Stejně dobře je umí i slavit.

„Počkejte, ještě tady není krasavec,“ krotil obrovské nadšení v mistrovské kabině generální manažer Zbyněk Kusý.

Čekalo se na pohár, s kterým do útrob brněnské arény putoval kapitán Koukal.

Zlatou kořist dotáhl na rameni. „Budeme se snažit ji nerozbít a neponičit. Šetřit ji ale nebudeme,“ uculoval se jeden z klíčových bojovníků v cestě za titulem Daniel Rákos.

Najednou to začalo: řev, zpěv, létaly zátky od šampaňského, brankář Salfický „bublinkami“ totálně zlil Kusého.

Obrovitý Jiří Cetkovský v euforii bušil hokejkou na rouru nad hlavou. Najednou si všiml, že pod „sprchujícím se“ Kusým leží taška s civilním oblečením. „Kašlu na to, klidně pojedu domů takhle ve výstroji,“ pokračoval v křepčení.

„Ten pocit, že zvednete nad hlavu pohár, to je úplně to nejkrásnější. Měli jsme moc dobré hráče. Jsou tady individuality, které hrají za tým,“ užíval si svůj první titul obránce Vladimír Sičák. Jeho nejbližší plány? „Potřebuju doma vyřídit nějaké papíry. Ale teď se opiju,“ uculoval se.

Po kabině se rozlila nezaměnitelná vůně doutníků. „Vím, že roky dřiny, které jsem hokeji obětoval, stály za to,“ emotivně vyprávěl Radovan Somík.

„Za třicet minut odjíždíme. Někdo nás totiž ještě čeká na náměstí,“ zahalekal Kusý. Výprava sice zvedla kotvy později. Ale dav v Pardubicích počkal. Velký mejdan se přesunul na východ Čech…