Má nabitý program, ještě ve čtvrtek válčil s hokejisty Lva Praha na „tripu" v KHL. Tohle si však Václav Sýkora nemůže nechat ujít. Co? Přece slavnostní vyvěšení (a vyřazení) dresu „9" Dominika Haška u stropu pardubické arény.

Aby ne byl to právě on, kdo s „Dominátorem" našel řeč. Rozuměli si a v roce 2010 spolu získali pro Pardubice extraligový titul.

V neděli se kouč opět setká se svým bývalým svěřencem, který už ukončil kariéru.

„Moc si vážím toho, že mě Dominik na takovou událost pozval. Rozhodně přijedu," vzkázal kouč. Hokejový profesor stál na lavičce, když Hašek naposledy pobláznil Pardubice a vlastně celé Česko.

Společně s tehdy pětačtyřicetiletým gólmanem se mazlil s pohárem. Na tenhle pocit se nezapomíná: „Prožili jsme výjimečnou sezonu."

Vzpomínáte si na to ještě? Byl jste tehdy na začátku sezony v šoku, když vám generální manažer Zbyněk Kusý oznámil, že nejspíš přijde Dominik Hašek?

Jasně. Nejdřív za námi přišel, že má tenhle nápad v hlavě, a ptal se nás trenérů, jak to vidíme. A podle nás to byla dobrá myšlenka. Musely se začít řešit různé detaily, třeba letní příprava. Dominik ji roky dělal sám a bylo jasné, že na tom se nic měnit nebude. Jenom jsme se domluvili, že se zúčastní krátkého kempu, aby byl alespoň chvíli s týmem. Pak se k nám připojil, když se šlo na led.

Vážně jste ihned souhlasil? Vždyť rok nechytal a navíc měl během sezony oslavit 45. narozeniny…

Samozřejmě jsme se nad tím zamýšleli. Jenže jsme věděli, že se Dominik nikde neválel. Rok nehrál, ale kondici si udržoval. Trochu jsme se báli, jestli nebude náchylnější ke zranění. Rozhodně však převažovala pozitiva. Navíc do mužstva přišel velký lídr, to bylo ohromně důležité.

Jako brankář na dresu kapitánské „céčko" mít nemůže. Ale byla od první chvíle kabina jeho?

Hned to bylo znát. Na nějakém písmenu na dresu vůbec nezáleží. On je přirozeným lídrem, k tomu nepotřebuje žádné razítko. Dominik je persona, hráči ho hned respektovali. Choval se jako dokonalý profesionál. Víte, co mě fascinovalo?

Povídejte…

Strašně moc dřel v play off. Každý moc dobře ví, že zápasy jdou v rychlém sledu, ale on si neodpustil jediný trénink.

Zkoušel jste mu říct: „Dnes s námi nemusíš, odpočiň si"?

Bavili jsme se o tom, nabízel jsem mu, že kdykoliv si bude potřebovat ulevit, není problém. Ani jednou to neudělal. Ano, tréninky byly kratší. Jenže on je absolvoval všechny a celé… Do branky nikoho nepustil. Měli jsme tři gólmany, dva se točili na jedné straně a on si odchytal celý trénink ve své bráně.

Tmelily partu i ty jeho sobotní snídaně, kdy kabině servíroval vejce na tisíc způsobů?

Máte pravdu, pořád tam něco kuchtil (usmívá se). Ale to je přesně moment, co dělá ten „team spirit". Byla to jedna z věcí, které jsou nad rámec hry, ale zároveň jsou ohromně důležité.

Pár trenérů by mohlo napsat knihu na téma „s Haškem se vychází těžko". Vy jste problémy neměl?

Na začátku tam nějaké věci byly. Vše jsme si ale vyříkali a pak to fungovalo perfektně. Když ho srovnám se současným brankářem Lva Petrim Vehanenem, je to obrovský rozdíl. Petri je soustředěný a uzavřený do sebe. Zajímá ho jen to, aby byl dokonale připravený na zápas. Hašan se zajímal o to, jakým systémem se bude hrát a o další věci…

Nebral jste jeho aktivitu tak, že se snažil do vaší práce s prominutím „kecat"?

Ne, určitě ne. Na předzápasových poradách jsme řešili věci otevřeně. Mám ve zvyku se hráčů zeptat, jestli taky chtějí něco dodat, a on si k tomu řekl svůj názor. Bylo to v pohodě, bez třenic.

Dorazíte na nedělní pardubickou slávu?

Dostal jsem pozvánku, potěšila mě a strašně rád přijedu. Máme program ohromně natřískaný. V pátek v noci jsme přiletěli z tripu, v sobotu i v neděli máme trénink a v pondělí hned hrajeme s Petrohradem. Ale dorazím, do Pardubic se těším.