Jestli se povede plynule navázat na letní přípravu, bude všechno v nejlepším pořádku. Pardubice se před startem hokejové extraligy blýskly v European Trophy, sehrály skvělé zápasy se švédskými celky, porazily finského mistra IFK Helsinky a hokej měl v jejich podání pořádnou šťávu.

Pomalu ani nebylo poznat, že se toho v kabině ČSOB Pojišťovna docela dost změnilo. Na post hlavního trenéra povýšil PAVEL HYNEK. Vypořádat se musel s odchody brankáře Svobody, beků Jillsona, Mezeie, Kaberleho a útočníků Pineaulta s Kůrkou.

„V dnešním hokeji je pohyb hráčů obrovský. Věřím, že jsme získali adekvátní náhrady, které budou posilami,“ přeje si pardubický kouč, který v Pardubicích vedle českých zadáků Benáka se Sičákem přivítal ještě trojlístek borců ze zámoří.

European Trophy ukázala, že by nové tváře mohly zapadnout celkem rychle. Nemyslíte?

To se uvidí, až začne extraliga. Měli jsme kliku, že jsme ve skupině narazili na špičkové celky ze severu Evropy. Třeba zápas s IFK Helsinky měl všechny atributy moderního hokeje. Jsem moc rád, že jsme v konfrontaci se zahraničními týmy herně uspěli.

Dokonce jste postoupili na zimní finálový turnaj do Rakouska…

To je hodně příjemný bonus. Povedl se nám i úspěch z pohledu celého českého hokeje. Často se u nás přetřásá kvalita extraligy a přitom se mezi nejlepších osm týmů dokázaly probojovat kromě nás i Plzeň a České Budějovice. To je přeci skvělá zpráva.

Jistě, ale také znamená, že konkurence nespí a o extraligovou špici vás čeká docela tuhý boj. Sledoval jste letní pohyb v ostatních týmech?

Kdybych měl komentovat všechny změny, budeme tady dlouho (usmívá se). Každou sezonu platí, že někdo z těch, kteří mají velká očekávání, je nakonec nenaplní a vyhoří.

Vloni například Sparta…

Ano, přes léto posílila o kvalitní hráče a nakonec skončila v play out. Jenom doufám, že se podobná věc letos vyhne nám. Vezměte si, že vloni byla situace ještě specifická propíranými bodovými odečty. Nebýt jich, mohla Boleslav udělat klidně desítku. V lize nevidím slabý tým. Právě Boleslav docela dost posílila, Kladno odehrálo v obrovské euforii přípravu. Není to žádná alibistická odpověď, že bych se chtěl vykrucovat, ale extraliga bude hodně vyrovnaná. Zásadní rozdíly mezi jednotlivými týmy nevidím.

Generální manažer Kusý mluvil na tiskové konferenci o tom, že hlavním cílem je, skončit po základní části do šestého místa. Nepomýšlíte vy sám přeci jenom výš?

S generálním manažerem jsme za jedno, že nebudeme volit silná slova a vyhlašovat velké cíle. Byl bych rád, kdybychom navázali na předchozí úspěšné sezony. V play off je to už pak o aktuální formě, zdravotním stavu… Prostě tam do sebe musí zapadnout strašně moc věcí. Cíle bychom si měli dávat hlavně postupné. Byl bych rád, aby se nám povedl start do soutěže, což si přeje asi každý. Prvním postupným cílem je skončit do šestého místa, které zaručuje play off bez předkola.

Chápu, ale určitě se dobře poslouchá, že jste před sezonou pasováni na jednoho z největších favoritů na titul. Musí to být příjemnější, než kdyby si většina fanoušků drbala hlavu a bála se, jak sezona dopadne. Nebo ne?

Abych řekl pravdu, tak v médiích ani podobné prognózy vůbec nesleduji. A vyjádření odborníků? Ta už vůbec ne. Papírové předpoklady jdou mimo mě. Jste první, kdo mi něco podobného říká (usmívá se). Největší sílu Pardubic vidím ve zdravém jádru, které se skládá z domácích hráčů se vztahem k regionu a je dlouho pohromadě. Je tady tradice vychovávat a zapracovávat mladé hráče do mužstva. Na domácí jádro se pak nabalují další skvělí hráči, kteří kvalitu ještě zvyšují.

Podařilo se v Pardubicích postavit silnější tým než před rokem?

Je pravda, že pohyb byl v kádru značný. Věřím, že nově příchozí hráči ty odcházející nejenom nahradí, ale budou ještě většími posilami. Pří〜znivci velkých slov nejsme, ale v kvalitu našeho mužstva věřím. Očekávání směrem k novým hráčům jsou velká. A netýká se to jenom kluků ze zámoří. Podařilo se nám získat třeba Vláďu Sičáka, o kterého jsme hodně stáli. V žebříčku posil do obrany byl na prvním místě. U každého příchozího hráče záleží na tom, aby hlavně dobře zapadl do mančaftu, aby se u nás cítil dobře. Pak bude pro Pardubice dýchat.

Což asi nejvíc platí pro tři zámořské posily…

Taky. Corey Elkins je tu od 1. srpna, Casey Borer a Jonathan Sim se připojili 23. srpna, takže mají za sebou spíš takové aklimatizační období. Spolupráce ale zatím probíhá bez problémů.

Při zápasech European Trophy se zdálo, že si na evropský led zvykají poměrně snadno…

Za posledních deset či patnáct let se hokej stal hodně kosmopolitním sportem. Hokejové školy se prolínají a když si vezmete, kolik po Evropě hraje hokejistů ze zámoří, Švédů a Finů, tak je ten pohyb hráčů obrovský. Pořád říkám, že hokej je jenom jeden.

Trochu jsme zamluvili tu sílu Pardubic. Máte sedm beků, kteří by ve většině týmů hráli první obranu. Tři útoky, které dovedou rozhodnout zápas. To na české poměry vypadá hodně luxusně…

Ale takhle vám vyjmenuji dalších šest, sedm týmů, které na papíře vypadají podobně nabitě. Spíš vám řeknu, na čem musíme ještě nejvíc pracovat a co je potřeba zlepšit.

Povídejte…

Produktivitu celého mužstva. Nemyslím jenom útočníky, ale mám na mysli efektivitu střelby a zakončení. Na to, kolik si vypracujeme šancí, jsme málo produktivní. Na gól se strašně nadřeme. I v přípravě jsme odehráli hodně zápasů s výsledkem 2:1 nebo 3:2. Přestřelka byla akorát v Tampere, kde jsme vyhráli 6:5 po nájezdech. Ostatní výsledky byly o dvou až třech gólech. Snažíme se teď na hráče tlačit, abychom měli ještě větší důraz do branky.

Zámořští novináři mají nesmírně rádi termín „sophomore jinx“, syndrom druhé sezony. Hráč, který najednou zazáří, další rok zhasne. Gólman Martin Růžička toho má za sebou už sice dost, ale vloni si pro sebe poprvé vybojoval místo jedničky a chytal báječně. Myslíte, že může vysoko nastavenou laťku udržet?

Říká se, že gólmani a bubeníci jsou samostatná skupina, Upřímně vám řeknu, že jako trenér brankářům nerozumím. Na toho máme trenéra gólmanů. Zajímají mě jejich čísla, jaké mají procento úspěšnosti zákroků, průměr, kolik vychytali výher. Neřeším, jestli gólman udělá skluz, nebo rozklek. Mě zajímá, jestli má puk. Když vám gólman odchytá zápas pod devadesát procent úspěšnosti, musíte dát pět gólu na to, abyste vyhrál.

Dobrá, ale váš názor: Dovede Růžička třeba i překonat loňský ročník, může se stát českou gólmanskou hvězdou?

Růža je mladý gólman, který čapnul šanci za pačesy. Věřím, že je pořád hladový po úspěchu. Vloni tady byl ve dvojici s Adamem Svobodou a základní část odchytali zhruba napůl. Ale to bylo hlavně kvůli tomu, že se Růža zranil, play off bylo už postavené na něm. Vidím ho jako brankáře mladé nastupující generace. O svoji šanci se pral několik let. Určitě má na to, aby na výkony z minulé sezony navázal.

Nezlobte se, že se ptám, ale spadáte do kategorie „hodných trenérů“, prý bičem moc často nepráskáte. Váš asistent Ladislav Lubina také není zrovna velký despota. Kdo tedy pak bude ten zlý, až bude potřeba?

(směje se) To je pěkný. Myslím, že se s Láďou docela doplňujeme. Někdy vybuchnu já, jindy on. Trénování ale není o řvaní. Přirozená hierarchie, klima, fungování mužstva… To musí jít přímo z hráčů. Existují určitá pravidla, která jsou daná a která hlídá trenér. Ale to dělá dvacet procent. Zbytek si mužstvo musí hlídat a samo vyžadovat. Jinak by trenér dělal jenom policajta. A v Pardubicích zdravé mužstvo je.

Jinými slovy, pouhé výbuchy úspěch nezaručí…

Jasně. Jsem tady sice docela krátce, ale nemyslete si, zvýšit hlas jsem už taky musel. Podle mého je ale stejně lepší hráče ťuknout a promluvit s ním. Říká se, že největší pedagogický úspěch je, že hokejista ví, jak se má chovat, když ho zrovna nikdo nehlídá. Tam hraje velkou roli vnitřní klima celé kabiny. Nemám rád takové to prezentování do novin, že se někde udělala bouřka, nebo trenér rozkopal koše. To se líbí hlavně novinářům, mají pak o čem psát.