Čekal na výstroj, bojoval s virózou, ale ve čtvrtek již trénoval s týmem Dynama. Dnes může zasáhnout do hokejového derby proti Hradci Králové, které začíná v 17.20 hodin.

Jak s odstupem pár dnů hodnotíte čtvrté místo českého týmu na šampionátu?
Pozitivně, protože se nám po třinácti letech podařilo dostat do semifinále. A to je úspěch. Na druhou stranu ty prohry v semifinále a v duelu o třetí místo ještě určitě bolí. Věřím, že zase třeba za týden to bude lepší.

A pocit z vlastních výkonů?
Můžu být spokojený, měl jsem sedm kanadských bodů. Mě hlavně mrzí, že jsme nezískali medaili. Jak říkám, to se snad postupně změní a budu rád i za čtvrté místo.

Jaký zápas nebo moment ze šampionátu vám nejvíce uvízne v paměti?
Nejvíce asi utkání s Kanadou, protože jsme vedli 1:0 a při přesilovce ještě Martin Nečas trefil tyčku. Myslím, že kdyby dal druhý gól, tak by se zápas ještě vyvíjel jinak. Ale to je hokej, na kdyby se nehraje. Potom ještě zápas se Švýcarskem, ten jsem si hodně užíval.

V českém týmu bylo více hokejistů, kteří prošli Pardubicemi. Střelecky zářil Filip Zadina, jenž se dokonce dostal do ideální sestavy turnaje…
Všichni ví, že je střelec. Má to dané, to potvrdil, když dal sedm gólů. Takového hráče je potřeba mít v týmu.

Během sezony se navzájem sledujete, jak se vám daří?
Nevím, jestli sleduje on mě (usměje se). Já se na něho někdy podívám, ale myslím, že podobně sledujeme všechny kluky, kteří hrají v Kanadě. Záďa hrál tady v Pardubicích, tak Dynamo určitě sleduje.

Radovan Pavlík.
Jo, v dorostu, tam to lítá...

Teď vás čeká návrat na evropské kluziště. Jak obtížné je zvyknout si?
Čtyři dny jsem netrénoval, kompletní věci z letiště mi dorazily až ve středu. V Americe je měkčí led, i jiné plexi u mantinelů. Tam to tolik nebolí, když vás někdo narazí. Musím si na to rychle zvyknout, v Hradci nás čeká důležitý zápas.

Naposledy jste v domácím utkání vyhráli. Může to být povzbuzení i pro zápas na ledě Mountfieldu?
Když budeme hrát znovu jako tým a dáme do toho srdíčko, tak můžeme uspět.

Proti vám se postaví Radovan Pavlík, spoluhráč z reprezentační dvacítky. Čím týmu nejvíce pomáhal?
Pavlas je výborný bruslař a velký bojovník. Odvede černou práci, za kterou byl i odměněn, když vstřelil tři góly. Hrál suprově.

V Pardubicích působíte zhruba tři roky. Jak jste začal vnímat rivalitu mezi východočeskými kluby?
Jsem tady už od staršího dorostu, kdy ty zápasy byly snad ještě vypjatější než nyní v áčku. Postupně jsem se do toho dostal. Jako kdybych hrál za Žďár proti Třebíči, což bylo taky derby.

Vypjaté to bylo na ledě, nebo spíše na tribunách?
Hlavně mezi rodiči (usmívá se). Vždy jsem slyšel řvát někoho z tribun. Určitá rivalita tam je i dnes, věřím, že vyhrajeme.