Jako malí si doma ve Žďáru nad Sázavou kluci Koukalovi říkali, že by chtěli jet společně na olympijské hry. „No, trochu jsme se minuli,“ usmívá se hokejista Hradce Králové Petr Koukal. „Ale to nevadí,“ doplní vzápětí.

To opravdu ne.

Zatímco jeho starší bratr Martin, mistr světa v běhu na lyžích, zažil atmosféru zimních Her hned čtyřikrát, hokejista Mountfieldu si pod pěti kruhy zahraje příští měsíc v korejském Pchjongčchangu poprvé.

Jméno světového šampiona z roku 2010 zaznělo na pondělní tiskové konferenci, na níž kouč Josef Jandač oznámil pětadvacet jmen, která budou tvořit český tým bažící po medaili.

Váš brácha Martin má olympijský bronz ze štafety ve Vancouveru 2006. Vzpomínáte na ten závod?
Jasně, on dojížděl a já jsem skákal u televize jak o život. Ve finiši jeli tři, šlo o stříbro a bronz.

Popichoval vás brácha někdy, že on na olympiádě byl a vy – dosud – ne?
Ani ne, ale když jsme byli menší, říkali jsme si, že na olympiádu pojedeme spolu. Tak jsme se nakonec minuli. Kdyby ale nezakázala NHL svým hráčům start na Hrách, tak jsem se tam nedostal. Ale to už je osud.

To rozhodně nesnižuje čest, jíž se vám dostalo. Jste spokojený?
Jsem obrovsky nadšenej, to samozřejmě přiznám. Vlastně nikdy jsem nebyl nominaci na olympiádu blízko, protože jezdili kluciz NHL. I o mistrovství jsem vždycky bojoval, dvakrát jsem byl dopsán až na poslední chvíli. Olympiáda byla sci – fi.

V létě jste se dostal do širší nominace. Věřil jste už tehdy, že to vyjde? Měl jste nějaké indicie od trenéra Josefa Jandače?
Vůbec, říkal jsem si, že se uvidí. Když se na podzim blížil turnaj Karjala Cup ve Finsku, volal mi trenér, jestli bych mohl jet. Vypadávali mu nějací kluci. Ale já jsem měl zraněnou ruku. I když jsem s tím hrál extraligu, tak takhle jsem se nechtěl pustit na mezinárodní scénu. Proto jsme se domluvili, že se připravím na předvánoční turnaj v Moskvě. To byla naše jediná komunikace.

V Rusku se vám i týmu dařilo. Ani tam vám nenaznačil, že s vámi počítá?
Ne, žádné individuální pohovory jsme neměli, mluvili jsme jen na týmových poradách. On ví, jaký jsem hráč.

Na olympiádě budete mít jinou roli než v Hradci, že?
Vždycky jsem na nároďák jezdil jako spolehlivý hráč na oslabení. Kluků na první přesilovku máme hodně. A lepších. (usmívá se) Já se nikam cpát nebudu. Moje šance dostat se na olympiádu nebyla v tom, že v Hradci hraju přesilovky.

Pomohla vám pohoda v klubu? Hradec se pohybuje na špici extraligy.
Celá sezona je propojená. Pohoda v Hradci se mohla projevit na výkonu v Moskvě. Kdyby mi to v Hradci nešlo, těžko bych ze sebe v Moskvě shodil tu deku. I když je to jiný hokej, pomohlo mi to.

Je rozdíl mezi extraligou a mezinárodní scénou tak propastný?
Kvalitou ani tolik ne, ale rychlostně obrovsky. Je to strašnej kvapík. Člověk si musí zvykat, taky mi to chvilku trvalo.

S jakými ambicemi jede podle vás národní mužstvo na olympiádu?
Myslím si, že je to velice otevřený turnaj. Za hodně velké favority budou Rusáci, nebo jak se budou jmenovat po dopingovém skandálu. Turnaj v Moskvě ale ukázal, že se dá hrát s každým. Hráli jsme tam dobrý hokej. Záleží, jak nám to v Koreji vyjde, bude to vyrovnané. Turnaj má specifika, teď se o nich můžeme bavit, ale tam už se nebude spekulovat a bude se hrát hokej. A to naplno.

Mužstvo je zkušené. Bude to jeho výhoda?
Uvidíme. (směje se) Člověk nemůže vědět, jak to dopadne. Můžeme se po turnaji bavit, že se měli vybrat jiný lidi, ale snad to nebude potřeba.

Snižuje napětí olympiády neúčast hráčů NHL, již zatrhlo vedení zámořské soutěže?
Před Naganem v roce 1998 se přece také hrály olympiády bez hráčů NHL. Nevidím v tom degradaci, takhle se to akorát otevřelo pro jiné kluky.

Nakousl jste Nagano. Od fenomenálního českého triumfu letos uběhne dvacet let. Pamatujete si, co jste tehdy dělal?
Jo, hltal jsem to. (směje se)

Trenér Jandač o Koukalovi
„Patří mezi hráče, ze kterých cítím, že chtějí uspět. Kouky je trošku nenápadný, ale umí obrovsky pozitivně strhnout mužstvo. Vidíte, jak bojuje, i když má handiciap, není úplně velký, ale nahrazuje to něčím jiným.A jeho touha po vítězství…“