Stejně jako v letošní sezoně v extralize září Dynamo i na filmovém plátně.

Režiséři průkopnického díla Jakub Hlaváč a František Suchan, kteří již vytvořili snímek Navždy za Dynamo (ten ale mapoval pouze jednu sezonu), se v natáčení o pardubických hrdinech ledové plochy pustili na tenký led. Natočili kolem třiceti hodin materiálu. Z této nelehké situace ale vybruslili.

„S každým z respondentů jsme natočili asi hodinový rozhovor,  k tomu se musí propočíst další dobové závěry. V první fázi jsme sestříhali materiál na pět hodin. Nakonec jsme se zastavili na dvou hodinách. Pak už to fakt nešlo zkrátit,“ říká s úsměvem za oba Jakub Hlaváč.

Na tento film se vyplatí zavítat. Už jen proto, že se jedná o prvotinu na klubové bázi. Člověk ani nemusí být fanouškem pardubického hokeje. I když celkem logicky ti si přijdou na své. A jak říkají autoři. Tyto dvě hodiny utečou úplně jinak než ostatní…

„Film je velice povedený. Člověk se hodně vrátil do mládí. Když posloucháte všechny ty příběhy, tak to je dojemné. Opravdu jsem rád, že film vznikl. Bylo v něm takové moje osobní retro,“ popisuje František Musil dojemně své první dojmy bezprostředně po skončení předpremiéry.

Na ledě chlap jako hora, který měl tak trochu slzy na krajíčku.

„Profesionální sport dělá člověk proto, aby vyhrával. Jenže když je starší, tak přijde na to, že to bylo hlavně o přátelstvích. O momentech, které nemají v první chvíli s hokejem nic společného. Ale jenom nás v kabině spojí. Na to zůstanou ty nejhlubší vzpomínky. Jakmile se někde potkáme, nebavíme se o tom, jak člověk vyhrál pohár, ale o tom, jak a co jsme spolu zažili," povídá otec, který má díky svým synům Davidovi a Adamovi k Dynamu zase o něco blíž.

Při výstavě na pardubickém zámku budou k vidění historické fotografie pardubických hokejistů.
UPF: Unikátní pardubický film Navždy za Dynamo

Na plátně dostal poměrně dost prostoru. Jak se sám sobě líbil jako herec?

„Snažil jsem se být co nejupřímnější. Měl jsem radost, že mohu být součástí natáčení. Myšlenka na vytvoření filmu o pardubickém hokeji se mi líbila. Netušil jsem, že nejen z toho mého povídání vzejde něco tak hezkého a myslím si, že i důležitého. Musíme si totiž pamatovat nejenom ty dobré časy, ale hlavně jak to všechno začalo. Protože bez historie před námi, bychom v ní nebyli ani my,“ poukazuje Musil.

V dokumentu dostali jednotliví aktéři úkol, jak by jedním slovem charakterizovali pardubický hokej. František Musil vystřelil jako kdysi od modré: Perník.

„Autoři mě překvapili dotazem. Tak jsem to vypálil bez rozmyšlení. Perník, prostě patří k Pardubicím. Teď mě napadají jiná slova jako propojení, spojenectví, pospolitost, kamarádství. Ať už kabiny, nebo fanoušků s klubem.“

V Pardubicích se hrál vždy útočný, atraktivní a závavný hokej. Ve stejném duchu je laděn také možná budoucí filmový trhák…