Jak kdo chce, jak se komu zlíbí. Přídavná jména klidně nahraďte svými a nemůžete se splést. Oslavné ódy na zarostlé chlapy v červenobílých dresech budou ještě pár dnů vibrovat nadšenými Pardubicemi, které znovu po roce stmelila hokejová horečka.

Šestnáct výher za sebou v play off. Tomu je třeba aplaudovat. Navíc to nemusí být konečné číslo.

Jen chorobně optimistický fantasta by se mohl domnívat, že někdo dokáže pardubickou jízdu vyrovnat, ba dokonce překonat.

Ani Vsetín v dobách svého neomezeného kralování nezvládl ani polovinu této porce, jen Sparta se dostala na kulatých deset utkání.

Tým s kapitánem Petrem Koukalem je něčím zvláštní. Něčím neobyčejný. Jiný, než všechny ostatní.

Čím?

To, že noblesně zvládá vypjaté momenty, je příkladně disciplinovaný, má kliku, je jen nutným předpokladem k úspěchu.

Tak čím tedy?

Je pokorný! V Pardubicích se v minulosti mnohokrát proháněla mužstva s výrazně větším talentem, než bylo loni to Sýkorovo, nemluvě o současném Jandačovu. A není to tak dávno. Myslet si, že jsi hrdina proto, že máš na zádech slavné jméno, je cesta do pekel a záhuby.

Tihle kluci uvažují jinak. Stačilo po vyřazení Zlína pozorně naslouchat slovům Koukala či Somíka.

I proto si myslím, že v dubnu mohou celé Pardubice vyrazit k dalšímu nočnímu happeningu na Pernštýnském náměstí.