Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kousal: 'V šestnácti jsem byl strašný nervák'

Pardubice - Pardubický objev si před časem vyzkoušel kanadskou juniorku, ale zklamaně se vrátil domů. Nejdřív hrál s Tavaresem, pak se vše pokazilo

2.1.2012
SDÍLEJ:

Robert KousalFoto: DENÍK/Luboš Jeníček

Hity posledních Vánoc? „Nařáchlej mobil? Hustej vohoz na skejt?“

V Pardubicích ne.

Frčí něco úplně jiného.

V kurzu jsou teď mladíci, kterým se v hokejové extralize extrémně daří.

Jedním z nich je i ROBERT KOUSAL. Jednu sezonu odehrál v kanadské juniorce, chvíli dokonce nastupoval s hvězdným Tavaresem, ale po roce se vrátil zpátky domů.

A určitě nelituje. Letos konečně dostal pořádnou šanci, pravidelně sbírá body a svýma šikovnýma rukama dovede roztleskat zaplněnou arénu.

„Nečekal jsem, že dostaneme tolik prostoru. Na začátku sezony jsem si spíš říkal, že bude super, když se dostanu do nějaké ze čtyř lajn. Postupně to třeba mohlo dopadnou někdy na třetí,“ říká střední útočník, jenž si od šestnáctky prošel všemi reprezentačními výběry.

„Jsem šťastný, že to takhle dopadlo a hraju hodně. Dostal jsem šanci a moc si jí vážím,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro Deník.

Rozpovídal se i o tom, jak obdivoval Tavarese, jaké pro něho bylo, když měl začít tykat Dominiku Haškovi, a trochu i o holkách.

Cítíte, že jste oproti minulé sezoně udělal výkonnostní skok dopředu?

Oproti loňsku se cítím lépe o sto procent. Snažil jsem se zlepšit bruslení, pak vám totiž připadá, že máte na všechno daleko víc času. Pokusil jsem se posunout dál všechny schopnosti. Tak snad se to povedlo a bude se dařit všechno zúročit na ledě.

Mně připadá, že si hlavně daleko víc věříte. Troufnete si na kličku, nebojíte se souboj vyřešit jinak, originálně… Je to tak?

Ano, věřím si víc. Ale je to hlavně tím prostorem na ledě. Když jsem na ledě delší dobu a dostanu se do tempa, dovolím si víc. S minutami na ledě stoupá i sebevědomí. Zkusím něco jiného, než kdybych hrál třeba jenom pět minut za zápas. O tom to celé je.

Do kádru A týmu jste nakoukl před třemi lety. Už si tam připadáte jako doma?

Dá se říct, že ano. Mám letos nakročeno, abych tady odehrál svou první celou sezonu bez toho, abych někam odcházel na střídavé starty. Už si připadám tak, že sem patřím.

V osmnácti jste se v kabině strojil vedle Petra Sýkory nebo Libora Pivka… Byl jste hodně vyjukaný?

To víte, že ano. K těm klukům jsem cítil obrovský respekt. Přesně jsem nevěděl, co od toho mám očekávat. Ale stačilo pár tréninků, několik dní s nimi a zvykl jsem si.

Hned jste si se všemi tykal?

Jo, od starších kluků, kteří tam začínali, jsem věděl, že není dobré přijít a říct někomu dobrý den.

Muselo být ale zvláštní říct poprvé „čau“ třeba Dominiku Haškovi, nebo ne?

To je fakt. Zvláštní to bylo. Měl jsem ale štěstí, že přede mnou se s ním seznámili stejně staří kluci a říkali, že si s ním normálně tykali. Takže jsem začal taky, bylo to bez problémů.

Když hráč září v juniorech, není pravidlem, že se hned musí chytit i mezi dospělými. Stoklasa hraje v Chotěboři, Lukáš Pilař jen krajskou ligu v Chocni… Co je na přechodu o kategorii výš podle vás nejtěžší?

To je složité. Je to všechno úplně jiný. V juniorech se strašně lítá a klade se menší důraz na systémové věci. Každý si tam pomalu dělá, co chce. Přijdete do chlapů a v týmu máte přesně určenou roli. Když ji neplníte (chvíli se odmlčí), tak prostě nehrajete.

Má mladý hokejista v hlavě, že pokud udělá dvě chyby, další šanci už nemusí nikdy dostat?

Zpočátku určitě. Víte, že šanci dostanete jednou, podruhé, ale když to pokazíte, je to jak říkáte, třetí šance už přijít nemusí. Malinko svazující to je. Oproti některým klukům mi třeba právě vyšly první zápasy, už jsem se v áčku chytnul a začali se mnou počítat.

Sezonu předtím, než vás poprvé povolali do extraligy, jste působil v kanadské juniorce. Proč jenom jeden rok?

Vždycky jsem tam chtěl jít, toužil jsem po Americe . Ale trochu mě to zklamalo. Čekal jsem, že budu hodně vytěžovaný, jenže to se nestalo. Navíc jsem si moc nezvykl na ten jejich styl hokeje. Moc mi nepřidalo ani to, že jsem byl celý život zvyklý hrát centra a tam jsem najednou nastupoval na levém křídle. I když zezačátku to bylo super, sám jsem se až divil, jak to jde. V přípravě jsem odehrál čtyři zápasy, nasbíral deset bodů a hrál jsem s Tavaresem.

Sezonu jste začal pak špatně?

Právě že ne. Po čtyřech zápasech jsem měl čtyři góly a jednu asistenci, všechno bylo bezva, hrál jsem přesilovky. Přišel ale pátý zápas, který se nepovedl, a kouč mě najednou z přesilovek úplně vyškrtl. Do konce sezony jsem si ji už nezahrál. Trochu mě mrzelo, že jsem svoji šanci nevyužil víc. Ale myslím, že ani od toho trenéra to nebylo fér, že mě hned odsunul.

V Česku jste byl zvyklý dělat minimálně bod na zápas, ale v Oshawě jste jich během 62 zápasů nastřádal jenom 22. To musel být asi velký nezvyk…

Hrál jsem většinou jenom třetí lajnu, a když už na mě nějaký čas na přesilovce zbyl, tak to bylo jednou ob tři zápasy a na dvacet sekund. To není nic, pomalu se ani nedostanete do pásma. Body naskakují hlavně při přesilovkách a já šel na led třeba na tři nebo čtyři střídání za třetinu za stavu pět na pět. Bylo to těžký.

Maloval jste si, že by vám měla kanadská juniorka pootevřít dveře do NHL?

Trochu jsem na to taky myslel. Asi každého, kdo tam jde napadne, že by díky tomu mohl dostat třeba snáz na draft. Hlavně jsem ale chtěl, aby mě to v hokeji zase někam posunulo.

Jedna nepovedená sezona vám pomohla, nebo ne?

Pomohla, něco mi to určitě dalo. Třeba jenom tréninky tam byly úplně jiné, než na jaké jsem byl zvyklý. Byly daleko intenzivnější. Myslím, že jsem se tam zlepšil, ale určitě jsem čekal, že dostanu víc prostoru.

Myslíte, že jste během jednoho roku za mořem dospěl?

Byl jsem sám už od patnácti v Pardubicích, takže to pro mě taková změna nebyla. Možná že to spíš bylo naopak, dostal jsem českou rodinu a spíš jsem se tam cítil jako doma. Přišel jsem domů a mluvilo se česky.

Pohnul jste tam vůbec s angličtinou?

To zase jo. Dopoledne jsem chodil do školy a odpoledne byl trénink. Anglicky se mluvit muselo. Když jsem přišel večer domů, vládla čeština. Byla to taková příjemná změna.

Třicet zápasů jste hrál v jednom týmu s Johnem Tavaresem, jedničkou draftu 2009 a podle mnohých obrovskou hvězdou budoucnosti. Pak ale odešel do Londonu. Točilo se tu dobu všechno kolem něho?

Bez přehánění se dá říct, že on byl v 18 letech ikonou klubu. Média i fanoušci na něho vyvíjeli ohromně velký tlak. Strašně jsem ho obdivoval, jak to celé zvládá. Byl vyrovnaný člověk, v osmnácti měl profesionální přístup, celkově byl hodně vyspělý. Zní to možná blbě, byl stejně starý jako já, ale skoro jsem v něm viděl vzor.

Všiml jste si rychle, že ta bublina kolem něho není nafouknutá, že je to opravdu výjimečný hráč?

Hodně rychle, měl vlastně jedinou slabinu: bruslení. Jinak ten borec uměl úplně všechno. Měl hodně šikovné ruce, je to strašně chytrý a inteligentní hráč. Mohli jsme hrát přesilovky, oslabení, cokoliv a on mohl jít vždycky na led. Jednou dal gól dokonce v oslabení tři na pět. To jsem ještě nikdy neviděl.

Co vás na něm dostalo nejvíc?

Hlavně ten jeho přístup. Přišli jste na zimák a on už tam hodinu dřel v posilovně. Na ledě byl vždycky první a ze zimáku odcházel poslední. Takhle to měl každý den.

A ještě řekněte, že na co sáhl, proměnil ve zlato…

(usmívá se) Taky měl zápasy, kdy se nedařilo. Ale neviděli jste na něm, že by druhý den přišel otrávený, ale dřel o to víc. Jsem moc rád, že jsem si aspoň těch pár zápasů mohl zahrát vedle něho.

Co vám ten rok za mořem chybělo nejvíc?

Vzpomněl jsem si na rodinu, kámoše… Občas jsem si říkal, jestli by nebylo lepší zůstat tady. Ale že bych tam bečel, to zase ne.

České holky vám tam nechyběly?

Holky (rozesměje se)? Ani ne.

Takže americké také dobré…

Jo, taky jsou pěkný. To mě teď trochu zaskočilo. Ani jsem nad tím nijak nepřemýšlel, jestli mi chyběly, nebo ne.

Mladý úspěšný hokejista je v Česku lákavé zboží. Už se vás nějaká „zlatokopka“ snažila ulovit?

Ne, to ne. Mám už dlouho přítelkyni a na ni tohle rozhodně nesedí. Poznal jsem ji už ten první rok, co jsem byl tady v Pardubicích v áčku a od té doby jsme spolu. S žádnou zlatokopkou jsem se ani nesetkal. Asi vědí, že jsem zadaný a nemají šanci.

Tak radši zpátky k hokeji. Než jste se vydal do Ameriky, za sezonu v juniorech vám napočítali klidně 100 trestných minut. Teď jste ale daleko klidnější. Za to může pobyt za oceánem, nebo ne?

Když mi bylo šestnáct sedmnáct, byl jsem strašný nervák. V jednom zápase jsem dostal desítku, v dalším do konce. Nevím, čím to bylo, ale byl jsem děsně cholerickej.

Vážně? To bych do vás vůbec neřekl…

Nějak v osmnácti přišla změna. Asi jsem se zklidnil v té Kanadě. Tam jsem si ani nemohl dovolit se nechat takhle vyloučit. Bylo mi jasné, že bojuju o lepší místo v sestavě. Udělat nějakou hloupost, spadl bych zase dolů. Doma jsem si to dovolit mohl, věděl jsem, že vždycky budu hrát. V Česku totiž není taková konkurence, v Kanadě hraje každý kluk hokej.

Vám i dalším mladíkům se v Pardubicích daří. Počítáte ale s tím, že fanoušci od vás budou čekat takové bodové příspěvky pořád? Chvíli se nebude dařit a hned se budou ptát, co se s vámi děje…

To je fakt. Ale o tom moc přemýšlet ani nejde. Teď to šlape a musíme se snažit z naší formy vytěžit maximum. Jestli budeme mít za rok polovinu bodů co teď? Nedalo by se nic dělat. Letos je to trochu specifické v tom, že hrajeme na tři lajny a máme dost prostoru, za rok to může být jiné.

Hlásí se k vám teď fanoušci na ulici, když vám to tak šlape?

To mi ani zase tak nepřijde. Poslední dobou se stejně po městě ani moc nepohybuji. Občas si zajdu na večeři, ale že by mě někdo poznával jako třeba v NHL v Torontu, to ne.

Vizitka

Robert Kousal
Narozen: 7. října 1990
Post: centr
Výška: 185 cm
Váha: 90 kg

Od dorostu hraje za Pardubice, v předchozích dvou sezonách si jenom několikrát odskočil na střídavé starty do prvoligové Chrudimi.

Jednu sezonu strávil v kanadské juniorce, jenže ročník 2008/09 mu v Oshawě moc nevyšel. V 62 zápasech nastřílel 8 gólů a přidal 14 asistencí. Na jeho poměry to byla hodně nízká čísla. Na draftu si ho žádný z týmů NHL nevšiml.

V roce 2010 si zahrál na juniorském mistrovství světa. Česko sice bojovalo jenom o udržení, ale Kousal posbíral v 6 zápasech 8 bodů (2+6).

V probíhající extraligové sezoně září, daří se mu hlavně v lajně s dalšími mladíky Buchtelem a Radilem. Do začátku soutěže si v nejvyšší soutěži zahrál 89 zápasů. V letošním ročníku posbíral už víc bodů (18; 9+9) než za předchozí tři sezony (11).

Autor: Pavel Ryšavý

2.1.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Velká pardubická 2017.

Na závodišti bude síň slávy

Ilustrační foto

Mistři světa! Zlato z Tuniska má i Rosůlek

Proměnu z ruiny na národní památku připomene koncert

Pardubice - Dílo, které rod Pernštejnů vybudoval jako výkladní skříň a své mocenské centrum, doputovalo do druhé poloviny 20. století jako ruina.

Okresní přebor: Fotbalová Křičeň si nedělala velkou hlavu

Pardubice - Dalšími zápasy pokračovaly o víkendu okresní fotbalové soutěže. Ve šlágru kola vedoucí celek okresního přeboru druhé Ostřešany absolutně nešetřil.

Chystáme on-line: Kolovratník bude odpovídat čtenářům

Pardubice - Poslanec a lídr krajské kandidátky hnutí ANO pro volby do Poslanecké  sněmovny Parlamentu ČR Martin Kolovratník bude čtenářům Deníku ve středu od 10 hodin k dispozici v on-line rozhovoru.

Stotisící návštěvník Východočeského divadla je „za dveřmi“

Pardubice – Východočeské divadlo včera oznámilo, že v nejbližších dnech očekává příchod letošního stotisícího diváka. Jubilejním návštěvníkem, který získá předplatné a hodinky, se může stát kdokoli, do celkového počtu diváků se vedle volně prodaných vstupenek započítávají i abonentky.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení