Sedmapadesátiletý trenér spolu se svými svěřenci ukončil dobu osmnáctiletého medailového temna. Apeluje ale na to, že se nesmí usnout na vavřínech. Je však optimistou, protože cítí zájem ze strany mladých hokejistů být co nejlepší. „Pořád vychováváme mladé hráče, kteří se touží v hokeji prosadit. Chtějí si zahrát v NHL a potom v reprezentaci. Mají své ideály a tvrdě si za nimi jdou. Jsou ochotni pracovat a musím říct, že hodně pracovat. Jsou ve věku, kdy se dají podchytit a vybláznit. Aby obětovali hokeji všechno a zjistili, že mají šanci něčeho dosáhnout. Strašně ale záleží na tom, jak se práce s nimi uchopí,“ říká Rulík v obsáhlém rozhovoru pro Deník.

Radim Rulík si připsal na své konto další úspěch.Radim Rulík si připsal na své konto další úspěch.Zdroj: Ladislav Adámek

Ve své sbírce si hýčkáte čtyři velké úspěchy. Prvních dvou jste dosáhl jako asistent trenéra a těch dalších jako hlavní kouč. Který z nich vypálíte jako první?

Žádný. Všechny kladu na stejnou úroveň. Obecně si však na nich nepřisuzuji zásluhy. Tvrdím jednu věc: Když se něco povede, tak se to povede hráčům na ledě. Oni si zaslouží uznání, gratulace. My trenéři fungujeme jen jako servis. Abychom jim k těm úspěchům pomáhali. Jsem rád, když mohu přispět, ale jako sbírku to neberu.

Při pohledu do historie lze zjistit, že si mezi úspěchy dáváte několik let pauzu. Nabízí se otázka, jestli jste si nevybral svůj díl na několik let?

To je pravda. Uvidíme. Upřímně, jsem nepředpokládal, že na začátku roku 2023 přijde stříbro z mistrovství světa dvacítek. Ten horizont jsem bral vzdálenější. Přesněji řečeno, o dva roky později.

Ptám se směrem k Pardubicím, které v roce stoletých oslav hokeje ve městě cílí na titul.

Je na čase to změnit a udělat dva úspěchy krátce po sobě (mrkne). Jenže to jen takové numerické hraní. Za tu dobu, co se pohybuji u hokeje se může ledacos přihodit. Juniorský šampionát potvrdil, že s ničím nemůžete počítat dopředu.

Lepší je emoce projevovat

Je podle vás těžší uspět na krátkodobém vrcholném turnaji nebo v dlouhodobé soutěži, kam patří česká extraliga?

Každé má své. Krátkodobý turnaj je obtížnější v tom, že není tolik času na to, aby se dala hra systémově dohromady. V extralize sice toho času máte víc, ale pak týmy o sobě vědí všechno do nejmenšího detailu. A umějí se na soupeře lépe připravit. V play off pak záleží na milimetrech, o celé sezoně rozhodují drobnosti.

Po letním MS dvacítek jste smutnili, protože vám medaile unikla v posledním zápase. Ukázal se význam přísloví co tě nezabije to tě posílí? V čem jste se poučili?

Především jsem nosil v hlavě, aby se kluci neuspokojili a nepřestali pracovat. Neříkali si: Ty jo, čtvrté místo, to je paráda. Srpnový šampionát byl pro nás obrovskou zkušeností. Výhodou pak je to, že ho absolvovala většina hráčů. Tudíž jsme se znali navzájem. Pokračovali jsme v budování týmového ducha a vnitřní soudržnosti. Navíc teď se jednalo o turnaj v rozehrané sezoně a kluci byli ze svých soutěží v zápasovém rytmu. Což byl oproti létu zásadní rozdíl.

Vaší výhodou byl tedy fakt, že většina týmu spolu a pod vaším vedením hrála právě na dohrávaném šampionátu. Tudíž nějaké prvky chemie týmu už jste měl. Česká reprezentace vystupovala jako jedna velká rodina. Bez nějakých větších hvězd.

Malinko bych to poopravil. Zmínil bych dvě hvězdy Jiříčka a Kulicha. To jsou kluci, kteří již hrají v Americe dospělé soutěže a jsou draftovaní do NHL v prvním kole. Už před turnajem jsem deklaroval, že pokud budou hrát všichni pro tým, tak nám to přinese výsledky. V opačném případě jak ostatní zjistí, že hvězdy hrají jen na sebe, tak to k ničemu dobrému nevede. Jeden hráč nic nezmůže. Jsem rád, že všichni hráli pro své družstvo. Musím přiznat, že to není na takové úrovni běžná záležitost. Klobouk dolů jak to naši kluci vzali v této věkové kategorii za své.

Až na výjimky tvořili kádr reprezentace hráči nastupující v juniorských či nižších zámořských soutěžích. A času na sehrání tolik nebylo. Jak jste si s tím poradil?

Celý realizační tým měl nachystán náplň krátkého přípravného kempu před šampionátem. Tréninky byly ostré, tvrdé a jasně dané tak, abychom přenesly systémy do zápasů. To také pomohlo k tomu, aby se kluci hned od začátku semkli. Opakuji, pomohl nám ten srpen, protože věděli, co po nich budeme vyžadovat.

Brankář české dvacítky Tomáš Suchánek v akci proti švédskému útočníkovi Jonathanu Lekkerimakimu
Hodinky mi volají sanitku. Reakce na úspěch juniorů baví, Hadamczik čelí kritice

Povedl se vám majstrštych, když jste kromě hokejového umění využil kladných charakterových vlastností vašich svěřenců. A to v době, kdy se mladá generace stále hlasitěji hlásí o slovo a porozumět ji není úplně jednoduché. Jaké to je v hokejovém prostředí?

Mně to přijde stále stejné. Kluci chtějí a úvahy, že už to není jako dřív, jsou mylné. Pořád vychováváme mladé hráče, kteří se touží v hokeji prosadit. Chtějí si zahrát v NHL a potom v reprezentaci. Mají své ideály a tvrdě si za nimi jdou. Jsou ochotni pracovat a musím říct, že hodně pracovat. Vedl jsem juniorské týmy na klubové i reprezentační úrovni a vždy jsem se setkal s kladnou odezvou. Kluci mají většinou ohromný zájem. Jsou ve věku, kdy se dají podchytit a vybláznit. Aby obětovali hokeji všechno a zjistili, že mají šanci něčeho dosáhnout. Strašně záleží na tom, jak se práce s nimi uchopí.

Zdá se, že jsou pryč doby, kdy na mladé stačilo jen zařvat. Nemusí být trenér spíše diplomat, kamarád než nějaký despota?

Každý trenér má své metody. Sebekriticky ale přiznávám, že bych mohl někdy ve svém temperamentu zvolnit. Kolikrát to přeženu a kluky mohou má slova ranit na duši. Nepokládám se za žádného psychologa. Jakmile se dostanu zápasového ajfru a může to být i mimo led, tak něco řeknu v dobré víře, ale jich se to může dotknout. Na druhou stranu je lepší žít v emocích, než je neprojevovat. Když vidí, že trenér týmem žije, tak mu dřív nebo později odpustí. Protože mu jde o stejnou věc jako jim. Jsem opravdu přesvědčen, že i v této generaci je spousta kluků, kteří chtějí. Spíše bychom měli my trenéři přemýšlet nad tím, jak je pro hokej zapálit.

Teď mě napadá srovnáním s Jaroslavem Holíkem, který kliďas rozhodně nebyl. Co jste si od něj vzal pro další trénování ze spolupráce u zlatého týmu juniorů z roku 2000?

Tenkrát byl mezi námi velký věkový rozdíl. Mám takový pocit, že mu tenkrát bylo jako nyní mně. Takže jsem si na něj při této příležitosti vzpomněl. Jinak bych se s ním nerad srovnával. Zatímco Jarda byl hokejovou legendou, tak já za sebou nemám žádnou hráčskou kariéru. Spíše než abych někoho kopíroval, jsem se vydal vlastní cestou. Pochopitelně jsem si ho ale vždy vážil.

Vy jste vůbec měl štěstí na slavné parťáky, viďte?

Vždy mi bylo ctí trénovat se slavnými hráči jako byli Ivan Hlinka, Vláďa Růžička, Marek Sýkora, Miloš Hořava, naposledy Pavel Patera. Nechci na nikoho zapomenout. Oni něco nedokázali a já si to s nimi užíval. Přínos takových hráčů je v realizačním týmu neoddiskutovatelný. Jako teď na MS v Kanadě v případě Marka Židlického i Ondry Pavelce. Jakmile se povede takový mix, tak je to ideální. Pro mě určitě (úsměv).

S kůží na trh v obrovské konkurenci

Medaile po osmnácti letech vyvedla mládežnický hokej ze slepé uličky. Aby to nebylo na chvíli, je nutné jednat. Co je zapotřebí?

Hlavně si nesmíme říkat, že tohle je známka jiné a lepší cesty. A že už vychováváme hráče podle představ. To bychom museli pravidelně po dobu pěti let postupovat do semifinále a vozit ze šampionátů medaile. Nicméně musíme si užívat toho, že jsme po osmnácti letech získali cenný kov. Na druhou stranu můžeme rovněž hovořit o klice. Protože kdybychom v semifinále se Švédy v poslední minutě nevyrovnali, tak by ten mediální zájem takový nebyl. Na tomhle turnaji se nám vše sešlo a vyšlo.

Můžete nějak konkrétně ovlivnit dění v mládežnickém hokeji?

Jako trenér u reprezentace mohu působit na svazové úrovni. Dokola opakuji to samé: Nehleďme na to, kolik odchází mladých hráčů do zámoří, protože s tím nic neuděláme. Pojďme se zaměřit na posouvání úrovně práce s hráči, kteří zůstávají v České republice. Posouvat je po schůdcích výš a výš. Nežehrat a makat! Potom věřím, že můžeme vychovat kvalitní hráče pro extraligu. Teď je na to šance, protože přicházejí solidní ročníky. Je jenom na nás trenérech, akademiích a celém hokejovém hnutí, abychom do toho šlápli. Musíme věřit, že když tu práci budeme zlepšovat my, budou se zlepšovat i hráči. Bez ohledu na to, jestli mladí kluci odcházejí do Ameriky či Kanady. No a třeba jich pak nebude tolik…

Proč podle vás do zámoří odcházejí?

Podmínky v juniorkách jsou neporovnatelné. V Halifaxu je pomalu větší hala než v Pardubicích. A to pouze pro juniory. Chodí tam deset tisíc lidí. Kluci se naučí hrát v bouřlivé atmosféře. Jsou pod drobnohledem, protože je to tam sledované. Nikde se neschovají. Jdou s kůží na trh v obrovské konkurenci. Nemůže to být pro ně lepší zkušenost.

Stříbrní hoši se sice naučili hrát hokej v České republice, ale asi shodneme na tom, že kdyby neodešli do zámoří, tak světu nemohli na MS konkurovat. Čím?

Hlavně proto, že se mistrovství konalo v Halifaxu, na malém hřišti. Většina kluků je zvyklá právě na kanadské rozměry. V tom byl největší rozdíl a výhoda oproti klukům, co hrají v České republice. Navíc kluci za mořem znají protihráče z Kanady i Ameriky. Vědí, co od nich mohou očekávat. Horší bylo naskautovat Finy a Švédy, kteří do zámoří moc neodcházejí. Navíc ve Skandinávii tolik menších hřišť není. U nás jsou podobná na Spartě, Kladně a v Litvínově. To znamená tři ze čtrnácti extraligových klubů. To beru jako posun k lepšímu. Jsem proto, aby všechna hřiště u nás byla zmenšena na minimálně osmadvacet metrů. Ne-li na šestadvacet…

Alois Hadamczik.
Hadamczik k úspěchu české dvacítky: Musíme být pyšní, kluky vidím i v nároďáku

Stylem hokeje jste udivili i odborníky v České republice. Především tím, jak hráli obránci. Už dlouho nezažili, aby jen nevyhazovali puky, tvořili hru a výrazně podporovali útočníky.

Největší zásluhu na tom má Marek Židlický. Za své aktivní kariéry byl prototypem ofenzivního obránce a tudíž klukům co předat. Je potřeba zmínit, že beci měli pro naše plány dispozice a on s nimi uměl pracovat. V opačném případě, kdybychom nedisponovali typy ofenzivních beků, tak by nám tu hru tolik netvořili. K tomu je zapotřebí zdůraznit, že podávali sebevědomé výkony. Ukázalo, že když dostanou důvěru a jsou citlivě vedeni, tak nemuseli mít obavu z nějakých chyb. To je v juniorské kategorii klíčové. Opravdu to mistrovství odehráli výborně.

Berete mi to z úst. Čeští mladíci se naučili za mořem ještě jednu vlastnost. Nikdy se nevzdat. Kde se ta houževnatost, sebevědomí a víra v úspěch vzaly?

Bylo to podobné jako na mistrovství světa dospělých v roce 2010, kdy jsme otáčeli semifinále, shodou okolností rovněž se Švédy. Tehdy byla v Německu také výborná parta kluků, kteří když vycítili, že je šance, tak ji chtěli chytnout za pačesy. Jako tým. Když máte týmový duch, tak síly na zvrat se vždycky někde vydolují. V našem případě vyšla touha po vítězství právě z týmové pospolitosti.

Překvapovali jste nejen odborníky, zvedli jste vlnu také mezi fanoušky. Ti neváhali vstávat v noci k přijímačům. Jak se euforie z domova přenášela do kabiny?

Na mě vůbec, protože jsem o žádné nevěděl. Je to zapříčiněné tím, že netrávím čas na sociálních sítích. Přečetl jsem si ale pár článků na internetových serverech, takže jsem byl trochu v obraze. Ke klukům se toho samozřejmě doneslo víc. Určitě jim podpora fanoušků z domova pomohla a ještě více je motivovala k medailím.

Mluvilo se o druhém Naganu. Můžete popsat euforii přímo v Kanadě?

To srovnání s Naganem je přehnané. Každopádně z kluků tryskaly obrovské emoce. Stačí se podívat na video, jak se vraceli do kabiny po semifinále se Švédskem (pousměje se). Něco podobného jsme si zažili už v srpnu, když jsme ve čtvrtfinále senzačně vyřadili Ameriku. Většina současného kádru byla u toho, tak jsme kluky vyzývali, ať se nebojí ukázat své emoce. Jsme rádi, že se nám to povedlo i v tomto turnaji. Taková atmosféra v týmu musí nabudit každého. Nalévá mu neskutečnou energii do žil a obrovskou chuť. To se pak hraje úplně jinak.

Zdroj: Česká hokejová reprezentace

Ohlasy na váš triumf byly hodně hlasité. Tři hráči v All Stars týmu turnaje oproti jednomu kanadskému. Dokonce tamní reportéři tvrdili, že jste měli zvítězit. Osobně nepamatuji takové ocenění nabubřelé Kanady směrem k českému týmu. Překvapilo vás to?

Kluci si to plně zasloužili. Po turnaji jsem to vcelku očekával, ale před mistrovstvím bych si na to nevsadil ani pětikorunu. Mám už nějaké zkušenosti. Na kluky jsem tedy apeloval, když to všichni správně uchopí za správný konec, a teď nebudu říkat jaký, tak se můžou dít velké věci. Vedla mě k tomu skutečnost, že v létě jsme měli bronz na dosah. Tehdy jsme rozhodně nebyli horším týmem. Ba naopak. Jenže Švédové využili své zkušenosti. Teď jsme jim to vrátili a nakonec se ty věci děly. Třešničkou na dortu pak byly ty nominace do All Stars týmu.

Zaznamenal jste uštěpačné poznámky z Ruska, že kdyby hráli na šampionátu, tak jste dávno venku?

Chci říct, že to vůbec nerozporuji. Startovali jsme na turnaji, kde byli nějací účastníci a s nimi jsme se střetli. Nemohli jsme ovlivnit, jestli tam Rusové budou nebo ne. V opačném případě by byla ta situace těžší, protože by se špička rozšířila o další tým. Ten důvod je jasný, proč nehráli a mně se ani nechce rozebírat. Občas se to prostě přihodí. Pamatuji olympiády, kde se rozdávaly sady medailí bez nejlepších týmů. Ani Honza Kodeš neměl ve Wimbledonu ty úplně top soupeře. Prvenství mu už ale nikdo nevezme. Tečka.

Před každou vrcholnou akcí se mluví o odměnách. Pamatovalo se v tabulkách se stříbrem a kolik jste si vysloužili?

Po šampionátu jsem se díval do smlouvy, o žádných odměnách se tam nepsalo. Myslím, že se neuvažovalo o nikom. Musím však říct, že svaz zareagoval a máme nějaké přislíbené. S návrhem jsem byl seznámen, ale nebudu prozrazovat jejich výši. Nevím tedy jak hráči, ale my z realizačního týmu nějakou dostaneme.

Dojít k úspěchu je těžké

V letošní sezoně sedíte na dvou lavičkách. Po návratu z MS jste se musel rychle přeorientovat na Dynamo. V jakém stavu jste ho našel?

Moji asistenti Ríša Král s Markem Zadinou i zbytek realizačnímu týmu a v neposlední řadě hráči to zvládli naprosto výborně. Byli jsme ve spojení na dálku, ale to hlavní zmákli oni. Tým bodoval, hráči a kolegové se o to postarali. Mohu být jen rád, že máme takovou trenérskou trojici. Patří jim všechna čest. Musím přiznat, že mi pár dní trvalo, než jsem se vrátil. Mám na mysli v hlavě. Proti Spartě jsem ještě nebyl mentálně přepnutý, ať na to měl vliv časový posun, nebo emoční prožitky. Po Liberci už jsem ale byl v pohodě. Realizační tým drží při sobě, stejně jako u dvacítky. Když teď vložíme do naší práce, všechno co umíme a mužstvo z nás bude cítit odhodlání, tak se to ještě víc přenese do naší hry.

Co vám dosavadní průběh extraligové sezony naznačil?

Že bude strašně těžká. Jsou vyhlášeny nějaké cíle. Na druhou stranu klubové vedení je směrem k nám velice citlivé. Vnímá naši práci, kterou jsme doposud vykonali. Pochopitelně jsme rádi, že nemáme žádné problémy. Jinak. Že jsme si neprošli žádnou krizí, problémy jsou ještě dobré. Máme prostor připravit se co nejlépe na vyvrcholení sezony. Všechno se ukáže až v play off. Základní část bych moc nehodnotil. Z jednoho prostého důvodu. Furt mám před očima, jak vloni Hradec vyhrál Prezidentský pohár a pak vypadl ve čtvrtfinále vypadl s Mladou Boleslaví. To jsem stál na vítězné straně.

Před začátkem sezony jste nechtěl nahlas vyslovovat titul. Pomalu končí třetí čtvrtina základní části a vy jste stále zdrženlivý. Jaké jsou vaše plány nyní?

Samozřejmě, že mám určité plány, ale nebudu je zveřejňovat. Už jsem si udělal obraz a mám jasný názor na to, které týmy budou mezi nejlepšími čtyřmi v bojích o mistrovskou trofej.

Dá se už odhadnout síla vašich konkurentů v boji o titul. Koho považujete za největší nepřátele?

Vím to přesně, ale jejich jména říkat nebudu. Můžeme si to pak říct mimo záznam (směje se). Mohu zmínit jediné. Máte utkání, kdy prohrajete zbytečně, ale pak zápasy, kdy se musíte z prohry poučit, protože soupeř byl zkrátka lepší…

Čeští hokejisté po vítězné trefě v posledních vteřinách prodloužení odšpuntovali neuvěřitelnou vlnu emocí.
Bývalá dvacítka Janecký: Může se stát, že Kanadu porazíme dvakrát. Basta fidli

Stejně jako na šampionátu dvacítek hovoříte o tom, jak jste ještě s Dynamem ničeho nedosáhli, že je třeba neustále pracovat. Je vaším krédem slovo pokora?

Když jsem mladý, tak jsem byl v tomto ohledu blbý. I když spíše nezkušený. Mám nevýhodu v tom, že jsem si nějaký velký úspěch nezažil jako hráč. Jinak bych na to byl líp nachystaný. Další hokejové cesty mě jednoznačně dovedly k pokoře. Dojít k úspěchu je tak těžké a složité. Kdo si myslí, že tomu rozumí, tak tomu vlastně vůbec nerozumí. No a kdo tomu ještě tak nerozumí, tak si nesmí sebevědomí a optimismus nechat nahlodat. Je potřeba najít nějaký balanc. Za mě, a to není žádná póza, kladu hráčům na srdce slova jako pokora, píle, pracovitost, poctivost. Ujalo se to i jinak.

Povězte jak?

Kluci si udělali na mistrovství světa nějakou show a hodnotili tam jednoho spoluhráče. Říkali mu: My víme, že ti ten zpěv ještě tolik nejde, poněvadž pan Rulík povídá: pokora, píle, pracovitost, poctivost a ty jsi už ve druhé sloce nebyl pokorný ani pracovitý. To bylo pro mě strašně úsměvné. Líbilo se mi, jak to kluci převedli do roviny mimo led. K předchozí otázce bych doplnil, že jedním z mých životních kréd je opravdu mít pokoru.

Vaši svěřenci se podobně vyjadřovali v každém rozhovoru po utkání při větách typu: Zatím jsme ještě nic nedokázali, makáme dál…

To mě nesmírně těší. Byla to jedna z těch cest, po které jsme se správně vydali.

Zpět do Dynama. Vyšla vám strategie od začátku vystřelit tým na přední příčky, aby jste mohli hrát bez stresu a klidně si občas dovolit nějakou prohru. Vládne s tímto spokojenost?

Na jednu stranu jsme rádi, že máme v uvozovkách klid a větší prostor na práci bez nervů. Hráči opravdu nemusí být pod stresem. Nicméně v každém kole hájíme první příčku a se vší zodpovědností připravovat se v situaci, kdy jste neustále pod drobnohledem, je také oříšek. A to se bude stupňovat až k závěru soutěže. Znovu musím připomenout Hradec. To je pro mě jednoznačně memento.

Spousta poznatku ho nakopla

Už tak nabitý kádr dostal před Vánoci další hráčskou injekci v podobě Sedláka. Lepší zpráva z USA do Kanady pro vás nemohla přijít…

Musím přiznat, že jsem to nečekal a rozhodnutím Lukáše jsem byl velmi a příjemně překvapený. Jsem strašně rád, že můžeme mát takového hráče v týmu.

Ápropos. Zachytil jste nějakou zprávu v amerických médiích, nebo byl pro ně Sedlák jen tuctovým hráčem?

Nějaká krátká informace se tam objevila. To ale bylo všechno.

Máte ještě jednu životní filozofii: Člověk se stále učí novým věcem. Čemu jste se naučil na MS dvacítek, co lze využít pro závěr sezony?

Vypíchl bych současné trendy hokeje. Systémy, které praktikují nejlepší týmy. Hra se zrychluje, všechny dovednosti musí hráči realizovat v rychlosti. Minimálně se chybuje v rizikových zónách. To se mi ukrutně líbilo. Spousta poznatků mě nakopla do další práce. Opravdu jsem hluboce inspirován.

Jako jediný z trenérů extraligového pelotonu už máte za sebou dvě série zápasů play off? Máte náskok před svými konkurenty na lavičkách?

Já si myslím, že ne. Play off v extralize to bude zase něco jiného. Především se jednotlivé série nebudou hrát na jeden zápas, jako se tomu děje na vrcholných akcích.

Tým HC Dynamo Pardubice povede v příští sezoně Radim Rulík.
Člověk se pořád učí. Do Pardubic se jdu zase učit, říká s úsměvem Rulík

Play off je ještě daleko, na čem musíte zapracovat? Malá nápověda: zatímco hra v oslabení se zlepšila, pořád se Dynamu nedaří přesilovky. I když páteční výhra 4:3 v Liberci gólem v samotném závěru v početní výhodě toto tvrzení trochu kácí…

V Liberci jsme dostali dva góly v oslabení a dva jsme naopak dali v přesilovkách. Ten první inkasovaný byl nevšední a kuriózní. Takový se nestane za několik sezon. Ten bych úplně nepočítal. A ten druhý? Udělali jsme všechno, jak jsme měli, ale ten hráč to trefil na milimetr přesně. Tento zápas nám potvrdil jednu věc. A sice, pokud máme uspět s těmi nejlepšími, musíme si pomoct početní výhodou. Díky tomu jsme v Liberci vyhráli. Přesilovka je hlavní téma a musíme na nich pracovat a pracovat. Uvidíme, jak se nám je podaří pro play off vypilovat.

Není nejlepším receptem hrát pět na pět? Ve hře v plném počtu jsou Pardubice v soutěži nejlepší.

Jsem za to rád, ale play off je o něčem jiném. Je to dané tím, že máme výbornou gólmanskou dvojici, a to samé mohu prohlásit o becích. Co se týče útoku, tak tam je někdy přetlak. Jedno je jisté, všichni musí pomáhat do obrany stejně, jako když chceme, aby všichni podporovali útok. Samozřejmě v kvalitní hře pět na pět chceme pokračovat i v play off. Byl bych rád, kdyby rozhodovaly situace pět na pět a ne speciální formace. Nicméně musíme hodně zpracovat na zlepšení disciplíny, protože zápasy o všechno, spíš rozhodují přesilovky.

Už jste vykonával funkci asistenta u mužské reprezentace. Máte ambice na post hlavního kouče a otevřel jste si úspěchem u dvacítek dveře?

Ambice ve smyslu, že bych na dospělý nároďák myslel, tak to vůbec nemám. Ani v nejhlubším snu. Soustředím se na práci, kterou momentálně vykonávám. To je pro mě priorita a budoucnost nějak neřeším.

Dvacítka, Pardubice, váš syn hraje extraligu v Karlových Varech. Nejste tak trochu fanatik a máte čas si někdy od hokeje odpočinout?

Je pravda, že od léta jsem si moc neodpočinul. Od půlky července jedu v jednom kuse. Takovou sezonu jsem ještě v životě neměl. Musím ale říct, že mně takový zápřah vůbec nevadí a úžívám si to. Na druhou stranu se už těším na konec sezony, po které si hodlám víc odpočinout.

Volební sprint Radima Rulíka

Uplynulým víkendem hýbalo první kolo prezidentské volby. Občanskou povinnost si splnil také Radim Rulík, čímž přispěl k nejvyšší účasti v historii. Navzdory tomu, že dostavit se do místnosti svého volebního okrsku měl jako sprint na dlouhou trať. „Nevynechám jediné volby na republikové, krajské či obecní úrovni, předesílá Rulík.Volba prezidenta na další pětileté období v letošní roce společností hýbá více než kdy jindy. K volebním urnám dorazilo více než osmašedesát procent. Také proto, že dosluhující hlava státu byla pro většinu lidí neviditelnou. „Já mám jenom jeden hlas, takže tu volbu zase tolik neovlivním. Jeden člověk nic nezmění. Nicméně, když většina národa dorazí do volebních místností, tak to bude věrohodnější odraz společnosti, než kdyby byla ta účast nižší. Myslím ale, že letos bude účast velká,“ predikoval správně pardubický kouč. Rulík zvolil snad nejvíce možnou krkolomnou cestu. Do místa svého bydliště vyrazil na poslední chvíli. Přitom z Pardubic do Varů je to podstatně dál než z Liberce, kde Dynamo hrálo v pátek večer. „Práci mám v Pardubicích a nikoho nezajímá, kde mám trvalé bydliště. Bohužel nebydlím v Praze, abych to měl do Varů blíž,“ vysvětluje. Proč neposunul hráčům trénink tak, aby stihl dorazit k volební urně? "Čas je daný. Takže byl vtom  klasickém a rovněž doba se nekrátila. Jenom jsem po tréninku nezůstal na stadionu jako normálně, abych si připravil věci na další zápas v Litvínově, ale spěchal jsem do Varů." Tak si to shrňme. Sobotní trénink pardubických hokejistů podle programu končí v 11 hodin. Dveře volebních místností se v sobotu vždy zavírají ve 14 hodin. Do Karlových Varů trvá cesta oficiálně dva a tři čtvrtě hodiny. „No budu to mít jen taktak. Já tu trasu z Pardubic do Varů jezdím tak dvě třicet. Někdy se to dá zvládnout. V sobotu by nemusel být takový provoz,“ přemítal. Rulík nevyužil možnosti zažádat si o voličský průkaz, aby mohl volit v Pardubicích. „Jsem na podobné věci lajdák. Furt mám dost času a pak zjistím, že už nemám žádný. Tohle je moje slabina,“ přiznává hlavní trenér stříbrné dvacítky. Deníku prozradil komu dal hlas. Byl však jediným… „Nechám si to pro sebe. Nerad bych v někom vzbudil emoce a vášně. Nejdůležitější je, že jdu volit, ale nebudu to zveřejňovat,“ odmítl Rulík rezolutně vyslovit jméno své(ho) vyvolené(ho)…