Slavný gratulant… Na zdejším hokejovém stadionu se uskutečnila akce „Zimák 2012 aneb Oslavy hokeje". Sportovně-kulturní program obohatila návštěvou také brankářská legenda nejen českého, ale i světového hokeje DOMINIK HAŠEK. Než vítěz olympijských her v Naganu usedl ke stolku, kde ho čekala autogramiáda, stihl odpovědět na otázky redaktora Krkonošského deníku.

Dominiku, jakou máte zkušenost  s podkrkonošským regionem. Jezdíte sem často?
Musím přiznat, že nevím přesně, co všechno patří pod podkrkonošský region (usmívá se). Já znám velmi dobře Novou Paku, tam jsem jezdil několikrát před sezonou trénovat. Přímo do Krkonoš jsem se dostal často s rodiči, když jsme jezdili do Pece, později spíš do Špindlu. Dvakrát jsem byl i v Herlíkovicích, ale vzpomínku mám hlavně na Vrchlabí, kde jsem hrál svůj první zápas po návratu do Pardubic v roce 2009.

Určitě vaší pozornosti v tomto regionu neunikla ani třeba zoologická zahrada.
Samozřejmě. Byl jsem ve Dvoře Králové nejednou, ať už jako kluk nebo se svými dětmi.

Do Vrchlabí jste opět zavítal  o víkendu, přesněji v sobotu. Jestlipak vás zdejší hokejoví funkcionáři pozvali na nedělní derby mezi domácím týmem  a Trutnovem?
Tak o zápase jsem slyšel, ale program je nabitý a já se musím hned po sobotní akci vrátit zpět do Prahy. Přesto jsem rád, že jsem mohl přijmout pozvání k oslavám vrchlabského hokeje.

Právě Vrchlabí a Trutnov patří mezi pouhých 14 klubů, které najdete na hokejové mapě v Královéhradeckém kraji. Co říkáte na to, že je toto číslo tak nízké a více mužstev dospělých v širokém okolí není?
Těžko se k tomu vyjadřovat do hloubky, neznám úplně tuhle problematiku. Osobně bych byl rozhodně radši, kdyby těch klubů bylo víc. Měl jsem navíc možnost se ve Vrchlabí setkat s malými hokejisty a dozvěděl jsem se i zde, že dětí je rok od roku méně. Třeba zrovna Vrchlabí a Trutnov se musely spojit, aby vůbec mohly hrát ligu. Pro hokej by bylo dobré, kdyby mužstev bylo víc, ale hlavní je, že ty děti stále jsou a chtějí hokej hrát.

Jedním z důvodů, proč zájemců o hokej nejen z řad dětí ubývá, jsou hlavně finance. Náklady na tento sport jsou velmi vysoké.
Pravdou je, že hokej není levný sport a bez podpory rodičů se neobejde. Kluby nemohou vše táhnout samy a je na rodičích, aby děti podpořili. Určitě je řada dětí, které by třeba chtěly hokej hrát, ale několik tisíc, možná i desítek tisíc korun ročně, si nemůže každý dovolit. Tak to bohužel je.  Ale já si myslím, že hokej vždycky v Čechách zůstane národním sportem a že na něj bude pořád spousta kluků chodit. Samozřejmě, kdyby byla možnost, aby jich chodilo ještě víc, bylo by to lepší.

Hlavně po Naganu byl patrný obrovský „boom". Snad každý malý kluk ve vás viděl své hrdiny a nárůst registrovaných hokejistů byl znatelný. Jak jste se na tohle díval?
Samozřejmě. V roce 1998 se nám podařilo přivézt zlaté olympijské medaile a určitě nemusím mluvit jen za sebe, ale za všechny, kdo byli součástí toho mužstva: všichni jsme byli a vždycky budeme hrdí, že jsme pro enhle národ něco velkého dokázali. Že nás děti braly jako vzory a hlásily se na hokej, to je jenom dobře. Dneska možná není tolik osobností, jako tenkrát, kdy bylo mužstvo nabité hvězdami, přesto je zde spousta vynikajících hráčů, ke kterým mohou mladí kluci vzhlížet a napodobovat je. Věřím tomu, že český hokej napořád zůstane ve světové špičce. A to přesto, že nejde vozit z olympiád zlato každé čtyři roky. Konkurence je obrovská a tohle se podaří jednou za čas.

Zmínil jste skvělou generaci, která vyhrála také olympiádu v Naganu. Co říkáte na to, že řada hráčů i 14 let od historického úspěchu prohání v extralize o mnoho mladší protivníky?
Já tedy nevím, jestli se do téhle generace mohu počítat (smích). Přece jen jsme s Láďou Růžičkou byli v tom týmu nejstarší. Ale byli tam kluci, ať už Martin Straka, Roman Hamrlík nebo Jarda Jágr, kteří už dneska patří k nejstarším hokejistům extraligy. Pořád je ale Plzeň na prvním místě, Jarda patří k nejlépe bodovaným hráčům a je největší hvězdou ligy. Byli to prostě velké osobnosti a stále dokazují, že mohou hrát i na nejvyšší úrovni.

Mluvíme o Jaromíru Jágrovi. Před pár dny byla odtajněna užší nominace na Sportovce roku 2012. Myslíte, že má váš dlouholetý spoluhráč z nároďáku šanci anketu vyhrát?
Jarda je nominován určitě po zásluze. Nejen, že podává vynikající výkony na ledě, ale ještě vyprodává stadiony všude, kam přijede. I to o něčem vypovídá. Hokej se hraje pro lidi a je vidět, že se na něho stále rádi chodí dívat. A jestli vyhraje anketu? Myslím si, že to bude některý z těch sportovců, co vyhráli zlatou olympijskou medaili v Londýně. Ti by měli mít větší šance. To ale nemění nic na tom, že Jarda udělal v této sezoně pro český hokej zase něco velkého.

Jaromír Jágr pobláznil republiku, hokejovými výkony počínaje, přes vystupování v reklamách až po konverzaci na sociálních sítích s fanoušky. Nemrzí vás trochu, že jste se rozhodl s hokejem definitivně skončit zrovna před takovýmto ročníkem, který je u nás tolik sledován?
Ne, vůbec mě to nemrzí. Já už jsem měl určité plány. Zkusil jsem se připravit na NHL, ale bohužel jsem se s nikým nedomluvil. NHL se stále ještě ani nehraje, ale já si myslím, že se hráči s vedením soutěže nakonec domluví. Opravdu nechci věřit, že by kluci nebo management ztratili celou sezonu. Myslím, že se po Vánocích NHL rozjede, ale je to jen můj osobní názor. V každém případě, ničeho nelituji. Už tam nebyla taková motivace, jaká by pro českou ligu měla být. Na hokej jsem ale nezanevřel (usmívá se). Sleduji zápasy v televizi, dva nebo tři duely jsem viděl i na vlastní oči. Rozhodl jsem se ale tak, že hrát už nebudu.

Vy jste v NHL chytal za Chicago Blackhawks, Buffalo Sabres, Ottawu Senators, největší úspěchy jste zažil v Detroitu Red Wings, s nímž jste dvakrát vyhrál Stanley Cup. Kdybyste měl říct název jen jednoho klubu, který je vám v zámoří nejbližší, který by to byl?
Určitě musím říct Detroit, protože jsem tam zažil ty největší kolektivní úspěchy. Ale nemohu zapomenout ani na Buffalo. To je město, které není tak velké, ale lidi tam žijí hokejem. My jsme měli arénu pro 18 500 lidí, která byla takřka na každý zápas vyprodaná. V Detroitu v té době byly největší hokejové osobnosti a také proto se nám podařilo Stanley Cup dvakrát vyhrát. Obě města se mi ale vryla do paměti a nikdy na zdejší mužstva nezapomenu.

NHL se letos nehraje, a tak svět může o to víc sledovat ruskou KHL. Co říkáte na tuto soutěž, která existuje krátkou dobu, ale projekt se Rusům slušně rozjel?
KHL je soutěž zajímavá. Zažil jsem obě (Hašek odehrál sezonu 2010/2011 ve Spartaku Moskva – pozn. aut.), ale NHL řadím o dost výš. Především co se týče návštěv a všeho, co s tím souvisí. KHL se k zámořské soutěži v žádném případě ještě nepřiblížila, ale co není, může být za nějakých deset patnáct let. Přesto jsem zastáncem, že Evropa je založena na jiných základech. Každý stát by si měl vytvořit především svoji vlastní ligu. Jako nějakou nástavbu bych spíš viděl Ligu mistrů, podobně jako tomu je ve fotbale nebo basketbale, kde je to velice úspěšné. Ale uvidíme, kam až se KHL bude ubírat, jak to s hokejem a jeho rozrůstáním bude, jak to přijmou diváci v jiných zemích a městech.

V české nejvyšší soutěži jsou jedním z TOP týmů Pardubice, tedy klub vašeho srdce. Co říct na jejich letošní výkony, které určitě bedlivě sledujete?
Samozřejmě, že je sleduji. Klukům se bohužel nedaří jako v minulosti. Ona každá sezona po titulu je složitější. Navíc odešel kapitán Koukal,     s ním i Kolář, a oba patřili k velkým tahounům. Musí to být znát. Pořád věřím, že se kluci zvednou, do play off se dostanou a pak se uvidí.

Překvapilo i vás odvolání trenéra Pavla Hynka?
Trenér Hynek není jediným, kdo byl v letošní sezoně odvolán. Je to prostě součást hokejového byznysu. Konkurence je veliká a je to tvrdé. Nároky managementu a majitelů jsou vysoké, a když se nedaří, kouč je většinou prvním, kdo odchází. Není jednoduché být trenérem. Jeden rok jste úspěšní, po chvíli se přestane dařit a vy musíte od týmu odejít.

Vy jste do Vrchlabí přijel na pozvání organizátorů Oslav hokeje. Máte rád podobné akce a účastníte se jich často?
Právě proto, že to jsou oslavy a ještě oslavy hokejové, tak jsem tuto možnost přijal. Hokej mi dal hrozně moc, v Čechách jsem se jej naučil. I když netrénuji a nevěnuji se hokeji profesionálně v nějakém managementu, tak chci tomuto sportu něco splácet. Tohle je jeden  z důvodů, proč jsem přijal i nabídku účasti na této akci.

S profesionálním hokejem jste sice skončil, ale sport vám jistě není cizí. Kde aktivně protahujete tělo?
Máte pravdu, život bez sportu si v žádném případě nedokážu představit. Když nejde chytat profesionálně, to neznamená, že si jednou či dvakrát nezajdu na led. Chodím s kamarády, ať už do obrany nebo do útoku. Totéž platí o fotbálku. Teď začne lyžování, v létě bude kolo, sport k mému životu vždycky patřil a nadále patřit bude.

Můžete v poslední odpovědi prozradit, co vy a média? Jaký k nim máte vztah?
Nemáme mezi sebou problémy. Média si dělají svou práci. To, že se starají o lidi, ať to jsou slavní lidé nebo ti, o nichž jen chtějí něco napsat, je normální. Já jsem si na život s médii musel zvyknout a mohu i říct, že jsem si zvykl. Jinak není třeba nic dodávat. Novináři se prostě snaží dělat svoji práci, stejně jako jsem se snažil já v brance (úsměv).