Od té doby, co pardubická juniorka naposledy vyválčila titul v hokejové extralize, uplynulo již dlouhých devět let. Letos se tým trenéra LUĎKA SALAVY nevejde po základní části, jejíž poslední zápas odehrají jeho svěřenci dnes v Brně, ani do první dvanáctky. Tím pádem se ho nebude týkat play off, ale spíš se musí začít dívat dolů. Šeredně by se mohl namočit do bojů o záchranu. „Letošní ročník je v tomto směru opravdu specifický, jelikož přímo sestupují poslední 4 týmy a pátý od konce bude hrát baráž o extraligovou příslušnost s vítězi skupin Ligy juniorů,“ popisuje kouč juniorů Eatonu tvrdý systém.

Přes bídný start do sezony doufal, že do prvního tuctu se jeho svěřenci přeci jen vejdou. „Vzhledem k výsledkům v závěrečné fázi dlouhodobé části soutěže jsem věřil, že se do dvanáctky dostaneme. Realita je jiná a my se musíme připravit na nesmírně těžká a náročná utkání v boji o setrvání mezi elitou,“ tuší, že ho na lavičce čekají ještě perné chvilky.

Ve finiši jste docela zářili, vyhráli jste třeba i ve Vítkovicích, proč to takhle hladce nešlo už od začátku, kdy jste z prvních dvanácti zápasů vyhráli jenom dvakrát?
Na začátku se nám skutečně nedařilo, to je pravda. Po sérii neúspěšných utkání na mužstvo dolehla deka. Dostalo se dostalo do situace, kterou nikdy před tím nepoznalo, hráči ročníku 1990 i 1992 hráli od žáků vždy v popředí svých soutěží a na českém mistrovství hráli o tituly. Ale to je jen jeden z důvodů. Příčin bylo ovšem více a my o nich dobře víme. Tvrdě jsme zapracovali na tom, aby se vše obrátilo k lepšímu. Teď jsme na vítězné vlně a doufáme, že se na ni co nejdéle povezeme.

I když dobojováno ještě není, jak byste nazval sezonu bez play off? Propadák?
Propadák je, když se někam propadnete. Tak špatně na tom ještě nejsme. I když neskrývám zklamání nad tím, že budeme hrát jen skupinu o setrvání v nejvyšší soutěži juniorů.

Máte vůbec radost, že se chytil útok „vašich“ mladíků Buchtele-Kousal-Radil v extralize, nebo si spíš řeknete: Zatraceně, proč je nemám já?
Já mám vždy radost, když se někdo z mladých hráčů prosadí v „A“ týmu. A zrovna Honzovi Buchtelemu s Lukášem Radilem to moc přeji, znám je od žákovských let. V průběhu sezóny za nás jednotlivě v některých utkáních nastoupili a ve dvou zápasech i kompletně s Robertem Kousalem. Vždy rozhodli utkání.

Před devíti lety vypomáhali juniorům z extraligy dospělých Koukal a Průcha. Jenže tehdy hrály Pardubice o titul, teď se nedostaly ani do play off. Proč ten obrat?
Říkáte devět roků?

Přesně tak, devět let od posledního titulu…
Kdyby to byla tak sezona maximálně dvě po titulu, tak by to asi obrat byl, ale takhle to je už hodně dlouhá doba. Příčin letošního nezdaru je více a my o nich dobře víme.

Můžete tedy prozradit, v čem byl zakopaný pes?
Nezlobte se, ale tohle je věcí interního klubového hodnocení.

Nebourá vám plány, že docela dost vašich svěřenců sbírá starty i za Chrudim?
Vše probíhá po domluvě s panem Rohlíkem, trenérem HC Chrudim. Jsme skoro denně v kontaktu a řešíme hráče jak na utkání, tak i na tréninky v Chrudimi.
Navzdory nepovedené sezoně je evidentní, že i v extralize juniorů platí to, co naťukl při rozhovoru o mládežnické reprezentaci Pavel Hynek. Úspěch ve dvacítkách nutně nemusí znamenat úspěch mezi dospělými a to samé platí i o mizerných výsledcích. Třeba kapitán zlaté pardubické juniorky Podstavek k extralize jenom čichnul, podobně i Hylák nebo Barek, jenom o něco lépe se vedlo Josefu Vítkovi…
Přechod z junorů do seniorů je nejtěžší v kariéře každého sportovce. Záleží na mnoha aspektech, které působení v „A“ mužstvu ovlivňují.

Proč se podle vás tak často objevuje problém, že ačkoliv junior mezi svými vrstevníky září, jakmile přijde k dospělým, zapadne?
Jak jsem řekl, ten přechod k mužům je šíleně těžký. Dalším důvodem je určitě to, že v junioské kategorii hrají pouze tři ročníky a prosadit se a upoutat na sebe v této kategorii je pro talentované hráče jednodušší, než když v seniorech nastupují proti zkušeným hráčům pohybujícím se v nejvyšší soutěži několik sezon. Pojetí hry obou kategorií je nesrovnatelné. A aby se prosadil junior v seniorech, musí ke všem zvládnutým dovednostem a rozvíjejícím se schopnostem přidat ještě zvládnutí taktické stránky na nejvyšší úrovni.

Teď co je lepší, jestli junior, který se prosadí v áčku, nebo tým, který vyhraje titul a pak třeba nic z toho…
To jsou dvě rozdílné hodnoty a obě mají svou váhu. Samozřejmě prvořadým cílem je výchova hráče pro „A“ mužstvo. Každý junior, který se prosadí v „A“ je velmi pozitivní ukazatel mladým nastávajícím hokejistům, že existuje šance se tam dostat.

Při pohledu na vaši soupisku si každý všimne teprve šestnáctiletého brankáře Marka Langhamera. Měří skoro metr devadesát a i přes svůj věk si docela zachytá. Je to velký talent?
Bezpochyby ano. Uvidíme, jak dokáže svůj talent zúročit v budoucnu.

Docela zajímavé přitom je, že pardubičtí gólmani jakoby současnou modernu mohutných brankářů nesplňovali. Růžička, Landsman, Koutský i Hylák patřili, co se týká postavy, spíš k těm drobnějším. Byla to náhoda, nebo záměr?
To je spíš otázka na pana Landsmana, ten má na starost brankaře v oddíle.

Přesto, je díky Langhamerovi možné, že i Pardubice se jednou dočkají svého brankářského „monstra“?
Uvidíme časem, netroufám si odhadovat.

Může někdo ze současné juniorky kopírovat Kousala, Radila a Buchteleho a v příští sezoně pravidelně hrát za áčko?
Nebudu nikoho jmenovat, ale jsou zde hráči, o kterých bychom mohli slyšet. Třeba ještě ne v příští sezóně, ale v budoucnu snad. Záleží na mnoha sportovních i nesportovních aspektech. Takže až čas ukáže.

Jak vlastně funguje komunikace s vedením svazu, který se i díky Slavomíru Lenerovi snaží vylepšit práci s mládeží?
Pořádají se častěji semináře pro trenéry, kde je možnost si mnoho zkušeností a nových poznatků vyměnit. Zvou se zahraniční trenéři na semináře. Vydávají se pracovní materiály pro trenéry – DVD, Trenérské listy, internetové publikace, zpřístupnění internetových zahraničních hokejových stránek. Probíhají osobní návštěvy a ukázky tréninků svazových trenérů v oddílech. Dochází ke kontrolám svazovými experty na plnění požadavků tréninkové činnosti v oddílech. Je toho dost.

Po neúspěšném MS juniorů se ale vždycky říká, že se musí začít tvrdě pracovat. Můžete poodhalit, co vlastně tvrdá práce obnáší? Zatím to totiž pořád vypadá jenom jako prázdná fráze…
To se musíte ptát těch, kteří o tom hovoří. Na tvrdou práci má každý jiný názor.