Jako neexistuje ideální svět, neexistuje ani ideální prostředí mezi fanoušky znepřátelených táborů. Přestože se lidé na sociálních sítích snaží vytvářet dokonalý svět, tak realita je kolikrát krutá. A zatímco na facebooku by procházka v klubových barvách na území cizího města získala iks lajků, tak ve skutečnosti by se mohlo producírování znelíbit těm, kteří tam jsou doma.

To se také stalo po třetím utkání čtvrtfinálové série hokejové války o východní Čechy. Skupinka pardubických fanoušků byla v královéhradeckých ulicích napadena a jedné z fanynek byla sebrána šála. Ani nemusela provokovat slovně, stačil jen pohled, jak je "divně" oblečená… Má štěstí, že žije a podporuje svůj tým v roce 2024, protože před třiceti lety by byla na své šále, v lepším případě přiškrcena. A ani nemusela být vyzdobena symboly Dynama, fan shopy totiž ještě nestály. Stačila domácí pletařská výroba ze dvou magických barev. Červené a bílé. V devadesátkách se totiž rozhořela válka mezi oběma týmy i v ochozech. Ještě v přípravném utkání v Hradci se rozhodli domácí příznivci, že ty pardubické vyprovodí ze stadionu. Pravda, neměli holé ruce. Naštěstí nejvážnějším incidentem byla jedna rozbitá hlava po úderu pivní láhví. Všechny čtyři zápasy připomínaly nefalšované peklo. A pokud se mezi představiteli obou měst i klubů volila slovo pouze rivalita a ne nenávist, tak na tribunách se příznivci obou táborů rozhodně nežinýrovali. Skandované pokřiky a popěvky by se mohly číst až po dvaadvacáté hodině… A přijet na derby vlastním vozem se státní poznávací značkou PUA? Tak se návštěva hokeje ve dvacetikilometrovém cíli několikanásobně prodraží o prořezané pneumatiky, či výměnu zpětného zrcátka. Zlatý vlak…

Souboj o semifinále nabírá na obrátkách ve všech ohledech. Kaňku zanechal především večer po třetím duelu mezi Hradcem Králové a Pardubicemi. Kdy podporovatelé Dynama měli být napadeni a okradeni o šály.
Cinkající peníze a nadávky do Maďarů. Bitva o semifinále nabírá na obrátkách

No a pokud se na hokeje nevydala početná skupina, tak jednotlivci, či menší party měli velký problém. Symboly svého týmu, které prostě s sebou museli mít, hrdě ale tajně schovávali pod bundou. A nedej bože, když někde kousek vykoukl. Nutno sportovně, v tomto případě z pohledu fanouška, přiznat, že se nejednalo pouze o červenou na býka mezi fans Pardubic a Hradce. Například na rozhodující páté čtvrtfinále do Ostravy, fan klub nepořádal na každé utkání výjezd, se vydali příznivci Tesly na vlastní pěst. V počtu desítek. Neměli vyhrazený svůj sektor pro fandění. Seděli mezi fanoušky Vítkovic. Ápropos. Vítkovice měly družbu právě s Hradcem, takže ani v Ostravě se nenosilo vytahovat klubové propriety. Vlastně tam se ani nenosilo zakřičet si alespoň gól. Stejné to bylo i v semifinále proti Spartě. Hrdinství končilo na hlavním nádraží v Praze a vrátilo se s nástupem do zpátečního vlaku. A v základní části v Jihlavě zachraňovali pardubický zájezd normální domácí fanoušci. Příznivci pardubického hokeje měli klid pouze na Kladně a Litvínově, kde mohli klidně vytáhnout obrovskou vlajku. Tyto kluby se totiž spolu přátelily.

Takže fanoušci buďte rádi, že nemusíte v ledových arénách schovávat vlajky, dresy a další součásti vašeho oblečení. Buďte rádi, že si i v nepřátelském prostředí můžete z plných plic zařvat góóól. Buďte rádi, že můžete na hokej autem. Jen, když se nebudete cítit bezpečně, raději použijte metody vašich předchůdců. Ti tolik štěstí jako vy neměli…