Dost podobný scénář se psal v Pardubicích i při druhém finálovém zápase. Tedy, Dynamo dominovalo, Třinec se bránil a branek jako šafránu. Takový průběh se psal v prvních dvou třetinách. Pardubice i Třinec se rozstřílely v závěrečném dějství a svěřenci trenéra Zadiny nakonec vyválčili vítězství 6:3.
"Herně jsme byli i v prvním zápase lepší, ale nezvládli jsme to výsledkově. Myslím si, že to jinak byl dost podobný zápas. Nám pomohlo, že už jsme byli ve druhém střetnutí více rozehraní. To bylo na ledě vidět," hodnotil týmový výkon Jan Mandát.
Několik rozdílů by se ve hře Dynama ale přece jen našlo. Zadinova družina se rozhodla, že šedesát minut hry pořádně znepříjemní třineckému brankáři Ondřeji Kacetlovi. Od úvodních minut totiž na něj Pardubičtí pořádně doráželi…
"V prvním zápase jsme se vůbec netlačili do brány, což nás možná stálo zápas. Teď jsme to chtěli změnit, ale není to tak, že bychom po "Kácovi" lezli. Chceme tam stát, znepříjemňovat to a být připraveni na teč. To se nám dařilo a dostali jsme Třinec tam, kam jsme chtěli. Na druhou stranu si ale musíme dávat bacha na naše emoce. To nás odvádí od hry a necháváme se zbytečně vyprovokovat. Z toho pramení naše zbytečné fauly, což nás sráží," uvědomuje si pardubický útočník.
play_fill
Chvíle hrůzy zažili pardubičtí fanoušci v průběhu třetí třetiny, kdy Oceláři ukázali sílu dračí a nepříznivý stav po dvou gólech srovnali. Co tohle udělá s emocemi hráčů na ledě?
"Stane se. Špatně jsme tam pokryli hráče a z toho pramenily obdržené branky. Já jsem ale rád, že jsme zůstali stále pozitivní i po jejich vyrovnání. Nepanikařili jsme a naopak jsme si řekli, že je zamkneme a uvaříme v jejich pásmu. To se nám nakonec povedlo," odpovídá Mandát.
Úspěšná se následně stala právě lajna Jana Mandáta, který se podepsal asistencí pod obě branky Tomáše Vondráčka.
"Odehráli jsme kvalitně celý zápas. Šli jsme si za tím a byli jsme odměněni za tvrdou práci. Člověku pomůže, když ví, že hraje na puku. Dodalo nám to sebevědomí a věřili jsme, že se to vyplatí. To se nakonec i potvrdilo," dodává dvoubodový Jan Mandát.
Činel zpátky na místě činu
Osmadvacetiletý útočník David Cienciala ještě nedávno oblékal pardubický dres, než se vrátil do Třince. Finále extraligy mezi oběma týmy je tak pro něj velmi speciální. I přes prohru Třince v druhém zápase série se dočkal tří pozitivních momentů: Dal kuriózní gól, převzal cenu pro nejlepšího hráče hostí a dočkal se ovací od pardubického publika i vyvolávání své přezdívky: Činel.
Kde se podle vás zápas zlomil?
Byl to těžký zápas. Čekali jsme, že na nás Pardubice vlétnou, což se potvrdilo. Dobře jsme to srovnali na 3:3. A měli jsme i více příležitostí. Pak se ale stala jedna malá chybička a bylo to 4:3. Pak jsme hru otevřeli a napadaly nám další góly. Ale to nic neřeší, jsme rádi, že jsme tu získali jeden bod a jedeme s ním domů do Třince.
Říkáte, že skóre nic neznamená, ale šest inkasovaných gólů, zejména v play off, je pro Třinec hodně nestandardní. Nezmění se třeba pohoda brankáře?
Nemyslím si, Ondra (Kacetl) je profík. Tohle brankáři občas zažívají. Na jeho psychiku to podle mě vliv mít nebude.
Co s vámi udělalo Marinčinovo zranění? Už jste pak hráli jen na šest obránců.
Je to velká ztráta, odehrál velkou porci minut.
Vezmete si ze zápasu nějaké ponaučení? Vrátíte se v Třinci zase k hokeji, kde rozhoduje jeden gól?
Ponaučení? Nevím, rozhodl vlastně jeden šťastný odraz při čtvrtém gólu. Někdy to dobrány napadá, jindy ne. Takže uvidíme, nedokážu na to odpovědět.
Bylo vám příjemné, že když jste si jel pro cenu za nejlepšího hráče, pardubické publikum vyvolávalo vaše jméno?
Ano. Prohráli jsme zápas, takže nejsem tak šťastný. Ale fanoušci jsou tady skvělí. To ví celá extraliga, že jsou tu výborní diváci.
