Před patnácti měsíci Spartu opouštěl rozčarovaný a zklamaný. Trenérskou židli mu podrazily neúspěchy a vnitřní nesváry. Dnes se PAVEL HYNEK do holešovického zastaralého chrámu vrací. Ne však v roli kouče ostře sledovaného klubu, ale stát bude na střídačce Pardubic. Vedle kolegy Jandače. „Dýchne to na mě. Potkám pár známých,“ usmívá se.

Současná Sparta stůně. Je po krk zabořená do bažiny marnosti. Čtrnáct bodů ztrácí na play off! A nikdo neví, co s tím. „Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nemrzí. V Česku je mezi lidmi hodně nenávisti a zášti. Já tohle v sobě nemám. Neříkám si, jen ať si to tam pěkně vyžerou. Spíš mě zaráží, že se Sparta může dostat do takových trablů,“ kroutí hlavou muž, jenž považuje Spartu za svůj mateřský klub.

Se Spartou jste neodmyslitelně spojený. Dýchnou na vás vzpomínky při příjezdu do Holešovic?

Myslím, že jo. Potkám pár známých. Nemám rád řeči, že je to zápas jako každý jiný. Kdykoliv přijedete na zimák, kde jste dříve působil, tak se vám něco vybaví. Ale sled zápasů je tak rychlý, že nemáte čas se tím dopředu zabývat. Nedávno byl na stole štědrovečerní kapr, dnes začíná poslední čtvrtina soutěže a v lednu hrajete o co nejlepší pozici před play off. Proto se zaměříme na náš výkon, a moje pocity nejsou důležité. Poslední výkony nebyly z naší strany optimální. Nezvládli jsme zápas se Zlínem a když to řeknu ironicky, tak minule v Boleslavi dominovaly obrany a skvělí brankáři. (Pardubice zvítězily 8:6 – pozn. red.)

Ještě mi dovolte odbočku k vašemu poslednímu angažmá ve Spartě, které nedopadlo slavně. Pohltí vás myšlenky, co se tam před rokem všechno stalo?

(přemýšlí) Ještě předtím jsem byl na Spartě tři a půl roku, i když na pozici asistenta. Jeden rok byl dobrý, další průserový. Titul, pak potácení, s Vencou Sýkorou zase titul a na Vánoce jsme končili. Jak se česky říká – jednou svatba, podruhé pohřeb. Vždycky je důležité si všechny věci správně vyhodnotit a především se z toho poučit. Když to nebudu stavět do osobní roviny, tak pro mě bylo největší zklamání, v jakém stavu se klub nacházel. Jak celá organizace fungovala. Loni Sparta vypadla ve čtvrtfinále s Vítkovicemi. V létě klub konečně po letech nakoupil dobré hráče a jsou na tom ještě hůř než loni. Od začátku sezony jsou mimo pozice play off. To je pro mě nepochopitelné! S nikým si nevolám, s nikým ze Sparty nejsem v kontaktu, takže nevím, proč je organizace v tak obrovských problémech. Potenciál týmu je daleko větší, než aby hrál takový šrot.

I když jste zaměstnancem jiného klubu, trápí vás, jako člověka se Spartou spjatý, současná situace?

Za Spartu jsem od šesti do osmnácti hrál, pak tam začal s trénováním. Beru ji jako svůj mateřský klub. Lhal bych, kdybych řekl, že mě to nemrzí. V Česku je mezi lidmi hodně nenávisti a zášti. Já tohle v sobě nemám. Neříkám si, jen ať si to tam pěkně vyžerou. Spíš mě zaráží, že se Sparta může dostat do takových trablů. Rád to srovnávám, s fotbalem. I na takové giganty, jako je Bayern Mnichov nebo Real Madrid, jednou za čas padne sezona blbec. Přitom nakoupí deset nejlepších hráčů světa, ale nesednou si. A když to přenesu do hokeje, tak každý rok někdo z potenciálních favoritů „zakuká“. Nedávno Budějovice koupily Dudu s Humlem, vyhlašovaly útok na titul. Finále pro ně bylo málo a skončily v play out. Nebo Pardubice. Jeden rok finále, další sezona propadák. I když tam bylo spousta věcí okolo, které ovlivnily hokejový chod. Ale na to se historie neptá.

Pojďme k dnešním Pardubicím. Jedete na kluziště soupeře, kde se vám neobyčejně daří a v extralize není lepšího týmu. Naopak doma to je výrazně horší. Už jste přišli s kolegou Jandačem na to, v čem je svízel?

(směje se) Věřím, že ano, ale zatím se nám to nedaří dostat do hráčů. Trápí nás nástupy do utkání. Musíme chtít deset minut soupeře přehrát, zašlapat, vletět tam, dohrávat souboje, forčekovat a naklonit si zápas na svoji stranu. (zvedá hlas) Když jsem do Pardubic jezdil s jinými týmy, tak jsme se vždycky připravovali na úvodních deset minut. To tady bylo horko. Teď nám to chybí. Také potřebujeme zvýšit efektivitu střelby. Gólů dáváme málo na tréninku a to se přenáší do samotného zápasu.

Čeká vás zápas na Spartě, kde je největší kluziště v lize. Uzpůsobíte tamnímu prostředí i taktiku?

Určitě. Už jsme si letos jednou dva protipóly vyzkoušeli. Hráli jsme ve Vítkovicích, kde je led rozměrově stejný jako na Spartě, a další utkání na úzké nudli na Slavii. Bylo to z extrému do extrému. A oba zápasy jsme zvládli.