Král dvakrát po sobě dovedl Dynamo do čtvrtfinále. Letošní parádně rozjetou sezonu, narušil závěr základní části. Vypadlo z horní čtyřky a poté raketově proletělo předkolem v play off. Ve čtvrtfinále však Pardubicím vystavily stopku České Budějovice. Nesplnění medailového cíle stálo celý trenérský štáb hlavy…

Bezprostředně po skončení bojů byl odvolán. "Trenéři to mají všude těžké. V Pardubicích byl tlak na umístění obrovský. Když bych ale měl mluvit i za kolegy, tak jsme všichni rádi, že jsme vydrželi tak dlouho,“ říká spokojeně pro Deník. 

Richard Král vydržel na pardubické lavičce téměř dvě sezony.Richard Král vydržel na pardubické lavičce téměř dvě sezony.Zdroj: Deník/Luboš Jeníček

Před sezonou jste byl s týmem postaven před hotovou věc: zisk medaile, hovořilo se i o titulu. Shodovaly se vaše osobní cíle s vedením klubu?
Většinou žádný člověk nebude mít úplně stejný názor jako ostatní. Před sezonou se objevily nějaké predikce, kde jsme byli pasováni kolem šestého místa. Myslím si, že s přihlédnutím na to, jak jsme hráli a kdyby se nám vyhnula zranění a další absence, tak bychom tu čtyřku patrně v klidu udělali. Medailové ambice jsme během základní části naplňovali, protože jsme se na medailových příčkách po většinu času pohybovali.

Plány jste nesplnili, honily se vám hlavou myšlenky, že budete odvolaný?
Trenéři to mají všude těžké. V Pardubicích byl tlak na umístění obrovský. Určitě jsme žili s variantou, že se to může stát.

Neměl jste obavy, že se tak stane už v průběhu základní části, respektive v jejím závěru?
V době, kdy jsme tahali šňůru proher, tak se objevily náznaky, že by k tomu mohlo dojít. Nakonec jsme to my trenéři ustáli a naše odvolání přišlo až po konci sezony.

Pozvalo si vás vedení na kobereček?
Trenéři absolvovali s vedením i majitelem schůzky průběžně. V kontaktu jsme byli víceméně pořád. Řešili jsme různé záležitosti. Nikdy to ale nebylo postavené tak: Chceme vám něco říct. Teď prohrajete třikrát za sebou a jdete od válu…

Třetina týmu mimo hru

Jak byste zhodnotil základní část?
Tři čtvrtiny byly velice slušné. Pohybovali jsme se nahoře v tabulce, figurovali do třetího místa. Všichni byli spokojení. Ta poslední se nám ale vůbec nepovedla, takže jsme vypadli z první čtyřky. To byla velká nepříjemnost.

Ano, základní část jste měli parádně rozehranou. Napadlo by vás osobně, že její další vývoj nabere takový obrat?
Nenapadlo by to nikoho z nás. Jenže při té sérii proher nám chyběla prakticky třetina mančaftu. Vypadli nám čtyři ze šesti stabilních beků. Začalo to Kubou Nakládalem a k němu se přidali zranění Honza Kolář, Dennis Robertson a Michal Hrádek. Vepředu chyběl Anthony Camara. Nejdříve kvůli zranění pak jeho výstřelky vyústily v disciplinární tresty. Robert Říčka byl měsíc mimo hru. Matěj Blümel odcestoval do Číny a navíc se před play off zranil.

Kdy jste podle vás předváděli nejlepší hokej? Bylo to při první šňůře sedmi vítězství od konce listopadu do předvánoční prohry v Brně, nebo té stejně dlouhé po Novém roce až do konce ledna?
Celé období od konce listopadu do konce ledna se dá hodnotit jako vydařené. Je pravda, že v průběhu ledna se nám tenčil kádr, a tak jsme výhry sem tam umlátili v prodloužení. Nejlepší pasáž jsme měli od konce listopadu do Vánoc. Fazónu chytila i lajna Camara – Musil – Kousal a za nimi Košťálek s Robertsonem vytvořili fantastickou obrannou dvojici.

Dá se říct, že gradovala vaše forma, i když to nikdo v tu chvíli tak nevnímal. Proč tak brzy?
Celou sezonu jsme chtěli hrát jako v prosinci. Opravdu ale záleží na tom, v jakém složení máte tým. V tu dobu jsme nastupovali téměř kompletní. Například Sparta se ve stejném úseku potýkala s hodně zraněnými a motala se až kolem desátého místa. Jedna, dvě absence se dají nahradit, ale sedm? To už je moc a je to strašně těžké.

Petr Dědek na tiskové konferenci HC Dynamo Pardubice.
Byznysmen Dědek: Jasný cíl medaile, vše ostatní beru jako neúspěch

Postupem času se projevil odchod Nakládala. Když nic jiného, tak lídra kabiny. Co jste jako trenér mohl v této situaci udělat?
Nejednalo se o záležitost trenérů ale vedení. V hokejovém světě, to prostě takhle někdy chodí.

Místo Nakládala sehnalo vedení dvojici Petgrave - Sergijenko. Mohl jste do výběru promlouvat a nepovažujete tyto nákupy s odstupem času jako omyl?
Po celou sezonu jsme měli v hledáčku různé hráče. Plány byly jednoznačné, před play off se posílit jedním nebo dvěma beky. A stejně tak jsme řešili i útok. Padala zajímavá jména, ale bohužel se žádný transfer, a to z různých důvodů, nepovedl dotáhnout do konce. Nakonec v době marodky a také za situace, že se Vrchlabí zachraňovalo a my nemohli využívat jejich hráče, jsme si na poslední chvíli vybrali tyhle dva. Nejednalo se o posílení kádru, ale spíše jeho doplnění. Abychom měli nějaký počet obránců.

Po druhé vítězné sérii jste naopak zapsali osm proher v řadě a připravili se o přímý postup do čtvrtfinále. Neříkejte, že je možné i s ohledem na rozsáhlou marodku, zapomenout během pár dní, týdnů hokej.
Hokej jsme nezapomněli. K zisku bodů nebylo daleko. Prohráli jsme o gól v Třinci, což nebylo nic strašlivého. Prohráli jsme na Spartě, když jsme dostali v poslední minutě nešťastný gól z přesilovky. Doma s Libercem jsme byli celý zápas lepší a v závěru nám tam spadly dva góly. Tam si vyčítám trenérskou výzvu, která nevyšla. Vyrovnávací gól soupeře byl potvrzen a my z následné přesilovky inkasovali druhý. V tom utkání jsme už potřebovali body za každou cenu, tak jsem se odhodlal k tomuto kroku, ale nevyšlo to.

V některých utkáních jste ale naopak vybouchli.
To je fakt. Doma jsme vůbec nezvládli utkání s Hradcem. Nepovedl se nám ani zápas ve Varech. Jinak jsme ale prohrávali těsně. Vždy nám chyběl gól, ale při hráčských absencích jsme se potýkali s horší produktivitou.

X faktor: zkušení hráči Motoru

Nemohlo nastat uspokojení, ve smyslu čtyřka je jistá? A když se náskok na pronásledovatele tenčil, začala panika, že se musí vyhrát a ono už to automaticky nešlo…
Celkově asi k nějakému uspokojení a možná podcenění situace došlo. Nejen u hráčů. My trenéři jsme se nemohli využívat hráče, kteří mohli hrát za Vrchlabí, protože v té době zachraňovalo soutěž. A doufali jsme, že to zvládneme i s juniory. Milan Klouček pomáhal také ve Vrchlabí, a tak Dominik Frodl musel chytat v každém zápase. V rozpoložení v jakém jsme se nacházeli, si možná potřeboval na jedno, dvě utkání odfrknout. Všechno se to takhle nahromadilo. Na druhou stranu to je určitě ponaučení do dalších sezon. Jak pro mě, tak pro všechny kolem týmu.

Při všech komplikacích jste měli návrat do první čtyřky na dosah. Budějovice vyrovnaly v Hradci až po konci vašeho střetnutí ve Zlíně. Asi rána kladivem do hlavy?
Závěr v Hradci jsme sledovali. Pochopitelně to všechny zamrzelo. Nicméně nebyla to věc posledního zápasu. Ten chybějící bod se dal najít někde jinde. Mohli jsme si čtyřku zajistit dřív. Remizovat v Chomutově s Kladnem, neztratit v posledních vteřinách zápas v Olomouci nebo vyhrát doma s Třincem.

Přejděme k play off. Hovoří se o něm jako o nové soutěži. Na všechny hříchy ze základní části se zapomíná. Přesto o čtyřku jste přišli až vinou horšího skóre ze vzájemných zápasů. Neprojevilo se to na psychice?
Zvládli jsme poslední zápas základní části ve Zlíně. Pro nás to bylo přínosné v tom, že jsme vstupovali do předkola ve vítězné náladě. V sérii s Vary jsme se mohli pro další kolo nastartovat. Odehráli jsme slušné zápasy. Navíc ušetřili čas na přípravu pro čtvrtfinále. Myslím si, že nám nakonec předkolo prospělo.

Pardubický kouč Richard Král už by nerad vypadl s týmem už ve čtvrtfinále jako v loňské sezoně s Mladou Boleslaví.
"Král Richard" Richard Král: Zabíjet hráče defenzivou by nemělo cenu

Ano, předkolo jste zvládli v nejrychlejším možném čase. Ke vší úctě k vašim výkonům Karlovy Vary působily unaveným dojmem a před Budějovicemi vás moc neprověřily, nebo máte jiný názor?
Podle mě se nejednalo o jednoduché zápasy. Někteří kluci dokonce říkali, že byly těžší než první dva v Budějovicích. Je pravda, že Vary měly v závěru základní části náročný program, ale jejich útočníci pořád dobře bruslili. Navíc každý tým chce v play off odevzdat maximum. Nerad bych naše vítězství devalvoval, protože nikdy není jednoduché vyhrát 3:0 na zápasy.

České Budějovice se nakonec v letošní sezoně staly vaším osudovým soupeřem. Jak jste je vnímal? Byly favoritem, jenom proto, že vás předběhly o devět gólů ze vzájemných střetů?
Podle mě série favorita neměla. Budějovice se prezentovaly výborným závěrem základní části, my jsme se naopak trápili. Tahle skutečnost jim moha hrát do karet. Jinak se jednalo o souboj vyrovnaných týmů. Pro Motor hovořily zkušenosti čtyř útočníků: Gulaš, Pech, Novotný, Vondrka, kteří jsou neskuteční. Jinak se jednalo o otevřenou sérii. Logicky jsme chtěli postoupit. Věřili jsme, že na to máme.

Mohli jste také litovat toho, že jste přišli o výhodu začínat sérii doma. To bylo asi na vypadnutí ze čtyřky nejzásadnější…
Určitě by bylo výhodnější hrát na začátku doma. To je vždy bonus. Ale i tak se to dalo zvládnout. Sérii rozhodl druhý zápas. Vedli jsme, v poslední třetině jsme dali tři tyčky, třikrát jsme jeli sami na bránu. No a pak nám tam spadly dva góly v poslední minutě. To byla pro tým velká rána. Je obrovský rozdíl, když se vracíte za plichty nebo s dvouzápasovým mankem. Budějovice se dostaly na koně, v opačném případě jsme na něm mohli sedět my.

S Motorem jste prohráli dva poslední zápasy v základní části a také první tři v play off. Vzniká komplex Budějovice, nebo je to náhoda? Respektive, čím vás soupeř porážel?
Není to nic neobvyklého. Některé týmy si na toho druhého věří víc, na jiného méně. Nemluvil bych o komplexu. Nejdřív jsme je v sezoně dvakrát porazili. Na konci prosince jsme s nimi odehráli trochu zvláštní zápas, který zaváněl až extrémem. V první třetině padalo všechno jen do naší brány a pak už se s výsledkem nedalo nic udělat. Poslední měření sil v základní části se nám vůbec nepovedlo. V ten den byl tým asi nejvíc dole. A play off? Bylo o maličkostech. Proměnit o jednu dvě šance víc. Také jsme věřili, že Frodlík přechytá Hrachovinu. A faktor x představovali zkušení hráči soupeře. Když bylo potřeba, tak vždycky vymysleli něco na víc.

Pardubice v letošní sezoně udivovaly útočným hokejem. Jenže ve čtvrtfinále ztratili někteří klíčoví útočníci jako Blümel nebo Camara formu. Říčka s Ciencialou to nestačili zachránit…
Robert Říčka s Davidem Ciencialou odehráli play off velice slušně. Čekali jsme nějaký bodový příspěvek od Matěje Blümela. Na druhou stranu měl výpadek kvůli olympiádě a pak ho na tři týdny zabrzdilo zranění. Neměl to jednoduché. Anthony Camara za únor a březen nevstřelil žádný gól a zaznamenal jen dvě nahrávky. K tomu ve statistice +/- skončil na minus pěti. To byl propastný rozdíl oproti našim představám. To byl jeden z faktorů nejen play off. On měl být tím rozdílovým hráčem.

V Dynamu je na čem stavět

Ani v play off obrana nebyla výkladní skříní týmu. Frodl si musel občas připadat jako na kolotoči. Jak se na defenzivní hře odrazila absence Robertsona, který tvořil s výbojným Košťálkem kompaktní dvojici?
Skvěle se doplňovali. Dennis byl jedním z našich klíčových obránců. Bez debat nám hodně chyběl. Navíc se nám zranili i kluci, kteří za něj dokázali zaskočit. Na druhou stranu Ondra Vála a Michal Hrádek nasbírali obrovské zkušenosti pro další kariéru. Sérii odehráli velice slušně.

Dynamu chyběl v sérii s Českými Budějovicemi lídr typu Nakládala. Právě v play off se jeho neúčast projevila nejvíc. Určit vůdce v kabině asi nemůžete, hráči si musí tu roli vydobýt na ledě.
To fakt nemůžu. Rozhodně to není tak, že se ukáže a řekne: Teď to budeš ty… Pokaždé se jedná o nějaký přirozený vývoj. Lídra v sobě musí objevit hráč sám. Kapitánem jsme udělali Poulu. Určitě to měl ze začátku těžké, ale myslím si, že svou roli zvládl. Strašně moc mu pomáhal Honza Kolář, který je duší kabiny.

Nepropásl Camara, který v jednu chvíli předstihl Říčku v klubové tabulce střelců, životní příležitost?
Přesně tak. On měl být tím rozdílovým hráčem v situacích, kdy bylo potřeba dát gól. Jeho branky nám chyběly nejvíc. A nesmím zapomenout na Adama Musila, který se na začátku druhého čtvrtfinále zranil. Má výbornou úspěšnost na vhazování, hraje oslabení a dá se říci, že je z našeho týmu nejdůraznějším. Ten nám také velice chyběl.

Celou sérii nakonec rozhodly zkušenosti. Veteráni v dresu Budějovic se nikam nehnali a když bylo potřeba udeřili. Naopak vy jste se na góly nadřeli víc. Hrál tedy soupeř chytřejší hokej?
Hlavní problém byl v tom, že Budějovice většinou vedly. My jsme museli dobývat, což pro ně bylo jednodušší. Když se podíváte na všemožné statistiky, tak zjistíte, že ve většině zápasů jsme měli navrch, soupeře jsme přestříleli. Jenže jsme nevyužívali své šance a naopak oni dali víc hnusnějších gólů.

Jelikož patří ke všednímu životu, nelze nezmínit pojem štěstí. Pamatujete, že byste jako hráč nebo trenér měl v celé sérii takový pech?
Nemluvil bych o celé sérii. Nicméně ten druhý zápas byl pro nás opravdu smolný. Ve třetí třetině jsme trefili třikrát tyč. Byly to dobře myšlené věci, bohužel chyběly centimetry. V opačném případě bychom vedli 4:1 a bylo by po zápase. Jinak je to spíše než o štěstí, o kvalitě provedení zakončení, důrazu a schopnosti zachovat klidnou hlavu v nejtěžších okamžicích. To přesně jejich zkušení hráči uměli.

Hráči Dynama se loučili s věrnými fanoušky, kteří je přijeli podpořit do Českých Budějovic.
Analýza Dynama: Výkonnost gradovala předčasně. V play off nenašli žádného lídra

Špatné závěry zápasů ze základní části se přesunuly do play off. Jeden z nich se stal klíčovým celé série. Co kromě štěstí týmu chybělo?
Možná větší obětavost, někde padnout do střely po hlavě… Musíme ale vidět fakt, že si soupeř ve druhém utkání za vyrovnáním a pak i za vítězstvím šel. V pátém zápase to mohlo skončit klidně v náš prospěch. Před inkasovaným gólem jsme je přečíslili čtyři na tři a oni po odraženém kotouči z protiútoku byli schopni uklidit ho do sítě. Ještě před tím v zápase jel David Cienciala ze strany sám na bránu, Filip Koffer byl sám před Hrachovinou. Kdyby to tam spadlo nám, tak výsledek mohl být opačný. Možná nám chyběly zkušenosti z takto vyhrocených bojů.

Sezona skončila neúspěchem, protože byly vyhlášeny vysoké cíle. Nicméně po bídných letech se Pardubice pod vaším vedením dvakrát dostaly do čtvrtfinále. Berete to jako krok dopředu, nebo je to málo?
Obě sezony jsme zahráli velice dobře. Když vezmu i jednotlivé hráče. V letošním ročníku Robert Říčka, Honza Košťálek, David Cienciala. Robert Kousal si udělal osobní maximum v produktivitě. Velký posun učinili mladí hráči, loni Matěj Blümel, letos Ondra Rohlík nebo Michal Hrádek, který roste ve výborného obránce. A mohl bych pokračovat: Ondra Vála, na konci sezony se ukázali i Filip Koffer a Lukáš Anděl. V Pardubicích je na čem stavět. Předváděli jsme slušné výkony. Snažili jsme se hrát aktivní hokej, který bude lidi bavit. Soudě podle ohlasů, se nám to dařilo. Tým musí ještě vyladit defenzivu a především přepínání z útoku do obrany. Mám za to, že jsme šli po správné cestě a věřím, že to bude pokračovat. Fanoušci se určitě medaile v dohledné době dočkají…

Za úspěch se dá považovat už jen vydržet na pardubické lavičce celou sezonu. Kromě Miloše Holaně se to žádnému trenérovi v poslední dekádě nepodařilo. Je to pro vás osobní satisfakce?
Když bych měl mluvit i za kolegy, tak jsme všichni rádi, že jsme vydrželi na lavičce takhle dlouho. Uvidíme, co bude dál.

A ještě jeden pohled do historie po Václavu Sýkorovi jste se stal nejdéle sloužícím trenérem u pardubického týmu. Téměř celé dvě sezony. Jak budete vzpomínat na své druhé angažmá?
Odvedli jsme kus dobré práce. Mužstvo i realizační tým fungovaly. Neřešili jsme žádné velké problémy nebo kauzy. Za to bych chtěl jak hráčům tak celému realizačnímu poděkovat. Ten závěr se nám bohužel nepovedl, ale takový je sport. Za ty necelé dvě sezony, které jsme tady absolvovali, se určitě nemáme za co stydět.