Rozhovor s obráncem Janem Kolářem

Druhé semifinále mezi Pardubicemi a Libercem se proměnilo v hokejovou válku.

„Pojišťováci“ zvítězili 4:2 a v sérii srovnali na 1:1.

Na začátku zápasu vyloženě šli po Jaroslavu Kudrnovi. Chtěli, aby trpěl. „Máme vůči němu averzi. V minulém utkání hrál fakt hnusně,“ nebral si servítky pardubický bek JAN KOLÁŘ, který se porval hned na začátku druhé bitvy s obráncem Trončinským.

Z čeho pochází ten krvavý šrám na bradě, od vysoké hole Bulíře?

Ani nevím, že nějaký mám. Ještě jsem se v zrcadle neviděl.

Pardubice hrály ve druhém semifinále daleko víc od podlahy. Čím to?

Chtěli jsme přitvrdit. V prvním zápase Liberec dost chodil do našeho gólmana. Dopadlo to, jak to dopadlo. Bylo hodně vyloučených, hrálo se do těla.

Vylučovací maraton začal vaší bitkou s Trončinským. Ještě neuběhla ani druhá minuta a vy jste ho „vyklepal“ z dresu…

Ani jsem se nejdřív prát nechtěl. Ale šel do mě, tak jsem si řekl, že do toho půjdu taky. Snažil jsem se neprohrát.

Cítili jste, že začal mít pak Liberec před vaší brankou větší respekt než v prvním semifinále?

Nejspíš jo, musíme hrát tvrdě pořád a za každé situace bránit našeho brankáře. Nesmíme nechat soupeře dorážet a tlačit se do branky.

Liberec má ale docela dost mohutných útočníků. Musí být těžké je před branku nepustit, nebo ne?

Nevím, jak to mají kluci, ale mně je úplně jedno, proti komu hraju, každý se brání stejně. Jenom někdo má o pět centimetrů víc.

Když se objevil na ledě Kudrna, vypadalo to, že jste měli hlavně v první třetině hodně krvavé oči. Bylo to tak?

Máme vůči němu averzi, minulý zápas hrál fakt hnusně. Chtěli jsme mu to vrátit.

Jeho hříchy jsou už smazány?

Bude to pokračovat dál.

Je těžké udržet nervy, aby tvrdost nepřerostla ve fauly?

Pro mě ani ne, jsem flegmatik. Ale pro některé další kluky to může být obtížnější.

V prvním semifinále Kudrna několikrát zajel dost nešetrně do Salfického. Stát se taková věc v NHL, potrestal by ho někdo hned. Proč jste čekali až na další den?

To nevím… (povzdechne si). Jestli jsme se báli… Na to je těžká odpověď.

Teď se série přesouvá na užší hřiště do Liberce. Může být ještě jiskřivější?

Klidně může, dá se čekat víc soubojů. Bude to hodně podobné tomu nedělnímu zápasu v Pardubicích. Chtěli bychom tam urvat oba zápasy. Je jedno, jestli se bude hrát venku, nebo doma, musíme makat na sto procent pořád, lehat do střel, hrát důrazně.

Prvních dvanáct minut třetí třetiny nedělního zápasu strávil hvězdný liberecký útočník Petr Nedvěd na trestné. Cítili jste se bezpečněji?

Jestli bezpečněji, nevím. Liberecká hra na Petrovi stojí, bylo vidět, že když měli přesilovku, nevypracovali si tolik šancí a chyběl jim.

Když nabere v tom svém klasickém oblouku rychlost a obránci proti němu začínají couvat, lze takový průnik vůbec ubránit?

Jde o to, že hlavně nesmíme stát. Je potřeba si ho taky najet. Musíme se koukat, jestli je zrovna na ledě a hlídat si, co zrovna dělá.

V prvním utkání semifinále to vypadalo, že se vám Nedvěda nepovede ani trochu rozhodit. Ve druhém ale jeho emoce také bouchly. Jak si to vysvětlujete?

Několikrát jsme ho dohráli, to nemá rád nikdo. Navíc Petr není zvyklý schytávat rány, tím že nebrzdí a jenom krouží souboje moc nevyhledává. Když ho párkrát dohrajete, nejspíš i on vyteče, jak to dopadlo ve druhé třetině.