Původně se zdálo, že při reprezentační pauze se otevřou okna a do pardubické kabiny se přižene tornádo.

Podle všeho nic nebude. Kádr nejspíš zůstane ve stejné podobě, jakou má teď „Vletěli jsme do všeho rovnýma nohama a hned se od nás v novinách po dvou porážkách objevily věty, že dojde ke změnám," uvědomuje si generální manažer hokejových Pardubic Pavel Rohlík.

„Bylo to trochu unáhlené," připouští teď. Jedním z hlavních důvodů je, že Dynamo už vystřílelo munici. „Na drastické změny nemáme prostředky. Ty jsou na tým prakticky vyčerpané, ale s tím se nedá nic dělat. Chceme pracovat se stávajícím kádrem," tvrdí Rohlík na rovinu.

Další věcí je, že na českém trhu se hledá partner pro výměnu obtížně. „Nenašel se ani kandidát, co by do té naší skládačky zapadl. Nějaký příchod se stát může, ale není to tak, že by zítra dorazili tři noví hráči," neplánuje už generální manažer stávající tým rozprášit.

Soustředí se teď hlavně na to, aby celá organizace šlapala, jak má: „Teď chceme všemu dát hlavně řád, koncepci, nastavit organizaci hry."

Příklad? Třeba jasně definované pravomoci pro sportovního manažera Dušana Salfického.

„Dřív někam volal trenér, jinam generální manažer a jinam zase sportovní manažer. My jsme tohle změnili, nastavili jsme strukturu, Dušan Salfický je sportovní manažer a on zodpovídá po debatě se zbytkem vedení i za chod A týmu. Hráčská politika je jeho kompetence. Pokud volá nějaký agent, nebo manažer mně, já se k tomu nevyjadřuju," říká Rohlík rázně.

Podobné věty v Pardubicích dosud nezazněly. Dušan Salfický má od teď víc kompetencí a jeho práce má jasně vymezené mantinely.

Další novinkou je, že Pardubice nově začaly využívat služeb mentálních trenérů.

„V mládeži jsme je využívali naplno pro trenéry i hráče. Realizační tým rozšíříme o mentální kouče. Jestli se to některým hráčům líbí, nebo ne, to mě nezajímá. Je to důležité, najednou můžete pracovat i na jiných věcech, než jsou střelba, rychlost a přesilovky," prozradil pardubický generální manažer.

Od realizačního týmu chce, aby ze stávajícího kádru vymačkal maximum. Příkladem budiž Tomáš Bokroš, který v úvodu své pardubické mise dvakrát nevynikal, ale v posledních týdnech se zlepšuje.

„Má tady smlouvu. Není to o tom, že mu něco nevyšlo a hned ho vyměníme. Nedostatky chceme odstraňovat, dát klukům šanci. Ten samý příklad je i Michal Šeda, teď třeba nenastupoval, ale je to člověk, co 
tady chce být, má výjimečné morální vlastnosti."

Z posil zatím nejvíc zaujal brankář Brandon Maxwell. „Je to Američan s vysokánským sebevědomím. Nepochybuje o sobě, chce chytat a tohle nám Čechům někdy chybí a v posledních dvou domácích zápasech si vedl skvěle," chválí ho Rohlík.

Až do čtvrtka probíhá v Pardubicích kemp i se všemi hráči, které klub poslal do první ligy.

Plní si svoje
Martin Štajnoch
Ještě chloupek a poskočí do první skupiny. Tady Salfický ukázal dobrý odhad. Z pardubických beků je nejtvrdší, umí si rychle vydobýt respekt. Má navíc hodně slušnou střelu a na beka i techniku. Jak proměnil samostatný únik proti Mladé Boleslavi, to byla nádhera. Co chybí k úplné dokonalosti? Ještě aby vylepšil defenzivu. Celý tým letos vyrábí kiksy a hrubky se nevyhýbají ani jemu. Ale to se poddá…

Tomáš Rolinek
Nepřišel do Pardubic, aby útočil na čelo produktivity. Jeho role je stejná jako ve všech minulých klubech, dřít, nevypustit ani jedno střídání a šéfovat v kabině. Přesně tohle plní. Perfektně pracuje při oslabení, svoje tělo nastavuje střelám, ani po třicítce neslevil ze svého neústupného stylu, co bolí. A že měl ve Spartě víc bodů? Měl, tam ale dělal černou práci pro Jaroslava Hlinku, vedle něhož navíc vynikl Rolinkův smysl pro kombinaci. Takový spoluhráč mu ale v Pardubicích zatím chybí. A on Hlinku nahrazovat nemůže, Tomáš Rolinek je hlavě rafan.

David Tomášek
Co chtít od devatenáctiletého kluka, který až do teď hrál jenom mezi juniory? Ať se učí. Někdy jsou lekce docela drsné, hlavně v učebním oboru „hra dozadu" dostává slušné kapky. Jedno zaváhání a hned je z toho porážka v Chomutově a v Olomouci, tam se vždycky namotal ke klíčovým situacím. Pardubice stále hledají prvního centra, jednou klíčovou roli mladý šikula zvládnout může. Jen to chce trpělivost a pěkně s ním pracovat. Od Richarda Krále se rozhodně je čemu učit.

Září
Brandon MaxwellBrandon Maxwell
Když se v létě zjevil v Pardubicích, čekalo se, že bude platný zhruba stejně jako dětské pískoviště na Sahaře. Brankářů měl klub dost. Jenže on překvapil, stal se jedničkou. Není stroj, sem tam dostane gól, co by se dal chytat. Ale na posledních dvou výhrách má hodně velký podíl. Hokejkou navíc hraje nejlépe v extralize, rád čaruje s lapačkou, umí bavit lidi. Přišel na přání bývalého trenéra Říhy. Tohle se povedlo dokonale.

Jakub Svoboda
Začátek měl vlažný. Ale před reprezentační pauzou to už byl zase on. Atomová elektrárna, co jede na nevyčerpatelný pohon. Létá, štve svým napadáním soupeře a ta střela! 
Zápěstím i příklepem dovede vyčarovat pořádnou mordu. V posledních pěti zápasech útočník nastřílel tři góly. Přesně tohle je tempo, o kterém sportovní manažer Dušan Salfický snil, když ho do Pardubic lákal. Svoboda může být jeho výhra v Bingu, na kterou od nástupu do funkce čeká.

Za očekáváním
Tomáš Bokroš
Někdy hraje, jako kdyby vypadl z filmu „Bláznivá střela" a vyvede strašnou ptákovinu. Dobrá zpráva je, že podobných katastrof ubývá, zlepšuje se, snaží se být víc a víc zodpovědnější. Na jeho příkladu je vidět, že přechod ze Slovenska do české extraligy je naprosto brutální. Tohle není skok o jednu kategorii, ale o dvě. Trvá, než si zvyknete. Na pozici defenzivního beka číslo šest až sedm je ideální kandidát.

Tyler Redenbach
Není nejhorší, to vůbec ne. Jen od něj zkrátka čekáte mnohem dominantnější představení, třeba něco jako při premiéře v Litvínově, kde zářil. Pak se ale zdálo, že ho rychle semlela pardubická vlna zmaru a zapadl. Je to nekanadský Kanaďan, strašně rád hledá prostor pro těžkou přihrávku, aby se akci povedlo vyšperkovat, jenže právě tohle někdy neklapne. Není rychlý, ale má jinou přednost, hlavu a je silný na puku. Má na to, aby byl vidět mnohem víc.

Zklamání
David Roupec
V první lize si před rokem dělal, co chtěl a teď zase. Má ohromný útočný potenciál, myslí mu to. Jenže zatím nedostal možnost se prodat. Mít ho zaparkovaného hluboko v sestavě je nesmysl. Buď dokáže řídit přesilovku, nebo ne, nic mezi a tahle šance nepřišla. Odskákal debakl s Vítkovicemi a od té doby je v Šumperku. Ve výsledku tak nezklamal ani tak on, spíš schopnosti a odvaha jeho nadřízených ho využít. Stál o něj hlavně Miloš Říha a stejně se Roupec neukázal. Změní se to?

Michal Šeda
V přípravě byste řekli, že šlo o majstrštyk. Hrál výborně, tlačil se do střelby, i když jeho hlavní doménou je poctivá defenziva. Jenže jakmile začala sezona, jakoby se do jeho dresu navlékl někdo úplně jiný. Chybuje, když je na ledě, Pardubice inkasují hloupé a smolné góly. Návrat domů mu pořádně zhořkl. Přitom nejhorší je, že vidíte, jak se vyhlášený dobrák snaží, rve se s osudem a všechno chce zlomit. Ale nejde to.

Adam Havlík
Jako když se fotbalista rozběhne na penaltu a míč kopne někam k rohovému praporku. Nákup, co nevyšel. Technický útočník měl být náhradou za estéta Lukáše Radila, který odešel do Ruska. Šancí dostal dost v Lize mistrů, pak i v prvních zápasech, jenže ani jednou nepředvedl zápas, že by v něm vyloženě upoutal. Postupně se sestavou propadal, až přestal hrát úplně a Pardubice s ním rozvázaly smlouvu. On si pak postěžoval, že nedostal kloudnou šanci. Oboustranně to nedopadlo.