play_fill
Sedmapadesátiletý kouč kromě prvního místa po dlouhodobé části a třetí příčky v play off na klubové úrovni přidal v této sezoně do své sbírky fantastické stříbro s reprezentační dvacítkou. Semifinálové vyřazení od Třince ho ale bude ještě dlouho pronásledovat…
„Člověk chce vždycky udělat ten nejlepší výsledek. To je normální. Nicméně jsme rádi, že jsme se dostali do trojice nejlepších týmů. Protože ta konkurence je v extralize opravdu veliká. Nerad bych, aby to vyznělo tak, že jsme spokojeni se třetím místem. Chtěli jsme určitě výše. Letos se to nepodařilo, uvidíme co bude v příští sezoně. Posunout se ještě dál je mojí jednoznačnou motivací,“ říká Rulík v rozhovoru pro Deník.
Jak byste s odstupem času a bez zápasových emocí zhodnotil semifinálovou sérii?
Jednalo se o strašně vyrovnanou sérii, kterou rozhodl až sedmý zápas. To hovoří za vše. Mohlo to dopadnout na obě strany stejně. Postoupit však může vždycky jen jeden a pro nás semifinále neskončilo příznivě.
Jednalo se o jednu z nejlepších sérií za poslední sezony, k čemuž jste přispěli měrou vrchovatou. Popsal byste boj na ledě jako urputný, ale korektní, či najdete jiné přívlastky?
Korektní úplně ne. Nicméně se v ní neobjevilo nic, co by vybočovalo nad rámec bojů v play off. Střetla se spolu dvě silná mužstva a rozhodovaly maličkosti. Tím, že se došlo k sedmému zápasu, bylo pro oba celky spravedlivé.
Radim Rulík se během sezony stal i hvězdou českého Twitteru, když se dostala ven jeho památná ukázka taktiky na "hru v oslabení".
Nezvládnutí tíhy okamžiku
Jisté obavy z třineckého protivníka jste vznesli už před zahájením série. Nedostal se vám do hlav dříve než bylo nutno?
Nad tím jsem nikdy takto nepřemýšlel, ale neřekl bych. My jsme přesně věděli, co můžeme od Třince očekávat. A to se potvrdilo měrou vrchovatou. Bohužel v konečném součtu byl o ten gól šťastnější soupeř.
Proč se znovu potvrdilo, že Třinec je typické play off mužstvo, zatímco Pardubicím byla na míru spíše šitá základní část?
Těžko se na to odpovídá, protože tohle je nějaká nálepka medií. Já jsem ale přesvědčen o tom, že rovněž my jsme měli dobrý tým pro play off. Samozřejmě cítím ke Třinci respekt, ovšem nemyslím si, že bychom v nějakých zásadních věcech zaostávali. Oni hrají výborně do obrany a rovněž mají výborné ofenzivní hráče, takže jsou velice nebezpeční v útočném pásmu. Tohle všechno jsme předvedli také.
Vám se také podařilo prakticky vygumovat nejlepší přesilovku soutěže. Jak hodně v tomto ohledu mrzí, že jste nedokázali vytěžit z té vaší více než dva góly?
Oslabení jsme hráli výborně. Když jsme v nich dostali gól, tak jsme prohráli pouze jednou. Bylo to v pátém utkání od Růžičky. Přitom přesilovka je velkou třineckou zbraní. V přesilovkách, což úplně nebyla v základní části doména, jsme ale také nedopadli nejhůř.
O vyrovnanosti i herní vyspělosti semifinálových soupeřů nejlépe svědčí fakt, že hned pět ze sedmi zápasů ukořistily hostující týmy. Nepřekvapilo vás to?
Domácí prostředí nehrálo žádnou roli. Je pravda, že v takovém množství to není úplně běžný jev. Nicméně každá série v play off je jiná. Tlak na hráče a teď nemluvím ze strany trenérů, je velký. Fanoušci je ženou dopředu a tak oni musí tvořit hru. Kdežto tým, který hraje venku, trpělivě čeká na své šance. Netlačí se tolik dopředu, což je výhodnější pozice.
Naznačil jste, že tomu opěvovanému systému Třince dali nálepku novináři. Dalo se na něj vyzrát a vy jste si to pokazili sami, nebo je opravdu nepřekonatelný?
Každý soupeř je porazitelný. Rozhodující zápas jsme si ale pokazili sami. Hokej, který jsme předváděli v poslední třetině jsme měli praktikovat po celé utkání. Když ne šedesát minut, tak jsme se měli k němu od začátku přibližovat. Třetí část jsme odehráli na sto procent. První i druhá měly být na pětadevadesát procent. Kdybychom byli odvážnější, mohli jsme být za to odměněni. Bohužel se nám to nepodařilo, jedna třetina nestačila.
Váš tým byl v pátém i sedmém utkání bojácný. Čím si to vysvětlujete?
Nezvládli jsme tíhu okamžiku. Hráči měli jisté obavy. Nechtěli nic pokazit. Byli přibrzdění. S týmem jako Třinec se nedá hrát v podobném rozpoložení. Naopak musíte ukázat, že jste sebevědomí. Musíte si věřit v každém okamžiku. Na ledě být maximálně odvážní. Pak existuje šance, že se dá utkání zvládnout.
Pátý a sedmý zápas se staly věrnou kopií. Do vedoucího gólu jste byli jasnými pány na ledě a když jste otevřeli skóre, tak jste rychle inkasovali.
To je hokej (pousměje se). Ale souhlasím s tím, že to byly klíčové momenty. Kdyby se nám podařilo udržet vedení déle, soupeř by znervózněl. My jsme tomu ale šli naproti. Přestali jsme být aktivní, nohy nešly, jak by měly jít.
Mentalně silnější Oceláři
Určitě vám na psychice nepřidalo, že jste od třetího duelu museli imrvére dohánět zápasové manko?
Asi nás ctí, že jsme se dokázali venku dvakrát vrátit do série. Kdybychom ale Třinec dvakrát za sebou porazili, tak jsme byli šťastnější my. Z těch tří domácích zápasů jsme měli jeden vyhrát. Hlavně ten sedmý. To se nám nepovedlo. Změnit to, je pro mě jednoznačná motivace do dalších sezon. Pokud chceme být na konci té cesty úspěšnější, musíme pro to udělat ještě víc.
Na rozdíl od vás, když Třinec v sérii vedl, už neprohrál. Byla jeho největší síla v mentální stránce?
To podepisuji. V tom byli opravdu silnější. Nejenom proto, že tři roky po sobě vyhráli titul, ale také, že ve čtvrtfinále porazili Spartu. Ta byla letos strašně silná. Třinec to nakoplo. Najednou si začali věřit a pak už to s nimi bylo těžké.
Třinec je tak vyrovnaný tým, že dokáže nahradit kohokoliv kýmkoliv a kdekoliv. Dá se to říct rovněž o Pardubicích?
To se strašně těžko porovnává. Třinec už několik sezon opravdu disponuje silným mužstvem. Když jim kvalitní hráči odejdou, tak je nahradí neméně kvalitními. Mají dva vynikající gólmany, vyváženou obranu i útoky. Vůbec není znát, když jim někdo vypadne ze sestavy.
No právě… Vy jste pro rozhodující zápas nemohl počítat s Davidem Ciencialou a jako byste hráli bez první lajny. Ovlivnilo to utkání?
To nedokážu úplně vyhodnotit. Spíše je to otázka na hráče. David se zranil na začátku šestého utkání v Třinci. Místo něj hrál Adam Musil. Zápas se nám povedl, tak začal i v sedmém. Nebylo to úplně ono, tak jsme tam dali na třetí třetinu Roberta Říčku. Zkoušeli jsme, co by mohlo více sedět. To, že se tato řada neprosadila, podle mě nebylo kvůli těm výměnám, ale přičiněním soupeře. V tom bych nějaký náš handicap nespatřoval.
První dvě pardubické řady vyčnívaly a Třinec se při jejich pobytu na ledě víceméně jen bránil. Nabízí se otázka. Je potřeba ještě více posílit pardubický útok, aby byly všechny formace vyrovnané?
(zamyslí se) Pochopitelně každý trenér by si přál ty nejlepší hráče. Já si ale myslím, že máme dobré hráče. Trochu jsem zápasil s tím, že jsme víceméně celou sezonu vypomáhali béčku zachránit se v Chance lize. Pro A tým to nebylo úplně optimální. Situaci jsem chápal, protože bylo důležité B tým udržet. Jiná věc by byla, kdyby se béčko pohybovalo někde uprostřed tabulky. V tom případě bychom nemuseli posílat hráče, které jsme chtěli mít v tu chvíli v áčku.
Takže posílit není třeba?
Co se týče skladby našeho týmu, měli jsme dobré hráče. Pokud ale majitel po konzultaci s námi trenéry vyhodnotí, že by se mohl kádr ještě posílit, tak se tomu bránit nebudeme. Rozhodně bych to ale nedával do roviny, že když se posílíme, tak se zvýší naše šance a už nemusíme pracovat. My si musíme vzít z této sezony ponaučení a nasbírané zkušenosti. Mám za to, že i s týmem, jak jsme ho měli letos složený, je šance udělat velký výsledek.
Před play off jste hovořil o tom, že pro úspěch musí hráči nechat na ledě všechno, ne jen o tom mluvit. Ptám se tedy. Nechaly tam všechno?
V konečném hodnocení určitě ano. Samozřejmě na psychice a mentální síle se dá ještě zapracovat. To není stránka, kterou uděláte za týden. Máme před sebou další dlouhou sezonu a já věřím, že se v této oblasti posuneme. To by nám mělo pomoct k tomu, abychom další boje v play off zvládli stejně dobře. A ještě o trochu líp…
close
info
Zdroj: Ladislav Adámek
zoom_in
Radim Rulík si vysloužil obrovský aplaus od publika, když přijel z juniorského mistrovství světa s medailí.
Lepší v šesti ze sedmi zápasů…
Někteří vaši svěřenci sice hráli v extralize o medaile ale to se nově vytvořenému kolektivu i se sebelepšími hokejisty nedá předat. Staly se tedy jazýčkem na miskách vah zkušenosti s tak těžkými zápasy?
Vidím to jinak. Přestože bylo mužstvo nově složené, tak klidně mohlo udělat ještě lepší výsledek. To se bohužel nepovedlo. Je potřeba si to připustit a správně pojmenovat. Pokusit se udělat maximum pro to, aby to příště bylo lepší. Jedině tohle ode mne uslyšíte. Ve své kariéře jsem trénoval tým, který byl léta dole a pak se dostal až do finále. Nehrála v tom roli nějaká historie. Záleželo na psychickém rozpoložení hráčů, na jejich sebevědomí i mentální stránce.
Třinec vás nemohl prověřit více. Jako kolektiv jste si společně prožili náročné chvíle na ledě. Budete v příštím play off ještě silnější?
To nejde říct tak lehce. Musíme si uvědomit, že každý rok je jiný. Každý si přeje být silnější. Na papír se dá napsat všechno, ale udělat to v reálu není úplně jednoduché. Pro mě osobně je to jednoznačná motivace tým posunout.
A je vám jasné, že by vám ještě déle rostly vousy. Jak vás to vůbec napadlo a jak se v plnovousu cítíte?
(úsměv) Když jsme vyhráli s Litvínovem titul, tak jsem si je nechal růst celé play off. Od té doby to zkouším, ale nevím… Teď jsem si je oholil. Příští rok si je zase nechám růst. Když to zvládneme a vyhrajeme ligu, tak to rád vydržím. To je opravdu to poslední, co mě trápí (směje se).
Čistě hypoteticky. Kdybyste dnes začínali sérii s Třincem. Věděl byste už jak ho zastavit?
Myslím si, že by to bylo úplně podobné. Analytici vyhodnotili naši sérii a vyšlo najevo, že podle jejich ukazatelů jsme byli v šesti zápasech ze sedmi lepší. Napočítali nám o 141 střel víc celkově, o 44 střel víc ze slotu. Je to jasné. Statistiky potvrzují, že jsme nebyli horším týmem. Rozhodla však naše nižší produktivita. Pokud bychom dávali góly z těch šancí, které jsme si vytvořili a pokud bychom byli silnější v předbrankovém prostoru, bylo by to lepší. Kolikrát rozhodovaly centimetry.
Jako například…
Zaměřím se pouze na rozhodující utkání. Ve druhé třetině Kousal trefil za stavu 1:2 břevno. Při power play další naší střelu zastavila tyč. V poslední vteřině jsme nedali trestné střílení. Celkově pak stačilo dát v přesilovce o gól dva na víc. A mohl bych pokračovat..
Na druhou stranu vždy technické Pardubice takto houževnatě a bojovně snad ještě nikdy v historii nehrály. Patří vám vysoký kredit za to, jak jste se dokázaly adaptovat na hru soupeře…
No vidíte. Přitom já jsem někde četl, že jsme měli v play off změnit styl hry a přitvrdit. Patrně dotyčný neměl k dispozici statistické údaje. Předčili jsme totiž Třinec v hitech. A přitom nemáme takové typy hráčů jako jsou Voženílek, Marcinko. Co se týče bojovnosti a obětavosti byly z naší strany velice slušné. Asi to jde malinko ještě posunout, ale snaha hrát důrazný hokej se nedala přehlédnout…
close
info
Zdroj: Ladislav Adámek
zoom_in
Radim Rulík se svým trenérským kolegou Markem Zadinou.
Náplast? V nejlepší trojici!
Jaké jste si vzal ze semifinále ponaučení a doporučení pro další sezony?
(vypálí) To nebudu prozrazovat.
Tak jinak. Před sezonou jste říkal, že se stále učíte a že se jdete do Pardubic zase učit. Co jste se tedy v této sezoně naučil?
Člověk se učí pořád, to je jasné. Znovu jsem si ověřil, že vítěz základní části to má v play off velice složité. Suma sumárum: nedostali jsme se do finále, takže nemůžeme být spokojení.
Vás osobně Třinec potřetí v řadě zastavil v semifinále. Nezavání to už osobním komplexem?
Takhle to vůbec neberu. Dvakrát jsem narazil s Boleslaví, teď s Pardubicemi. Je to jiné. Každopádně letos jsem byl nejblíž, jak přes Třinec v semifinále přejít.
Na druhou stranu jste se svým týmem po nějakých deseti letech znovu dokázali vybláznit hokejové město. Když už nic jiného, tak toto musí být pro vás všechny největší odměna.
Největší odměnou pro fanoušky by bylo to, kdybychom hráli finále. V něm sehráli důstojnou roli a porvali se o ty nejvyšší mety. To by bylo pro všechny lidi, kteří nás chodí povzbuzovat a plní arénu, úžasné.
Například na sedmý semifinálový zápas se stály před zahájením ticketingového prodeje fronty a lístky zmizely za pět minut. Co chtít více?
To jsem se dozvěděl až později. Takové věci jdou v průběhu bojů mimo mě. Ale samozřejmě nás taková podpora našich fanoušků těší.
Velkým zážitkem musela být děkovačka po vyřazení v semifinále. Co byste divákům vzkázal?
Po nepovedeném zápase diváci hráčům, nechci říct děkovali, ale postavili se na jejich stranu. Ocenili snahu, kterou kluci měli. Viděli, že do toho šli ve třetí třetině po hlavě. Ti opravdoví fanoušci to vycítí. Jejich reakce vůči hráčům byla skvělá. To se mi hodně líbilo. Samozřejmě, je vždycky úžasné, když se vyhraje. Ale nemusí se to pokaždé povést. Když se ale prohraje se vztyčenou hlavou, což si myslím, že byl náš případ, tak je to jiná prohra…
Společně s kolegy a samozřejmě hráči jste bronzovou medailí vrátili Pardubice do hokejové špičky. Těší vás to, nebo jste takový maximalista, že je to málo?
Člověk chce vždycky udělat ten nejlepší výsledek. To je normální. Nicméně jsme rádi, že jsme se dostali do trojice nejlepších týmů. Protože ta konkurence je v extralize opravdu veliká. Nerad bych, aby to vyznělo tak, že jsme spokojeni se třetím místem. Chtěli jsme určitě výše. Letos se to nepodařilo, uvidíme co bude v příští sezoně.
Vypadá to, že se nedá přeskočit jeden stupínek a ze čtvrtfinále rovnou hrát finále. Asi to chce krůček po krůčku…
Pokud by měla fungovat vaše teorie, tak si na konci příští sezony můžeme říct, že ta letošní byla výborným odrazovým můstkem. A že by se měla někde jasně projevit. Základní část se nám nemusí povést tak jako letos, půjde o to být odolnější v play off.
Před vypuknutím play off jste trefně podotkl, že vítěz základní části nemusí zákonitě vyhrát titul. Jak byste zhodnotil sezonu jako celek?
Jedna věc je to, že strašně rychle utekla. Práce s mužstvem byla dobrá. Ne jinak. Velmi dobrá. Hráči reagovali na naše pokyny. Spolupráce s nimi byla velmi dobrá. Na to, že jsme se neznali, jsme pracovali na tom, abychom se stále zlepšovali. Když ji vezmu jako celek, tak rozhodně nebyla špatná. Ale nebyla vynikající…
