Svoji misi splnil. V půlce ledna na střídačku hokejistů Pardubic napochodoval německý stratég PETER DRAISAITL a hned od začátku tvrdil, že prioritou je záchrana, žádné povídačky o play off, žádné stavění vzdušných zámků se rvačkou o titul. Vybojovat pro Dynamo právo hrát extraligu i příští rok. To byl jeho Stanley Cup. Minulý pátek jeho mise dostala úspěšné razítko.

Splněno.

Teprve teď je potřeba se dívat dál.

„Je to strašná úleva pro hráče, fanoušky i celou organizaci. Tenhle klub má obrovskou tradici a při ní hrát o sestup, to fakt nebyla žádná prd…," pronesl na tiskové konferenci po posledním zápase sezony.

Mistr bonmotů tu poslední větu myslel smrtelně vážně. V ní bylo všechno.

Spadlo i z vás už všechno, že jste Pardubice zachránili?
Abych se přiznal, tohle teď necítím. Necítím nic. Asi toho za poslední dva, tři měsíce bylo moc. Ty dny byly dlouhé a hnusné. Asi bude ještě chvilku trvat, než všechno dozní. Celé to tady nebylo o nějakém jednotlivci, nebo o trenérovi… Záleželo na nás všech najednou, abychom extraligu udrželi.

Byly ty měsíce od vašeho nástupu náročnější, než jste předpokládal?
Ale o mě fakt nejde, já se z toho už nějak otřepu. Jsem schopen ráno vstát a jít do práce. Když se mě na to ale ptáte, tak ano, byly to nejtěžší tři měsíce v mém hokejovém životě.

Působila hrozba baráže hodně drsně?
Až moc. Najednou je tam navíc i děsně prostoru na spekulace, když se vám jeden tým tři, čtyři kola před koncem zachránil. Mělo by se to nějak změnit, těch negativních momentů je pro každého, kdo hraje play out a pak ještě skočí do baráže, až moc. Nevím, kdo to vymyslel, ale úplně fér mi to nepřijde. Těžko říct, jestli je takový model optimálním řešením.

Hokeji, podle vás, taková řež o sestup nepomáhá?
Vůbec ne, to nemá s hokejem a se sportem co dělat. Je to jen boj o přežití. Vím, že my jsme placeni, abychom tohle zvládali. OK, když to tak liga chce, popereme se s tím. Ale férové mi to nepřijde ani omylem.

Pro lidi jsou ale třeba zápasy, když jde o všechno, atraktivní…
Je to atraktivní? Tak všichni víme, co je atraktivní, co vás novináře baví víc (směje se).

Myslíte, že všichni rádi píšeme o neúspěchu?
Víme, jak celý svět funguje. Každému se krásně dívá na lidi, co jsou ve sračkách.

Ještě lépe se ale dívá na úspěšné lidi, když jezdí čestná kolečka s pohárem nad hlavou kolem hřiště. Zase tak zvrácená společnost ještě není, ne?
Snad ne. Podle mě ten náš výsledek je teď něco takového jako pohár získat, po tom všem, čím si klub musel projít. Kdo má šanci zakončit sezonu vítězným zápasem (usměje se)?

A nebyl tím klíčovým duelem už ten číslo jedna, kdy jste Litvínov porazili v nájezdech i díky vyrovnávacímu gólu Petra Čáslavy dvě sekundy před koncem?
Asi to tak je. Kdo ví, jestli by se to tady nezhroutilo úplně, kdybychom prohráli, člověk nikdy neví. Někdo tam nahoře na nás v tu chvíli asi začal dávat velký pozor. Ale pořád tam bylo dost možností, jak si dobrý start do play out zkazit.

V Pardubicích je teď práce jak na kostele. Nemáte ale po tom všem chuť hokej na pár týdnů vytěsnit z hlavy?
Od pondělí se už zase pracuje, jen o víkendu byl čas si dát nějakou tu kofolu… Tady nás čeká nějaká přestavba a takový velkoklub, jakým Dynamo je, musí obrátit každý kámen, než ho někam položí.

Máte vy sám do přestavby chuť?
Víš, na co mám teď chuť? Na dobré červené (usmívá se). Dejme si ještě pár dní, pak si v klidu sedneme a promluvme si tady o všem od začátku. Kdo to bude dělat, jak se to bude dělat, aby se nastavil jasný kodex a pracovní morálka. Od toho se bude všechno odvíjet, nakonec najít kvalitní hráče taky není úplně snadné, tolik jich na trhu zase nenajdete.

Může být pro Pardubice třeba i dobře, že spadly po pár sezonách trápení pořádně na ústa?
Jestliže se z toho hororu poučíme my všichni, tak určitě ano. Těch chyb tady asi bylo dost a nesmí se opakovat.

Vy sám máte pocit, že se celý klub ze všeho poučit chce?
Ano, stoprocentně. Ani si nechci představit, jaká tahle sezona byla pro pana majitele, který v tom má svoje velké peníze. Musely to být hrozné časy, ale nevím, jen hádám, v tom se nevyznám, já peníze nemám.

Pomohla vám těžká sezona i třeba trochu v tom, že jste poznal pravý charakter hráčů?
Je to tak. Všude na světě je to stejné, pravý charakter se ukáže ve chvílích, když není dobře. Když se vám daří, sveze se v uvozovkách každý.

A je na čem stavět?
Musíme si všechno v klubu v klidu probrat, ale já tuším, že na čem stavět je. Asi nebudeme schopni vyměnit 25 hráčů, to nepůjde. Některé smlouvy jsou už podepsané, u některých hráčů si budeme muset jednotlivě sednout a všechno poctivě probrat, každý je na tom jinak. Tenhle tým musí mít kvalitu, to je jedna věc, ale pak taky tady musí být i střední generace, což je zásadní problém. Vezměte si, že takové město ji tady nemělo, takže i když pomineme jména, tým z tohoto pohledu nebyl dobře postavený. Vážím si ale nesmírně toho, jak se kluci k záchraně postavili.

Myslíte, že tenhle tým, jak je momentálně složený, má na víc než na 12. místo?
Sport je sice neúprosný, ale je strašně férový. Každý dostane to, co si zaslouží a odpracuje. Nikdy nedostaneš pochvalu za to, co bys rád udělal, ale za to, co opravdu zvládneš. Tohle říká i spousta trenérů po celém světě a podle mě to sedí.

Vyrazíte se podívat za synem Leonem, jak hraje za Edmonton, nebo nebude čas?
Vůbec není čas. Tuším, že se asi připojí k národnímu týmu, takže odjede na mistrovství světa. Ten náš sport si tak odprdne i rodina.

A na sledování semifinále české extraligy budete mít chuť?
Na to se podívám určitě, něco si přečtu v novinách… Stoprocentně se budu zajímat, jak všechno dopadne.