„Nejdu sem s tím, že bych měl být spasitelem, ani se nechci do této role stavět. Do Pardubic jdu s tím, že chci hrát svůj hokej,“ uvedl dvaatřicetiletý bek.

Nabídek jste měl samozřejmě více, z extraligy i ze zahraničí. Co rozhodlo o vašem návratu do Pardubic?
Mám to tady rád a jsem v Pardubicích doma, mám tu spoustu známých. Přemýšlel jsem hlavně o téhle variantě. Mám samozřejmě agenty, kteří se starají o to, aby mi sehnali práci. Spíš oni jednali než já. V hlavě jsem měl ale Pardubice. Myslím, že jde o přirozenou věc. Když se hráč vrací do Česka, tak přichází tam, kde vyrůstal, kde má zázemí a rodinu.

Máte velké zkušenosti i z mezinárodní scény. Zaznělo, že byste měl být mentorem pro mladší hráče…
Pokud to půjde, tak mladší kluci třeba uvidí, jak pracuji, chovám se na ledě i mimo něj. Výchova nemusí probíhat stylem, že je někdo učitel a někdo žák, někdy stačí dívat se kolem sebe a pozorovat. Já jsem to takhle měl dříve. Díval jsem se na starší kluky, co a proč dělají a posouvalo mě to dopředu. Takhle bych to chtěl nastavit. Určitě nebude problém něco říct nebo zařvat, jen se nechci stavět do žádné role.

Měl jste v minulé sezoně obavy, abyste se mohl vrátit do extraligového klubu, když Dynamo muselo do baráže?
Když jsem odsud odcházel, měl jsem v hlavě pouze Pardubice. Poslední sezony ovšem byly takové, jaké byly, začal jsem uvažovat i o jiných variantách. Nevěděl jsem, jestli se tady bude hrát extraliga. Klub vlastní město, člověk nikdy neví, kdo bude v jeho čele, jaké bude mít plány s ledním hokejem. Přemýšlel jsem o to hodně, napadla mě i myšlenka, že bych tady vůbec nebyl. Nakonec všechno dopadlo dobře a jsem za to moc rád nejen já, moje rodina i klub.

Českou extraligu jste opustil v roce 2012, nyní se vracíte. Jak jste se za tu dobu po hokejové stránce změnil?
Snažil jsem se pracovat na všech aspektech mé hry a zdokonalovat také to, co mi nešlo. Věřím, že se moje hra od té doby, co jsem odcházel, ještě zkvalitnila. Doufám, že si udržím nějakou výkonnost a nepůjde to pouze dolů.

Odchovanců Pardubic je v hokejovém světě více. Věříte, že vás v budoucnu budou následovat a vrátí se?
Spousta z nich jezdí na srazy národního týmu a řešíme to. Všichni říkají, že by se jednou chtěli vrátit. Není to tak jednoduché z finančního hlediska, z tlaků veřejnosti, agentů, rodiny nebo možností klubu. Kdyby se hned chtělo vrátit pět šest kluků, tak na všechny nebude ani místo. Budu rád, když se každý rok vrátí jeden nebo dva. Musíme tady hrát dobrý hokej, musí to tady fungovat na ledě i mimo něj, pak klub může pomýšlet na to, aby za něj hráli kvalitní hráči z řad odchovanců.

Budete přemlouvat třeba Jakuba Nakládala?
Byli jsme domluveni, že se sem spolu vrátíme příští rok. Ale já se rozhodl o rok dříve. Doufám, že se vrátí a nebudu ho muset přemlouvat.