„Přiznám se, že to bylo těžkých pět měsíců. Jsem rád, jak se nám podařilo baráž zvládnout,“ řekl trenér po posledním utkání sezony.

Jaké to bylo končit baráž a vůbec sezonu zápasem, po kterém celá hala aplauduje?
Zaplaťpánbůh za to, tak bych to asi řekl. Já bych chtěl ještě poděkovat všem divákům, že přišli nejen na poslední utkání, ale že nás povzbuzovali po celou dobu baráže. Průběh základní části něčemu podobnému nenapovídal, ale já jsem moc rád a spadl mi kámen ze srdce, že se nám podařilo baráž zvládnout. Nemuseli jsme čekat na rozuzlení až do posledního kola jako před dvěma lety.

Nastoupil jste jako trenér v prosinci. Co pro vás bylo až do konce baráže nejobtížnější?
Bylo to strašně moc věcí. A řada z nich se týkala i vnitřního charakteru, ale to nechci moc rozebírat. Přiznám se, že to bylo těžkých pět měsíců.

Hodně se mluvilo o tom, že Pardubice se mohly na baráž dlouho chystat. Kdy to vlastně začalo?
Všichni to tak říkají, ale já bych to tak necharakterizoval, protože jsme měli pořád ještě dost příležitostí, abychom se baráži vyhnuli. Pro mě to bylo takové zklamání, že se nám to nepodařilo. Měli jsme tam sérii šesti nebo sedmi utkání, kdy jsme prohrávali o gól. Dá se říct, že všechno bylo proti nám, neměli jsme štěstí. Tam jsem si řekl, kéž bychom ho měli v baráži. V úvodu přišlo a byla to odměna za to, co jsme museli protrpět v baráži.

Co tedy podle vás patřilo v baráži mezi hlavní pilíře Pardubic?
Především jsme na to byli kondičně připraveni. A pak, nevím, jak bych to nazval, asi prozření hráčů z toho, co by se mohlo stát. Mužstvo se proměnilo ze dne na den, mělo úplně jiné nasazení a přístup k práci. Za to jsem rád a myslím, že jenom díky tomu jsme zvládli vyhrát prvních pět zápasů a položili základní kámen k úspěchu v baráži.

Mužstvo opravdu začalo myslet úplně jinak?
Stoprocentně. Kdybych začal jen já, tak by to bylo hodně málo.

Jaký moment v baráži byl podle vás klíčový?
Nebojím se říct, že to byla naše úvodní branka v baráži proti Českým Budějovicím. Ta to nasměrovala. První zápas doma s prvoligovým týmem je vždy těžký, navíc jde o důležité utkání. Vstup do zápasu se nám povedl.

Před baráží se mluvilo o důležitosti zkušených hráčů. Jak jste byl spokojen s Tomášem Rolinkem a Petrem Sýkorou?
Myslím, že se sluší říct, jak k tomu přistoupili. Zaplaťpánbůh, že podávali v první polovině baráže takové výkony, jaké podávali. Rozhodně to byl základní stavební kámen našeho mužstva.

Když kapitán Rolinek řekne před baráží, že si klidně vytrhá nohy, aby na ledě nechal všechno… Strhne to i mladé hráče, aby se k němu připojili?
Samozřejmě, že to tak je. Hlavně platí to, že hráči, kteří v pardubickém dresu něco odehráli, tak mají hlubší vztah k historii klubu. To je strašně důležité.

Stejně tak to je i u vás, srdce je pardubické…
Kdyby nebylo, tak bych tady nebyl.

Už během sezony jste po určitých zápasech říkal, že se všichni musíte opět nad některými momenty zamyslet. Nelitoval jste přece jenom někdy, že jste do Pardubic v této situaci přišel?
Určitě takové chvíle byly, ale pořád jsem věřil, že věc, která bude tisíckrát omílaná, nakonec padne na úrodnou půdu. Proto říkám, že práce byla těžká. Nebylo to jen o tom, že hráči reagovali na všechny pokyny, které jsem dával. To bylo nejtěžší.

Bylo to náročné především po psychické stránce, nejen pro vás, ale i pro hráče?
Základní část především pro mě a konec sezony jak pro hráče, tak pro mě.

Po devátém kole už bylo jasno o záchraně. Byl už čas přemýšlet trochu na nadcházející sezonou?
Nebyl a ani není nad čím přemýšlet.

Jak to myslíte?
Nemám žádné informace a žádné pokyny, takže nemám nad čím přemýšlet.

V nejbližších dnech si tedy dáte od hokeje pauzu?
V každém případě si odpočinu.

Slyšeli jsme, že diváci nejen po utkání skandovali vaše jméno. Byl jste taky na děkovačce?
Jak bych to řekl… Nebyl jsem. Byl bych mnohem radši, kdyby to jméno skandovali, když uděláme mistrovský titul, Ne, když se zachraňujeme v extralize. Pro mě je to úleva, jsem šťastný, že se to podařilo, ale není to nic, co by bylo k nějakému velkému slavení.'

Lubina a budoucnost: Chuť mám!

Dovedl pardubický tým k záchraně. Sezona skončila. V Dynamu teď musí složit tým pro příští extraligový ročník. Kdo Pardubice v další sezoně povede?

Po zvládnuté baráži se logicky nabízí Ladislav Lubina, dlouholetý bývalý hráč Pardubic a nyní trenér A týmu.
„Mám chuť. Lední hokej mám rád a ten pardubický obzvlášť. Tady se teď začne od nuly, dáme tomu směr a řád. Pokud budu moci pokračovat, budu rád,“ řekl Lubina po baráži.

I když má za sebou velmi náročné období své trenérské kariéry. „Asi jsem si nedovedl představit, jak těžké to bude. Bylo to podstatně náročnější a nevím, zda bych toto rozhodnutí po takové zkušenosti zopakoval,“ vrátil se k období, kdy převzal tým na posledním místě extraligové tabulky.

PRÁCE NA SOUSTŘEDĚNÍ

Jedním z dalších momentů, kdy se tvořil základ pro zbytek sezony, bylo únorové soustředění v Trutnově.

„První tři dny jsme toho odtrénovali opravdu hodně, věřím, že řada hráčů mě opravdu neměla ráda,“ prohlásil kouč.

„Možná tak někteří ani dosud netrénovali, když si vezmu, co jsme odmakali. Udělali jsme slušnou práci, nabrali kondici a někteří si tam možná i otevřeli oči,“ dodal na téma soustředění.

PŘÍŠTĚ BEZ ANARCHIE

Jak dlouho se ještě bude v uplynulé sezoně pitvat? Skoro vůbec. „Samozřejmě si vše zrekapituluji, co bylo dobře a co bylo špatně, co se povedlo a co ne. Hlouběji se tím asi zabývat nebudu, neboť jsem přesvědčený, že to nemá cenu,“ řekl.

Pokud bude mít možnost, dobře ví, jak by měl tým pracovat. „Rád bych vše teď řešil od nuly, dával tomu jízdní řád a dodržoval jej. Nemusí to sklouznout až do anarchie, která tady v sezoně byla. Vše musí mít svá pravidla a všichni je musí dodržovat. Jsme schopni postavit dobré mužstvo, které je třeba omladit, zrychlit a přitvrdit. Mladí hráči v druhé polovině sezony ukázali, že mohou být právoplatnými členy týmu a že je na čem stavět,“ doplnil pardubický trenér.