Střelci, jenž si v sezoně užil svoje, když mu utržená šlacha v ruce ničila sezonu.
V sedmém klání proti Vítkovicím si dal dárek za lopotnou dřinu. Vstřelil dvě branky, na jednu přihrál a Pardubice pomohl protlačit do semifinále.
„Krása, nádhera. Tohle nás musí strašně posílit,“ říkal slovenský střelec se zálibou v tetování.  
Na kůži mu možná přibude nový ornament složený ze čtyř číslic.

59:29!

Přesně v ten moment, jednatřicet vteřin před koncem a za nepříznivého stavu 3:4,  dopravil podruhé v zápase puk za Málka.
V poslední možnou chvíli poslal elektrizující nervák do prodloužení.
„Zpoza branky jsem to nahrával Ceckovi (Cetkovskému),  puk se tam motal, a když jsem to viděl, honem jsem najel před branku. Málek byl mimo, tak jsem to mohl dorazit,“ popisoval detailně srovnávací trefu.

Neuvěřitelná chvíle.

Ten slastný pocit mu z paměti už nikdo nevymaže.
Ruce mu vyletěly nahoru, nohy v šílené radosti zběsile kmitaly, pak pád na led a dojemné objetí se stejně šťastnými spoluhráči.

Na co myslel?

„Že jsem přesně na tohle tři měsíce dřel. Každý den jsem bojoval o návrat s kondičním trenérem, už mě to ani moc nebavilo, ale pořád jsem snil o tom, že play off stihnu a že zažiju něco takového jako v úterý večer,“ vyznal se Bartek ze svých pocitů.

Pardubice čtyřikrát prohrávaly.

0:1, 1:2, 2:3, 3:4. Pořád a pořád musely dotahovat. Neustále se ždímat a hnát se za vyrovnáním.
Ubývaly psychické i fyzické síly, jen víra zůstala.
„Jen jsem doufal, že sezona snad neskončí. Věděl jsem, že naše mužstvo má na víc, než skončit ve čtvrtfinále. Snažili jsme se je co nejvíc napadat a házet všechno na Málka. A naštěstí to dobře dopadlo,“ ulevil si Martin Bartek.

A s ním i celé Pardubice…

POZNÁMKA RADKA ŠPRYŇARA

„Růža“ byl v pekle, zkušenost mu helfne

Soukromým peklem si prošel Martin Růžička ve čtvrtfinále play off. Pardubičtí fanoušci ho v průběhu bitev s Vítkovicemi proklínali, tvrdě po něm šli. Je nejistý, chybující, nevěří si, neumí to s hokejkou. Prý nechytne ani rýmu, říkali o něm. Ruku na srdce, často byly jejich výtky oprávněné. Introvert v masce se nepotkal s ideální formou. Ve třetím utkání chyboval, ve čtvrtém rovněž, šestý mač nedochytal… A rozhodující střet? Pardubice nepostoupily díky skvělému brankáři, nýbrž zásluhou nezdolné vůle a maximální porci štěstí. „Růža“ totiž zase neměl svůj den.

No a co? Růžičkovi trpká zkušenost může jen „helfnout“. V semifinále z něj všechno spadne. Už nebude muset tasit zákroky pod dusivým tlakem hrozícího neúspěchu, s pocitem, že každá jeho chyba se podepíše na jeho další budoucnosti v Pardubicích.

Teď může být v klidu. Hynkův tým splnil cíl, sezona bude hodnocená kladně a Růžička může proti Liberci nebo Kometě rozkvést. Ukázat, že patří mezi brankářskou elitu extraligy. Věřím, že tomu tak bude.

A až v půlce dubna třebas zvedne nad hlavu pohár pro vítěze, bude se svému martyriu jen smát.