Po porážce s Litvínovem se pardubickému obránci JANU KOLÁŘOVI těžko hledala slova. Bylo vidět, že předposlední místo v tabulce mu není úplně fuk. „Nevím, co se dá dělat. Pět zápasů se odrážíme ode dna a pořád nic. Neustále děláme zbytečné chyby vzadu i vepředu. Vymýšlíme blbé přihrávky a nezastupujeme se," mluvil tiše, ale přitom neskutečně trefně. Moc dobře ví, že pokud nepřijde radikální zlom, hrozí průšvih.

V čem vidíte klíčový problém?
Přijde mi, že každý hraje sám za sebe a nejsme kompaktní. Nemůžeme pořád říkat, že čekáme na výhru, která nás zvedne. Všichni musíme hrát mnohem lépe.

Podruhé v sezoně jste ztratili zápas v posledních vteřinách. Kde vidíte hlavní příčinu?
Vloni jsme taky pár takových zápasů měli, ale na druhou stranu se nám dařilo i v posledních sekundách utkání otáčet. Nevím, jestli to byla
s Litvínovem nekoncentrovanost. Chtěli jsme to už konečně urvat, ubojovat a vzít si tři body. Jenže jsme zápas nezvládli.

Nemůže vás další takhle nešťastná porážka zatlačit ještě víc do země?
Doufám, že ne. Je lepší na to moc nemyslet a jít do každého zápasu s čistou hlavou.

Sparta, poslední vítěz základní části, je poslední. Vy, úřadující mistr, jste jen těsně nad ní. Co se tak otočilo?
Nám se hlavně přestalo dařit už v závěru přípravy. Nemůžeme se do toho nějak dostat. Je to pořád to samé. Někdo se na to občas vybodne, a takové věci se stávat nemohou. Jo, chyba přijde, patří k hokeji. Ale ostatní pak musí kořena, co selhal, zastoupit.  Je pak špatné, když se na to někdo vykašle.

V těžkých situacích občas pomůže vyrazit na pivo, všechno si od plic vyříkat… Nepřišla situace něco podobného?
Ve středu máme naplánovaný oběd, tak snad to aspoň trochu pomůže.

Cítíte po špatných výsledcích větší tlak od vedení?
My i vedení chceme, aby se vyhrávalo. Tlak je, ale nemám pocit, že by nás chtěli dostat pod ještě silnější deku, spíš nám chtějí pomoct. Nechci se opakovat, ale výhru potřebujeme. Musíme se soustředit na nejbližší zápas a tři body urvat.  Je jedno jak. Klidně hrát antihokej a soupeře vybrejkovat.
I když je pravda, že teď ten antihokej hrajeme taky, ale bez efektu. Všichni musí makat, nikdo si nemůže hovět.