Kliknutím zvětšíteTřicetiletý brankář má ze zápasů play off zkušeností na rozdávání. V každém z týmů, kde působil se probojoval do závěrečných bojů. Je navíc vítězným typem. Ve své sbírce má dvě stříbrné medaile z české extraligy. Nejraději by chytal v každém utkání a z brány ho nedostanete ani heverem. Respektive ani za stavu 0:5. „Netoužím nikdy odpočívat. Je to moje práce. Po celý rok. Nejedná se pouze o záležitost nějakých devíti měsíců. Připravuji se, abych byl zdravý a mohl odchytat každý zápas, který dostanu. Jakmile se stane, že dostanu gól, tak mým úkolem je další střelu chytit. A pak úspěšné zákroky musí na sebe navazovat. Může se stát, že i gólman má den blbec. Je to ale moje práce a musím překonat všechny překážky a ne odjet na střídačku. My jsme ale byli v letošní sezoně velmi kvalitně připraveni trenérem Františkem Brázdilem. A to úsilí se vyplatilo,“ říká Will v rozhovoru pro Deník.
Pardubickou jedničkou pro play off je Roman Will.
Máte za sebou první základní část po návratu do extraligy. Jak se změnila z pohledu reprezentačního gólmana, od té doby co jste odešel na zahraniční angažmá?
Naše extraliga je velmi kvalitní soutěží. A kdybych ji měl porovnat se švédskou ligou a KHL, tak jsou na podobné úrovni. Jasně, je v nich je něco specifického. Každý ale vidí, že v naší nejvyšší soutěži je plno skvělých hráčů, kteří jí dodávají tu kvalitu. Z pohledu gólmana je to trochu těžší hodnotit. Moje práce je vesměs jednoduchá, protože musím chytit každý puk (úsměv).
S kolegou Frodlem jste (do)pustili nejméně gólů ze všech týmů? Má cenu se ptát, jak vám osobně se chytá za pardubickou obranou?
Jenom se potvrdilo, co už jsme tušili na začátku sezony. Naše obrana je silná a kompaktní. Máme výborné beky a zodpovědné útočníky, kteří si plní své povinnosti. Kluci zblokovali spoustu střel, čím nám vydatně po celou základní část pomáhali.
Ne průměr, ne úspěšnost, ale počet vítěství
Nakonec jste se stal neotřesitelnou jedničkou. Co říkáte na porci celých osmatřiceti zápasů z celkového počtu dvaapadesáti?
Mně to takhle vyhovuje. Nejraději bych odchytal všechny. Ty role jsou ale dané a my gólmani jsme tady od toho, abychom byli úspěšní jako tým. V první fázi sezony jsme je plnili. Vyhráli jsme pohár, takže to asi bylo od trenérů správně nastavené.
Navenek se zdálo, že jste spolu neměli žádné problémy. Jaké bylo soužití s konkurentem z brankoviště? Přeci každý chce chytat…
To nebylo jenom navenek. My spolu perfektně vycházíme i uvnitř. Dominik je povahově výborný kluk a k tomu výborný gólman. Stejně tak vycházím i s Kloudym (Milan Klouček) a Honzou Růžičkou. Troufám si říct, že jsem nekonfliktní člověk, který nemá problém vyjít s nikým. Když se lidi navzájem respektují, tak není co řešit.
Podle minut strávených na ledě jste čtvrtým nejvytíženějším gólmanem celé soutěže. Ke konci, respektive v době zranění Frodla, jste se z pardubické klece nehnul. Netoužil jste si už odpočinout i vzhledem k tomu, že v závěru jste šli od prohry k prohře?
Ne. Netoužím nikdy odpočívat. Je to moje práce. Po celý rok. Nejedná se pouze o záležitost nějakých devíti měsíců. Připravuji se, abych byl zdravý a mohl odchytat každý zápas, který dostanu.
Nejlepším vysvědčením pro gólmana je, když ho trenéři v průběhu zápasů neodvolají. Vám se to za celou sezonu nestalo. Nemáte někdy chuť odjet z klece sám?
(zaklepe si na zuby) Ne. Prostě ne. Může se stát, že i gólman má den blbec. Je to ale moje práce a musím překonat všechny překážky. Jakmile se stane, že dostanu gól, tak mým úkolem je další střelu chytit. A pak úspěšné zákroky musí na sebe navazovat. My jsme ale byli v letošní sezoně velmi kvalitně připraveni trenérem Františkem Brázdilem. A to úsilí se vyplatilo.
V základní části k vám prošlo 1036 střel, to je v průměru kolem šestadvaceti na zápas. Stačí to na zahřátí, nebo byste jich přivítal více?
(pousměje se) Asi každý gólman vám řekne, že čím jde na něj více střel, tím je to pro něj lepší. Neovlivním kolik na mě projde střel, z těch všech osobních statistik je pro mě nejdůležitější počet vyhraných zápasů. Celkem mi je jedno jaký mám průměr gólů na zápas nebo procentuální úspěšnost zásahů. Kolikrát jsou totiž ta čísla zavádějící. Zajímá mě postavení mého týmu v tabulce. A v neposlední řadě takový ten subjektivní pocit dobře odvedené práce. Proto kladu velký důraz na analýzy zápasů u videa s trenérem gólmanů.
Říkáte, že je pro vás nejdůležitější počet vyhraných zápasů. To vás musí mimořádně těšit, že spolu s Petrem Kváčou jste jich zapsal nejvíce. Jakou to má cenu?
Tu nejvyšší. Hokej se hraje pro vítězství a my jsme vyhrávali. To je pro mě nejlepší měřítko.
Roman Will (vlevo) s Dominikem Frodlem.
Titul cílem každý rok
Stal jste se potřetí vítězem základní části a tudíž získal tři poháry. Nicméně ještě ne ten Masarykův. Nastal čas pro naplnění upraveného rčení: Do třetice všeho zlatého?
Teď mi z těch vašich slov naběhla husí kůže. Samozřejmě si přeji, aby tomu tak bylo. Proto všichni hokej děláme. Člověk se poctivě připravuje, dbá na své zdraví, vstává na tréninky proto, aby vyhrál ten nejdůležitější pohár. Mistrovský titul je jednoznačně moje velké přání. Snažím se pro jeho zisk udělat maximum. Nechci říkat: Děj se vůle boží. Nicméně ve své podstatě tomu tak je. Je spousta věcí, které neovlivním. Můžu ale ovlivnit svůj výkon a udělám vše, abychom byli úspěšní a na konci sezony nejšťastnější my.
V Liberci jste si sáhl na pohár pro vítěze základní části, v Pardubicích nikoliv. Namítal jste spoluhráčům, že se nemusí bát pověr, či se hned podvolil?
V obou případech se na tom dohodla kabina. Když jsem byl v Liberci, tak tam zazněl názor, že je to prostě pohár, a nikdo neví, kdy se to zase podaří. Tak proč se s ním nepomazlit. Už jsem to tedy jednou zažil a teď jsem neměl žádnou potřebu si na něj sáhnout. I když nový Pohár Jaroslava Pouzara je krásný. Nesmírně si ho vážím, ale je to zatím jen první krok, který jsme učinili.
Dvakrát jste se dostal se svým týmem do finále. Dají se popsat pocity po posledním utkání sezony z pozice poraženého?
Co se týče výsledkové roviny, tak je to nejhorší situace, která může nastat. Obrovské zklamání a obrovské emoce, které ostře kontrastují s tím, co vidíte naproti sobě. Stále se ale jedná jen o sport. Já hokej miluji a rozhodně jsem kvůli tomu vůči svému sportu nezahořkl. Prohry k němu patří stejně jako výhry. Je důležité se z nich poučit. Doufám, že se mi to povedlo a budu v letošním play off zase silnější.
Už jste si zažil obě situace, kdy váš tým byl vysokým favoritem a také jste vstupoval do play off ze zadních pozic. Je snazší hájit či dobývat?
Je to jedno. Nejdůležitější je, jak se s tím člověk popasuje v hlavě. V play off jsme všichni na stejné startovní čáře. Je úplně jedno, kdo a kolik bodů uhrál v základní části, kolikátý skončil v tabulce. No a v české extralize to favoriti nikdy neměli jednoduché.
Pardubice vstoupí do play off po dlouhé době jako jeden z nejžhavějších adeptů na titul. Vy jste se o něm nebál bavit už před sezonou. Posílily vzhledem k vystoupení týmu v základu vaše ambice?
Vysoké ambice mám od prvního dne, co jsme se spolu sešli a začali trénovat. To není žádné tajemství. Máme tady silný mančaft, navíc Pardubice jsou hokejové město. Tady by měl být zisk titulu cílem pro každý rok. Nestačí říct: Tak snad se dostaneme do play off… S tím jsem také do Pardubic šel. Hokej hrajeme, abychom byli pod tlakem. Je to daleko lepší, než si hrát někde spodek a být v pohodě, když se nespadne. Mně současná situace vyhovuje.
S play off máte bohaté zkušenosti. Byl jste vůbec někdy v týmu, který se neprobojoval do závěrečných bojů?
Play off je specifická soutěž a pro mě ctí, že ho mohu hrát. Jsem vděčný za šanci každý rok bojovat se svým týmem o nejvyšší pocty. Měl jsem to štěstí, že jsem vždy chytal v kvalitních mančaftech. Je to pro mě ta největší odměna.
Nájezdy obrovskou výzvou uspět
Už jste zmínil, že máte video mítinky s trenérem gólmanů, kde jistě rozebíráte jednotlivé střelců. Nicméně máte nějakou svoji databázi a studujete je?
Sám ne. Od toho mám trenéra gólmanů a video kouče. Informace o jednotlivých hráčích tedy zjišťuji ve spolupráci s nimi. Úkol Františka Brázdila je takový, aby mi je dávkoval. Tak, aby se z toho člověk nezbláznil. Teorie je jedna věc, stejně ale pak musím chytit ten puk. Roli v tom hrají také gólmanské instinkty i štěstí. Hokej je hra, která rychle plyne. Ta praxe se nejlépe získá na ledě.
Nejdůležitější je asi rozbor při nájezdech, které play off často rozhodují? Baví vás čelit útokům tváří v tvář?
Jednoznačně. Četl jsem nějaké spekulace, jestli je správné, že zápasy v play off rozhodují nájezdy. Je to v pravidlech, tak to neřeším. Za mě, pro gólmana je obrovská výzva uspět v tomto souboji jeden na jednoho. Dá se říct, že to mám ve svých rukou.
Který tým po zkušenostech ze základu vidíte jako největší překážku v bojích o mistrovskou trofej?
Nad tím jsem raději nepřemýšlel. Jdu do brány s tím, že mě čeká zápas minimálně šedesát minut. Jasně, příprava na každý tým je trochu jiná. Ve své podstatě mi je jedno, proti komu hrajeme. Musím chytat puky, za což jsem hodnocený. V play off více než jindy to rozhoduje o úspěchu či neúspěchu celého týmu.
Prý s vámi chytají nejen nájezdy i andělé. Můžete vysvětlit, kde se ta víra ve vás vzala?
To je iks let, kdy jsem to někde řekl a stala se z toho senzace. Věřím, že něco dalšího tady asi je, ale nechtěl bych to na veřejnosti nijak rozebírat. Každý přeci v něco věříme. Někdo v boha, někdo ve své anděly, někdo má svého talismana. Hlavně ale věřím sám v sebe.
V Liberci jste působil s Jánem Lašákem, který vychytal pardubickému Moelleru titul v roce 2005. Hecuje vás, jste před play off ve spojení?
Kdykoliv mu zavolám, tak mi Janko vždycky zvedne telefon. Teď nějak asi není ta potřeba. Myslím si, že kdy by vycítil, že potřebuji pomoc, tak by se mi sám ozval. Nepíšeme si každý den, ale vzájemné propojení mezi námi zůstalo.
Nebylo by od věci staršího kolegu napodobit, co říkáte?
Samozřejmě. To bych si hrozně přál. Navíc Janko má ještě jeden titul s Libercem.
40
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
