Když se v tomto týdnu objevilo v kalendáři datum 16. a 17. ledna, vzpomněl jste si, co jste dělal před rokem touto dobou?
Chystal jsem se na první trénink (usmívá se). Myslím, že hráči či trenéři mají v hlavě datum, kdy nastoupili do nového angažmá.

Většinou si uvědomíte, jak určité období rychle uteklo. Vnímáte to podobně?
Už na začátku ledna, když se to blížilo, tak jsem si říkal, jak rychle to uteklo. Ale zaplaťpánbůh jsem pořád ve stejném klubu. Strašně to letí, možná to je tím věkem. Když člověk stárne, tak si různé věci více uvědomuje. Máte letní přípravu, najednou tu jsou Vánoce. Strašně rychle ten život letí.

Jaký okamžik z pardubického angažmá se vám při pohledu do kalendáře vybavil jako první?
Pro mě to byl hned úvodní trénink, který měl energii a všechno. Na vstup do extraligového kolotoče mám jen ty nejlepší vzpomínky, dostal jsem šanci znovu vést mužstvo v nejvyšší soutěži. Co bylo po tom, je už druhá věc. Ale ten první moment byl rozhodně parádní.

Nyní pomáháte měnit nepopulární trend v pardubickém klubu, protože pět předchozích trenérů v Dynamu celý rok nevydrželo. Docházelo k častým změnám na střídačce…
Přiznám se, že podobnou statistiku jsem nesledoval. Říkal jsem si už dříve, že životnost trenéra je zhruba dva roky, někde možná tři. Obměna je dnes šílená, vše záleží na výsledcích. Pokud nejsou, tak jde trenér pryč. Já děkuji Salfovi (generálnímu manažerovi Salfickému), že mi tady šanci dal a že mě třeba i v těžkých chvílích podržel.

Vedení klubu se tedy třeba na začátku této sezony nedívalo jen na výsledky, ale celkově na práci vašeho týmu?
Mluvili jsme o tom, když jsem nastupoval, protože jsem nebyl v situaci, že bych nabídku musel brát. Domluvili jsme se na smlouvu na tři a půl rok. A tu vizi, kterou jsme si nastavili, se zatím, řekl bych v uvozovkách, daří plnit. Když to tak půjde dál, bude to jen dobrá zpráva pro klub i pro hráče.

Vaše angažmá by se dalo rozdělit na dvě období – před baráží a po baráži. Souhlasíte?
Jednoznačně, protože cíl byl jasný – udržet extraligu. O ničem jiném jsme se v té době nebavili. Body nám chyběly, mužstvo bylo takové, jaké bylo. Cíl jsme splnili a mohli jsme začít s něčím novým. Nebylo to jednoduché a stále to není jednoduché. Finanční budget nás ovlivňuje ve výběru hráčů. Musím zaklepat, že i se změnami, které se uskutečnily, se zatím držíme.

Osvědčila se i sázka na spolupráci s místními asistenty – Pavlem Markem a Otakarem Janeckým?
Myslím, že ano. Sehrálo to určitou roli i pro lidi kolem klubu, že se vsadilo na domácí trenéry, kteří tady řadu zápasů odehráli a Pavel i odtrénoval v mládeži. Já jsem to jen uvítal.

Vstup do této sezony Dynamu nevyšel. Převažovaly prohry, dostali jste deset gólů v Plzni. Byl tím prvním zlomem pro změnu vývoje vítězný zápas na Spartě?
Stoprocentně. Došlo ke změně gólmana a nastartování něčeho jiného. Do té doby se nedařilo, chybělo potřebné štěstí, Káca (Ondřej Kacetl) nechytal jako teď. Pětky spolu nebyly sehrané, bylo to jedno s druhým. Zápas se Spartou byl první milník v sezoně.

Postupně došlo i ke změnám v hráčském kádru…
Měli jsme tady krátce Jirku Hunkese, poslali jsme pryč Quennevilla. Naopak přišel Rosťa Marosz, potom Pepa Hrabal. Mužstvo je jiné. Hlavně to vidím ve zkušenosti. Přišli hráči, kteří jsou protřelí extraligou a jednoduše zapadli do kolektivu. Průvan v mužstvu znamenal zprávu i pro ostatní hráče. Nikde nebylo řečeno, že všichni tady musí dokončit sezonu.

I Dušan Salfický zmiňoval, že po ztraceném utkání v Liberci v závěru kalendářního roku došlo na pohovory. Je možné přiblížit, jak se vy osobně do nich zapojujete? Převažují promluvy k celému týmu, nebo spíše s jednotlivci?
Pokud se týká výkonnosti hokejistů, tak jsem zastáncem toho, aby se vedl osobní rozhovor s tím určitým hráčem. Každý, kdo přišel, dostal určitou roli v týmu, kterou by měl plnit po celou sezonu. Když vidím, že nastanou výkyvy, tak je potřeba zasáhnout. Je dobré to řešit i v momentech, kdy se daří, protože vše není ideální, jak se zdá. Každý hráč je za něco zodpovědný. Navíc to může být v hlavách hráčů i z jiných důvodů než jenom hokejových. Řeknu na rovinu, co tím třeba myslím.

Povídejte…
Četl jsem knihu od Alexe Fergusona, jenž řekl, že už by si nikdy nevzal do mužstva hráče, který čeká rodinu. Já jich letos v mužstvu mám pět. Ti hráči to v hlavách prostě mají. Manželky, porod, emoce… Nevím, jestli to je stoprocentní faktor, ale věřím, že kousek pravdy na tom bude. U hráčů se to projevilo, protože nebyli výkonnostně tam, kde bychom si přáli.

Často se skloňují slova jako maximální bojovnost, stoprocentní disciplína. Jde o nepostradatelné faktory pro váš systém?
Začíná to už v přístupu k tréninku. Hráči si musí uvědomit, že je to jejich práce. Kdyby zaměstnanec v jiné firmě udělal chybu, tak za ni bude taky pykat. U detailů to začíná, i proto v kabině máme nápis o tom, že detaily rozhodují. Jsem taky rád, když se mnou mužstvu komunikuje, protože hráči jsou na ledě a nějak to cítí. Není dobré, když je budu jen do něčeho nutit a jim to nebude vlastní. Pár věcí jsme především se zkušenými hráči probrali. Ale potom dojde i k tomu, že si i mladí něco uvědomí a řeknou si: Jo, tohle je pro nás jednodušší.

Po prvním utkání roku 2018 s Olomoucí jste ještě mluvil o úpravě herního systému.
Vytáhli jsme různé záběry, prodiskutovali a něčím ten systém trochu upravili. Ale jak říkám, rozhoduje především disciplína na ledě. Každý musí trénink a zápas odehrát na sto procent. My jako Češi jsme trochu jiná mentalita, na západě se tím člověk nemusí zabývat. Rádi si někde ulevíme, ale cesta je jasná a krutá. Může se to potom hodně vymstít.

Při nástupu na pozici trenéra Pardubic jste zmiňoval, že hokej je hlavně dřina, ale má být i zábavou. Je tam v současné době i kousek zábavy?
Zábava je teď v tom, že se vyhrává (usmívá se). To každého tréninky baví, nikdo nad tím moc nepřemýšlí, nálada je daleko lepší. Máme nějaké soutěžní hry, třeba nájezdy o dřeváka. Tím nechci říct, že to není v dalších mužstvech, ale i tím se mančaft chytá. Za patnáct let trénování vím, že nálada se zvedá společně s výsledky. To je jednoduchá rovnice.

Oproti minulé sezoně se nyní nedíváte na soupeře nad sebe s velkým odstupem, ale jste ve hře o elitní desítku. Co znamená pro práci s hráči tento rozdíl?
Nejsem člověk, který by denně seděl u tabulky a díval se, že jsme na osmém místě. To by bylo krátkozraké. Važme si toho, kde jsme. Před poslední čtvrtinou jsme si řekli, že jdeme zápas od zápasu a nebudeme to sledovat. Dnes je to tak, za týden to může být jinak. Do olympiády je program tak našlapaný, že stačí dvakrát či třikrát klopýtnout a můžete být zase někde v bahně. Já bych stál pevně na zemi, vážil si každé výhry a do následujícího zápasu šel s respektem a pokorou. U mě je to tím, že jsem zažil minulou sezonu. Pořád mám někde vzadu tu hrůzu, proto nelítám v oblacích. Rád hráče pochválím za vydařený zápas, ale je tam pořád to ale.

V pátek opět doma, Dynamo hostí ZlínZápas o šest bodů. Tak se hovoří o dnešním utkání 41. kola Tipsport extraligy. Hokejisté Pardubic, kteří jsou osmí, se po dvou venkovních výhrách vrací do své arény, od 18 hodin nastoupí proti sedmému Zlínu. „Berani mají v posledních zápasech výbornou formu, zdobí je smrtící přesilovky. Hodně vsází na jednu pětku, která je produktivní. Zlínskou oporou je brankář Libor Kašík,“ řekl k soupeři hlavní trenér Miloš Holaň. Tým Dynama řeší marodku, otazník je nad startem dvou hráčů. Pardubice nad Zlínem v této sezoně již dvakrát vyhrály, jednou z toho v prodloužení.