Začneme odzadu. Do konce páté čtvrtfinálové bitvy schází přesně 167 vteřin. Matej Paulovič je vyloučen za podrážení a trenér Martinec si bere oddechový čas. Z něho už se nevrátí gólman Pařík a Hradec hraje šest na čtyři. Vzápětí bránící útočník Jan Mandát ztrácí hůl s rukavicí. Zdálo se by se šest na tři. Omyl. Pardubická devětaosmdesátka stíhá jezdit od hráče k hráčovi a zamezovat jim ve střelách.
„Snažím se hrát obětavě v každém zápase. V play off je to ale přece jenom něco jiného. Tam už je vám jedno, jestli vás puk trefí do hlavy, do ruky nebo kamkoliv. Za každou cenu musíte střelu zablokovat, aby neskončila v bráně. A ještě takto v samotném závěru utkání,“ míní Mandát.
Pardubický útočník Jan Mandát
Zkoušel jsem to hodit na bránu
Před tím, když už se někteří fanoušci začali děsit třetího prodloužení v sérii, napálil pět a půl minuty před koncem z první puk do sítě.
„Ani nevím, kam to přesně letělo. Obstřeloval jsem obránce, který stál přede mnou a zkoušel jsem to hodit na bránu. Pak jsem jenom viděl, jak celá tribuna vyskočila, takže jsem si říkal, že to je asi gól. No a nastala totální euforie. Hlavně, že to tam padlo. Nahoru? Kdyby to byla střela po zemi, pod ledem (směje se), prostě beru gól všemi deseti. Hlavně jsem rád za to, že byl postupový.“
Přihrávku na zlatou trefu mu adresoval kolega z lajny Tomáš Vondráček. Vyměnili si tak spolupráci ze druhé třetiny u vedoucí branky Pardubic na 2:1.
„Gól Vondrce jsem vůbec neviděl, protože jsem byl za bránou a schovával jsem se, aby mě netrefil (úsměv). A pak jsem jenom slyšel, jak celá hala začala řvát, tak jsem byl rád, že to trefil. Pak až na kostce jsem ho viděl, jak to dal krásně do víka.
Čtvrtá útočná řada Dynama, která má jiné úkoly, než rozhodovat zápasy, se úplně vymkla svému povolání. Pátý duel byl její.
„V play off se tak traduje, že třetí a čtvrté formace rozhodují zápasy. Přece jenom první dvě jsou více hlídané. Myslím, že těžíme z našeho výborného pohybu, agresivity i napadání. A možná za poctivou práci jsme byli v tomto utkání odměněni,“ přemítá Jan Mandát.
„Vyhovíme si jak na ledě, tak mimo něj. Zkrátka jsme si fakt s Vondrcem i Poulou (Patrik Poulíček) sedli a jsem rád za to, jak nám to ve čtvrtfinále klapalo.“
Všechny zápasy Pardubic s Hradcem Králové byly na centimetry vyrovnané. Favorit to neměl s východočeským rivalem ani trochu jednoduché. Vítěz základní části musí sportovně přiznat, že protivník byl místy lepší.
„Fakt totální boj o každý kousíček ledu. Jsou strašně rychlí a nepříjemní. Nedají vám nic zadarmo. Měli jsme problémy se přes ně dostat, opravdu klobouk dolů za to, jak hráli. Jsme rádi, že jsme takto herně vyrovnanou sérii zvládli už v pěti zápasech,“ pochvaluje si jihlavský rodák.
Umíme otáčet zápasy
Od prvního do pátého zápasu vždy stejné. Na jednu i druhou stranu končily střety o jediný gól. Z pardubického pohledu 5:4 p.p., 3:2, 1:2 s.n., 1:0 a 3:2. Zrodila se z toho vítězná série 4:1. Na první pohled hladká série.
„Nechci to nějak dehonestovat, ale kdybychom je porazili čtyřikrát 6:1 a jednou prohráli na nájezdy, tak si lidi řeknou, že to bylo jasné. Jen se ukázalo, jak jsou zápasy s Hradcem vyrovnané. Prostě to je strašně houževnatý soupeř. Hodně nás potrápili, museli jsme ze sebe dostat to nejlepší. O to víc jsou takové výhry cennější,“ tvrdí.
„S Hradcem jsou ale všechny zápasy stejné. Už v základní části jsme s nimi sehráli vyrovnaná utkání. Myslím, že pouze jednou jsme vyhráli výrazněji. Takže jsme se na to takto připravili. Fakt jsme tušili, co nás čeká. Ve čtvrtfinále jsme ukázali charakter a naší sílu. Stejně jako v dlouhodobé části jsme otáčeli nepříznivé vývoje zápasů. Můžeme na tom i do budoucna stavět. Jasně, v naší hře jsou prvky, které musíme pro semifinále zlepšit. Víme, o co jde. Teď si ale potřebujeme po náročných bitvách odpočinout a v klidu si počkáme na dalšího soupeře.“
Nabízí se otázka, jak ho, potažmo celý tým, série s Hradce, bolela?
„Každá série play off bolí. Pokud ne, tak to hrajete špatně. Teď ale máme celý týden do dalšího zápasu. Odpočineme si zregeneruje a na dalšího soupeře vyjedeme znovu v plné síle,“ má jasno u diváků oblíbený Mandy.
Pro Pardubice, jako vítěze základní části a nejžhavějšího kandidáta na titul byla prakticky povinnost přejít přes čtvrtfinále. Bez ohledu na soupeře.
„Povinnost to je možná ze strany novinářů a fanoušků. Z té naší strany to rozhodně povinnost nebyla. Respektive samozřejmost nebyla. Ano, míříme na ty cíle nejvyšší, ale play off je tak nevyzpytatelné, že se může stát cokoliv. A Hradec nám zřetelně ukázal, že se to mohlo přiklonit na obě strany. Zaplať pánbůh se to přiklonilo na tu naši.“
Hlavu si moc nevyčistil…
Při brance Jana Mandáta málem enetria arena spadla. Tolik decibelů snad ještě nezažila ani při koncertu metalových kapel…
„Naši fanoušci jsou nejlepší v republice i na světě a dokazují to v každém zápase. Toho si strašně na nich ceníme. Strašně, strašně z jejich podpory doma těžíme. Však jsme také ani jednou neprohráli. V sérii s Hradcem nás fakt podrželi. Cítili jsme, jak nás ženou dopředu. Za stavu 2:2 jsme jen k nim vjeli do pásma, před náš kotel a najednou celá hala začala skandovat a větřit, že se nám naskytne nějaká šance k ohrožení brány. A nakonec my jsme ten gól dali,“ klaní se před fanoušky Dynama.
„Opravdu jim děkujeme, za to jak nás podporují. Věděli jsme, že série s Hradcem nebude ani pro ně jednoduchá. Vnímáme, že napětí mezi oběma tábory je velké. Snažili jsme se eliminovat sociální sítě, protože tam to je docela mazec. Soustředili jsme se jen a jen na náš výkon, na naši hru,“ vysvětluje pardubický hokejista.
V tom případě se ale k němu nedostalo, že na sociálních sítích lidé bědovali, že jejich miláčci Hradec neválcují v každém utkání.
„To ani nemusím být na sociálních sítích. Šel jsem se před pátým zápasem projít po městě, abych si trochu vyčistil hlavu od hokeje. Výsledek? Rozdal jsem asi osm podpisů a šest fotek. No a šestkrát mi bylo řečeno, jak to, že ještě není konec série. Jak to, že jsme nevyhráli 4:0. Ale fanoušky naprosto chápu. Prostě chtějí. Cítí úspěch, cítí, že by to letos mělo vyjít. Samozřejmě my hráči v kabině víme, jak strašně je to těžké a nebereme vůbec nic na lehkou váhu. Naopak. Jsme pokorní a vlastně Hradci děkujeme, jak nás prověřil,“ podotýká.
Se svými spoluhráči se na věky zapsali do historie pardubického hokeje. Ovládli první východočeskou sérii v play off.
„Takhle jsem se na to ani nedíval. Jsme především rádi, že jsme tak náročnou sérii zvládli Samozřejmě to bude znamenat trochu víc pro naše fanoušky a také klubové kronikáře. My to bereme prostě jako vyhrané čtvrtfinále. Teď už se musíme soustředit na semifinále.“
S nadsázkou řečeno semifinále už začíná Pardubicím zítra, aniž by věděly jméno svého dalšího soka.
Ve hře jsou tři možnosti vítěz ze vzájemných soubojů mezi Brnem a Litvínovem, nebo České Budějovice. Ty by ale musely brutálně otočit sérii s mistrovským Třincem.
"Uvidíme, koho nám nadělí. Říkám, že play off je fakt nevyzpytatelné. Každopádně je krásné ho hrát. Já jsem to vlastně loni zažil ve dvaceti sedmi letech poprvé, protože ty první dva roky jsme tady hráli na opačném pólu tabulky. No a hráli jsme trošku jiné play off. Takže si ty zápasy hrozně užívám. Jsou pro mě stále novou zkušeností. Pořád je hodně co se učit a já jsem rád, že jsem mohl k postupu takhle přispět," zasní se Jan Mandát.
32
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
