Nemusel by mít jmenovku, ani číslo 91, přesto by ho bylo poznat i z poslední řady svítkovského kotle. Otakar Janecký (50) zůstává stále stejný. Široký postoj, ladný skluz a hlava neustále nahoře. Jeho eskadra pardubických veteránů remizovala pod širým nebem s brněnskými „old boys“ 3:3. „Bylo to super. Studený vítr mi foukal do pusy, tak jsem jezdil rychle,“ komentoval dobře naladěný Janecký duel legend. Úsměv mu nepokazila ani teplota kolem nuly, do které se vrhnul bez pokrývky hlavy.

Byla bez čepice velká zima?
Ani ne, bylo to v pohodě. Takové zápasy se musí přežít a přebolet. Když to zvládnete, je to pak dobré. Doufám, že si lidé náš zápas užili.

Jak jste se na lavičce zahřívali?
Alkohol tam žádný nebyl, jestli míříte sem (usmívá se).

Ani malý „panáček“ na kuráž?
Ježíš, to by mi pak nefungovaly vůbec nohy. Jakmile bych si dal pivo nebo frťana, byla by to konečná.

Je to už hodně dávno, když jste nastoupil naposledy venku?
Docela jo, myslím, že snad asi někdy v dorostu v Novém Městě nebo ve Dvoře Králové, to mi mohlo být tak třináct čtrnáct.

Nelákalo by vás víc naskočit do následného extraligového zápasu?
Už ne, to nechám jiným. Ještě uvidím, jestli se na ten druhý zápas vrátím. Teď sundám brusle a jedeme se na zimák přestrojit. Jsem zpocený jako blázen.

Bylo příjemné znovu slyšet hromové „Oto, dej gól“?
Na ledě to moc slyšet nebylo. Ale představuji si, že to lidé řvali, takže si dovedu představit, že to bylo pěkné. Příjemný pocit (usmívá se). Jen jsem z hlavy vytáhl replay, jaké to bylo dřív na zimáku.

Nakonec jste pardubické fanoušky neposlechl, gól jste nedal. Není vám trochu líto konečné remízy 3:3?
Není, já jsem stejně vyhrál (směje se).