Střela, gól, potlesk. Salto a bouřlivý aplaus… Pamatujete? Takto to vypadalo na pardubickém zimním stadionu v osmdesátých letech. A dobrá zpráva… Autor těchto kousků se vrací. Miláček pardubického publika EVŽEN MUSIL bude nově vystupovat v roli hrajícího trenéra Závodní hokejové Pardubice. Klubu, který se hlásí do krajské soutěže.

Evžene, co vás vedlo k tomu hrát za Závodní hokejovou?
Můj syn Jakub mě asi před čtyřmi oslovil, že zakládá s kamarádem Petrem Kubálkem hokejový tým. Chtěl, abych jim pomohl a něco je naučil. Tenkrát nebylo v týmu moc hokejistů. Teď už je to samozřejmě úplně jinde.

Nebojíte se, že v pokročilém věku nemusíte stačit mladým, ať už protihráčům či spoluhráčům?
(smích) Ne, to jsem se nikdy nebál. Mít mladé spoluhráče je pro mě spíše výhodou. Abych řekl pravdu, necítím se na ledě ani mimo led na dvaapadesát, ale spíše tak na pětatřicet. Hlavně se snažím předávat svoje zkušenosti mladším hráčům, aby byli lepší jak já. To se mi však mnohdy nedaří (rozesměje se).

Jak se udržujete ve fyzické kondici?
V létě hraji fotbal, jezdím rád na kole, rád plavu, snažím se zdravě jíst a dodržovat pitný režim.

V době největší slávy jste byl miláček davu. Vždy jste si pro fanoušky připravil nějaký kousek. Jste ochoten stále bavit publikum?
Pokud nám vyjde krajská soutěž a budou chodit diváci, tak určitě něco vyvedu. Jsem prostě takový a je jedno kolik mi je let. Razím heslo, že hokej má být hlavně zábava.

Máte tedy ve svém repertoáru nějaké nové salto nebo jiný prvek po vstřeleném gólu?
To vychází ze situace na ledě, ale vždy mě něco napadne. Je pravda, že salto už jsem dlouho neudělal. Nechte se překvapit (šibalsky mrkne).

Jen tak mimoděk jsem se podíval na týmové statistiky Závodní hokejové a stále jste v nich nejlepší. Máte nějaký recept na střílení branek?
Když jsem začínal, tak mě můj otec a trenér Zdeněk Uher vtloukali do hlavy, že se střílí do brány a ne na bránu. Do dnes se podle toho řídím. A říkám to i svým svěřenců v Závodní hokejové.

Bez urážky, přece jenom už nejste nejmladší. Troufáte si na krajskou soutěž?
Určitě. Však jsme v přípravě odehráli obstojně tři utkání s týmy ze špičky této soutěže a byli jsme jim rovnocenným soupeřem. Já jsem se v těchto zápasech cítil dobře. Je to pro mě výzva. Doufám, že se nám to povede. Těm mladým bych to přál. Záleží jen na zdraví a chuti sportovat. Hokej se hraje srdcem.

Závodní hokejová je hodně mladý tým. Jak se mezi „bažanty“ cítíte?
Mě to baví a jsem rád v mladém kolektivu. Máme výbornou partu, takovou jsem zažil naposled v Pardubicích v druhé půlce osmdesátých let, kdy jsme získali dva tituly. Užijeme si spousty legrace. V kolektivním sportu, je důležité přijmout srandu na sebe a také si ji ze sebe občas dělat. Kluky ze Závodní mám hodně rád a vždy se na ně těším.

V jednom dresu hrajete se svým synem. Je to splnění otcovského snu?
Samozřejmě ano. Sice celý život hrál fotbal, ale jsem rád, že přišel k rozumu. Geny se nezapřou (smích). Jakub mě hraje centra v lajně a na levém křídle máme Pavla Ludvíka. Hodně si rozumíme. Dáváme spoustu branek.

V jednom útoku jste si zahrál i se svým otcem, to je určitě také další splněný sen. Jak na to vzpomínáte?
Odmalička mě táta sebou bral na zápasy. Odehráli jsme mnoho zápasů a trávili spolu spoustu času. Vždy, když jdu na led, tak na něj myslím.

Dříve jste nosil náhubek. Co nyní?
To je dlouhá historie. Ten náhubek pochází ze Švédska a měl jsem helmu CCM. Náhubek na to pasoval a za minulého režimu mně nedovolili v té helmě hrát. Musel jsem nosit JOFU a tam jsem ho musel pracně našroubovávat. Kvůli tomu helma praskala. Náhubek i tu přilbu má syn, hraje v tom in–line hokej.

Ještě před tím než vás uvidí fanoušci v dresu Závodní mají unikátní příležitost. Povězte jim to sám…
V neděli všechny hokejové nadšence čeká velká událost. Na plochodrážním oválu ve Svítkově se odehraje zápas pod otevřeným nebem. Součástí Open Air Game bude utkání veteránů, a to je teď moje parketa (smích).

VIZITKA SPORTOVCE
Jméno: Evžen Musil. Narozen: 10. září 1958 v Pardubicích. Hráčská kariéra: Tesla Pardubice, Landshut (Německo), Sparta Praha, Karpat Oulu, Sparta Praha, Hradec Králové, Assen (Nizozemsko) Slavia Praha, Bohemians Praha, Benešov, Nymburk, Prospekta Praha, Mělník, Leipzig Lions (Německo), Hronov, Vysmatý zmije Pardubice, Závodní hokejová Pardubice. Nejoblíbenější klub: ZH Pardubice, HC Eaton Pardubice, Sparta Praha. Největší úspěchy: mistr ligy 1986/87, 1988/89 (oba Pce) a 1989/90 (Sparta). Číslo dresu: 23. Post: pravé křídlo. Držení hole: levé. Extraliga: 557 utkání. Reprezentace: dva zápasy, tři branky, dvě asistence.