Pro několik letních měsíců se z hokejového trenéra většinou stává tyran. Trápí svoje svěřence po kopcích, nutí je prolévat litry potu na kole a nikdy nemá dost.

Do kouče extraligových Pardubic LADISLAVA LUBINY byste ale něco podobného nikdy neřekli. Počínání svých svěřenců neustále komentuje s pusou od ucha k uchu, jeden vtípek střídá druhý. On a tyran? Ani ve snu. Dovede ale nasadit i vážnou tvář. „Byli jsme rádi, že nám vyšlo počasí a mohli jsme plnit to, co jsme si tady naplánovali a nebyla potřeba moc improvizovat,“ hodnotil týdenní soustředění v Krkonoších, odkud se hokejisté vrátili v neděli.

Když jste ve Špindlerově Mlýně proháněl svoje svěřence po kopcích, zavzpomínal jste, jak jste si podobné libůstky vychutnával jako hráč?
Samozřejmě, už když jsme plánovali letní přípravu, tak jsem na to vzpomínal. Možnosti v Krkonoších byly široké, tak jsme se snažili, aby to hráče také trochu bavilo a soustředění navíc splnilo účel, kvůli kterému jsme tam vyrazili.

Schválně, co Ladislav Lubina coby hráč na letních soustředěních nenáviděl nejvíc?
Na letním soustředění člověk totálně nesnáší skoro všechno (usměje se). Ale jedete tam s tím, že se bude pracovat a práce se prostě udělat musí. Jinak to nejde.

V Pardubicích působíte v roli trenéra už měsíc. Zatím všechno běží tak, jak jste si nalinkoval?
Prostředí v Pardubicích, členy realizačního týmu i hráče znám, takže v tom není jediný problém.

V brněnské Kometě vaše angažmá skončilo neúspěšně, místo play off se tým protloukal play out. Čekal jste, že už na začátku května budete mít znovu práci?
Právě že jsem toho moc nečekal. Jsem rád, že to nakonec takhle dopadlo a můžu pracovat doma. Věřím, že bude všechno fungovat a po sezoně budeme všichni spokojeni.

Trochu to vypadalo, že vám v Brně kouká deset tisíc lidí pod pravou ruku a dalších deset tisíc pod levou. Máte v Pardubicích na práci větší klid?
Všude je něco. Diváci byli v Brně vynikající a že se nám to v polovině sezony zvrtlo, za to fanoušci nemohli. Je pravda, že pak dali svoji nespokojenost najevo, ale to by se stalo asi ve všech mužstvech.

Dokonce se mezi nimi šířily i různé drby, například koho Jiří Dopita držel pod krkem a koho ne. Kde podle vás podobné zprávy vznikaly?
Nejenom lidi ve městě, ale i novináři hledají nějakou senzaci. Prostě to funguje tak, že si někdo něco vymyslí, další to nafoukne a ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Jirka pod krkem nikoho nedržel, byla tam výborná parta a výsledky s fungováním kabiny neměly nic společného.

Když neúspěšná sezona v Kometě skončila, nezačal jste pochybovat už i o sobě?
Když se přiznám, sám o sobě jsem nepochyboval. Sezonu jsem si zhodnotil, o příčinách, které vedly ke konečnému výsledku, vím a beru si z celého působení v Kometě obrovské ponaučení do další práce.

V Pardubicích jste utvořil trenérskou dvojici s Pavlem Hynkem. Hned jste si sedli?
Ano a výborně. Budu jenom rád, když to bude takhle pokračovat.

Opravte mě, jestli se pletu, ale na první pohled vypadáte jako totálně rozdílný pár. Vy jste uragán dobré nálady, kdežto Pavel Hynek spíš působí jako hokejový profesor, který nad každým slovem dvakrát přemýšlí…
On jenom tak vypadá navenek (směje se). Je s ním taky sranda, bez toho by to ani nešlo.

Kdo z vás dvou má hlavní slovo?
Pavel. Veškeré věci ale spolu konzultujeme, tréninky si pak rozdělíme, nebo je děláme společně. Funguje to, k žádným třecím plochám by, myslím, docházet vůbec nemělo.

Při vašem nástupu se hovořilo o tom, že byste k sobě mohli dostat ještě jednoho hlavního trenéra. Po měsíci přípravy, nevadilo by vám to?
Vůbec to neřešíme. Jak to bude, tak to bude. Jde to mimo nás.