Letadlo s hokejisty Jaroslavle tragicky havarovalo, skoro nikdo nepřežil.

Zpráva jako morová epidemie.

Prašivá, hnusná a černá.

Každý doufal, že z Ruska přiletěla jenom nepřesná informace, že se nikomu nic nestalo. Ale bohužel…
Na palubě letadla byl i Karel Rachůnek, skvělý obránce, který Česko reprezentoval i na červnovém MS v in-line hokeji v Pardubicích, kde vybojoval zlato.
Tam se mi s ním podařilo domluvit exkluzivní rozhovor. Jenom já a hvězda reprezentace.

Teď vzpomínám na každou minutu z těch dvaceti, kdy jsme si spolu povídali o hokeji.
O Rangers, KHL, kýžené společné štaci s bratry, Arťuchinovi a o Karlově angažmá. Jaroslavl tehdy ještě neměl podepsanou…

Pamatuji si, že když jsem ho lámal, kam nakonec půjde, říkal: „Asi jo, bude to KHL, ale už do mě nerejpej. Nech mě, ať ti to nevyklopím.“
Tichý a usměvavý sympaťák by si kolem prstu omotal každého.

Stovky zápasů v NHL? Titul mistra světa? Nejlepší bek KHL?

Věřte mi, ani nejmenší známka toho, že by kvůli tomu dělal ramena.
Při rozhovoru jenom obyčejný svalnatý kluk s přímým pohledem, železným stiskem ruky a upřímným úsměvem.

Podruhé jsem se s ním potkal v šatně, když měl na krku zlatou medaili.
Placka se mu vyjímala na mohutné hrudi, seděl na svém místě spokojený jako želva a o svých pocitech štěstí trpělivě vykládal všem novinářům.

Neodmítnul zvídavého pisálka, ani žadatele o podpis.
A přitom mohl mít každého v paži.
Neměl.

V žádném případě si nedovolím tvrdit, že bych Karla Rachůnka znal důvěrně. Ale i po těch pár společných minutách mi hned došlo jedno.
Je to chlap s velkým „Ch“.
Nejhorší je, že od středy se píše, že byl…