člověk skrečuje. Ale každý to zvládl a byly tam i velice dobré časy,“ dodal s tradičním úsměvem devětatřicetiletý borec.

Očima trenéra
Soustředění ve Špindlerově Mlýně je vyvrcholením hrubé objemové přípravy. Máme štěstí, že od našeho příjezdu nám počasí přeje a my mohli splnit vše, co jsme si zatím naplánovali. Snad nám to vydrží až do soboty. S prací a nasazením všech hráčů jsem maximálně spokojený. Středeční výjezd na Špindlerovu boudu byl parádním tréninkem.
(Ladislav Lubina, HC Dynamo Pardubice)