„Nechtěli jsme dopustit, aby takové hokejové město přišlo o extraligu. Klobouk dolů před klukama. Je pravda, že v některých utkáních jsme byli horší, ale počítají se body, vyválčili jsme to v devíti zápasech,“ vykládal Rolinek po osmé výhře (7:5), kterou tým získal v úterý v Chomutově. Právě s Piráty se Dynamo utká v pátek doma (17 hodin) v 10. kole baráže. A už může hrát v klidu. Ještě potom sehraje dvě utkání.

Kolik vás baráž stála sil?
Dost, hlavně psychických. Jinak je člověk zvyklý na nějakou zátěž, odehrál jsem i zápasy na mezinárodní scéně. Nebylo jednoduché se na každý zápas připravit. I když jsme měli nějaký náskok, pořád se bojíte, že o to můžete přijít lousknutím prstu. Můžete prohrát jeden dva zápasy a může se vše srovnat. Bojíte se prakticky celou baráž.

Kdy jste dostal pocit, že by se tým mohl zvednout a začít vyhrávat?
Není sranda prohrávat a pak najednou si myslet, že v baráži to půjde. Ono se nám to povedlo, ale měl jsem z toho obrovskou hrůzu. Víte, že máte čas, že jdete do baráže, ale prohráváte zápasy, hlavu máte dole. Hádáte se v kabině, abyste to nastartovali. Zkoušíte to po dobrém, po zlém, nic nefunguje. Kde se to vzalo? Z toho, že jsme měli stažený zadek a od prvního zápasu jsme se báli, že může přijít neštěstí pro tým, pro celé město. Že můžeme o extraligu přijít. A především jsme hráli týmově. Nikdo nevyčníval, jedna lajna nebo jeden hráč. Všichni dávali góly, bránili.

Bylo tedy hodně složité nastartovat kabinu?
Hodně těžké to bylo. I hráči se v sezoně měnili, hodně se jich protočilo. Zkoušelo se to nastartovat, hledal se nějaký záchytný bod, od čeho se zvedneme. Nám se to vůbec nedařilo. Ani play out. I s týmy, kterým o nic nešlo, jsme prohrávali, protože hráli hokej. My jsme se o to taky snažili, ale nešlo to.

Pomohl vám na startu první zápas, v němž jste doma zdolali Motor?
Ano, pomohlo nám to, i potom druhý zápas na Kladně. I když jsme byli horší, soupeř nás přehrál, měl šance. Ale vyhráli jsme 5:0. Tyhle zápasy nám vlévaly pozitivní emoce do týmu, do každého hráče. Začali jsme si věřit, i v oslabení jsme hráli výborně. Nedostávali jsme góly, hráli jsme obětavě, najednou nám začaly vycházet přesilovky. Když jsme všichni byli připravení na zápas emocemi, nažhavení, tak se nám dařilo.

Dají se porovnat obě baráže v letech 2017 a 2019?
Tehdy jsme hráli do posledního utkání, teď je jasno po devíti zápasech, navíc jsme měli náskok. Ale já měl o to víc stažený zadek, protože jsem věděl, že stát se může cokoliv. Může se jednou prohrát, a hned jsme na tom špatně. Takže to nechci srovnávat. Obě dvě baráže byly psychicky náročné. Jsem hlavně psychicky vyčerpaný, totálně vyždímaný.