Úsměv je nejlepší lék. Kromě toho, že vylepšuje image člověka, tak se traduje, že prodlužuje život. Pokud je to pravda, tak Lukáš Sedlák hravě přeskočí stovku… Kam přijde, tam to rozzáří. Tenhle třicetiletý chlap se snad směje, i když jde dolů z ledu po dvoufázovém tréninku, nebo když dobíhá na Čertovu horu v Harrachově…

„Mám rád život. Jsem strašně vděčný za to, že mohu hrát hokej a živit se tím. Občas se směju, i když na mě někdo křičí. Kolikrát jsem s tím měl problémy, protože si dotyčný myslel, že se mu vysmívám. Já to mám víceméně jako nějakou obranu. Takhle mi to bylo řečeno, když jsem byl malý. Směju se zkrátka odmalička. Přicházet někam a být zamračený, to by bylo takové hazardování se štěstím,“ říká Sedlák v rozhovoru pro Deník.

close Lukáš Sedlák míří z Ameriky zpět do Pardubic. info Zdroj: Ladislav Adámek zoom_in Lukáš Sedlák

Trenér má být náročný

Traduje se, že hokejisté berou letní přípravu jako nutné zlo. Jak to máte vy?

Letní přípravu mám docela rád. Nebo jinak. Nevadí mi (směje se). Mám dobrý pocit z toho, když práci odvádím dobře. Když si sednu doma na gauč, a řeknu si, že jsem to udělal pořádně. Tak to mě hřeje. Samozřejmě, že ne každý den jdu na trénink natěšený, ale vím, že je to součást mé práce, takže zatnu zuby a makám. A také jsem si vědom, že k mému hokeji fyzičku potřebuji. Nejsem totiž vyloženě technický typ, který by tam někde na trojnožce projížděl skrz hráče.

Pardubičtí hokejisté už mají za sebou hrubou přípravu a přesunuli se k nacvičování herních prvků.

Konečně jsme na ledě. I když ta pauza letos díky nároďáku pro mě nebyla tak dlouhá. Léto ale žádného hokejistu tolik nebaví. Každý už chce hrát zápasy. Jsem rád, že to uteklo a jsme zpátky na ledě. Zatím jedeme všechno podle plánu.

Po bronzové sezoně byl odvolán trenér Radim Rulík a na jeho místo přišel Václav Varaďa. Překvapil vás tento krok pardubického vedení?

Překvapil – nepřekvapil. Upřímně řečeno, moc jsem se tím nezaobíral. Vím, s čím pan Varaďa do Pardubic přichází. Na spolupráci s ním se hrozně těším. Na to, co nám všechno předá. Beru to jako novou zkušenost, která mě zase může posunout dál. Takže se na tu změnu dívám z tohoto hlediska.

Václav Varaďa dostal kvůli své zarputilosti přezdívku Buldok. Vy jste na sebe také náročný. Takže vám vyhovuje?

Myslím, že ano. Já jsem měl vesměs štěstí na tvrdé kouče. Pouze v Rusku byl jiný typ trenéra. Co se týče Ameriky, tak všichni byli podobní jako je pan Varaďa. Za mě to má takhle být. Trenér má být na hráče náročný, aby plnili jeho pokyny. Když to nebude někdo dělat, bude mít smůlu. Je to jediná správná cesta.

O novém kouči je známo, že lpí na detailech ve hře.

Ale to dělal i pan Rulík. Já si myslím, že dnešní hokej se tímto směrem ubírá. Takže všichni trenéři si i na ty malé věci dávají pozor. Někdy rozhodují maličkosti, takže dbát na detaily je důležité.

Kdybyste měl srovnat přípravy v NHL, KHL, a české extralize. V čem se podobají a v čem jsou odlišné?

Už dvanáct let si dělám přípravu sám. Respektive se svým kondičním trenérem. V NHL to tak má skoro každý. V Rusku byl povinný dlouhý tréninkový kemp měsíc a půl před začátkem ligy. Tréninky byly náročné v takovém sovětském duchu. Samá vytrvalostní běhání. Mně to nedávalo moc smysl. Já jsem tam stejně přijel už připravenýz Česka, takže to pro mě to bylo spíše takové udržování kondice. Tak jsem se zaměřoval na přípravu na ledě.

Moderní je připravovat se v nějakých blocích sám, v místě bydliště, bez týmu. V čem je to výhodnější?

Je to pro mě možná trochu jednodušší než se připravovat v týmu. Můžeme si s kondičákem naplánovat čas tak, jak potřebuji. Stejně ale nic nenahradí to, když se trénink odmaká. Přes to nejede vlak. Je jedno, jestli trénuji s týmem, nebo sám. Práci musím odvést tak jako tak a připravit se poctivě na sezonu.

(Měl se Lukáš Sedlák vrátit po zámořské štaci do Ruska? Nejen to se dozvíte v placeném obsahu Deníku)

Poprvé jste s Dynamem od přípravy na nový ročník. Bylo v tom loňském těžké naskočit do rozjetého vlaku?

Tím, jak jsem přišel do Pardubic v půlce sezony, tak to bylo o něco složitější. Byl jsem nováček, zároveň mě kluci super přijali, čímž mi příchod do nového působiště hodně usnadnili. Ale samozřejmě všechny vztahy se budují nějakou chvíli. Myslím si, že jim teď mohu v kabině předat daleko více zkušeností. Znám se s nimi déle, takže mohu třeba v šatně více mluvit. To už jsem se snažil ke konci sezony.

Vážím si ceny od protihráčů

Pauzu mezi sezonami vám ovlivnilo zranění, které jste utrpěl zkraje světového šampionátu. Jak energický člověk jako vy, zvládl nucenou nečinnost?

Když pominu fakt, že pro mě mistrovství skončilo hned na začátku, tak mi nejvíce vadilo, že jsem nemohl realizovat nějaké aktivity. Měl jsem naplánovaný golf, tenis. To muselo jít stranou a měsíc jsem nemohl dělat vůbec nic. Pak už jsem se začal rovnou připravovat na novou sezonu. Těch cvičení a běhů bylo dost, takže moje sportíky musely jít stranou. Příprava ale byla v pohodě. Díky tomu, že jsem odjel dříve z mistrovství světa, tak to vyšlo, že jsem trénoval stejně týdnů jako kluci. Už mě nic neomezuje, všechno se zahojilo. Za to jsem každopádně rád.

Ještě před šampionátem se rozhodlo o tom, že jste se stal vítězem hráčské ankety Hokejista sezony. Přestože jste naskočil do extraligy až před Vánocemi. Čekal jste to?

Ani moc ne. Vlastně jsem nepřemýšlel, že je nějaké vyhlašování takové ceny. Chci hrát hokej, což mě strašně baví. Ocenění jsou nadstavbou toho, když se vám daří. Není to ale tak, že si dávám cíle ve smyslu: chci být nejlepším hokejistou sezony. Soustředím se na každý zápas. Jsem rád, že tohle vzešlo od kluků, proti kterým hraji. O to si ceny vážím více, protože vím, že ne vždycky jsem na ledě příjemný a že jim lezu pod kůži a někdy i na nervy (úsměv). Jsem jim vděčný, že mě zvolili.

Budete v nadcházející sezoně ještě větším bodem zájmu pro soupeře?

Nemyslím si, že bude rozdíl v tom, jestli jsem vyhrál nějakou cenu, nebo ne. Samozřejmě získávat taková ocenění je hezké, ale už to beru jako minulost. Za několik týdnů nám začíná nová sezona a v ní může být všechno úplně jinak. Chci se v ní soustředit na sebe i svůj tým a ne na soupeře, jestli po mně budou chodit. Bude se to odvíjet od mé výkonnosti. Když si ji udržím stejnou jako v loňské sezoně, tak to bude stejné. Týmy se budou zaměřovat na hráče nebo celé lajny, které dávají góly. To je jasné. Pochopitelně ne vždycky je to příjemné. Mým úkolem je vypořádat se s tím a být furt produktivní. Být hráčem, který strhne tým. Přeji si, abychom si zase s klukama v lajně sedli. A pak zase na nás budou fauly, z toho přesilovky a případně i góly.

Dostanete se také pod drobnohled hokejové veřejnosti. Nesmíte si dovolit excesy v podobě oplácení faulů. Jak je těžké udržet nervy na uzdě?

Nejsem zrovna typ hráče, který by oplácel. Ano, někdy k tomu dojde, když se nechám vyprovokovat. Jsem naštvaný a vyjedu také. To má asi každý hráč a ve sportu plném emocí je to vcelku normální. Na druhou stranu je pravdou, že se to musí eliminovat, aby se neuškodilo týmu. Budu si na to dávat větší pozor.

A jak bojuje hvězda týmu s poklesem výborné formy, kterou kolikrát berou fanoušci za automatickou?

Co se týče formy, tak se snažím udržovat nějakou úroveň, která je stabilní. Vždycky mi říkali, že to má být přímá lajna k té výkonnosti. Jasně, že se najde zápas, kdy vyletíte nahoru a nějaký může být zase slabší. Nicméně průměrná lajna pěti utkání musí být stejná. Soustředím se na to, aby výkyvy nebyly velké. Nemusí se dařit bodově, ale ten výkon by furt měl být optimální. Nehledím moc na to, jestli dávám góly v nějakých sériích. Někdy se daří brankovou šňůru natahovat a podruhé ze stejné šance gól nedáte. Neupínám se úplně ke kanadským bodům, ale ke svým výkonům a jaký mám přínos pro tým. Chci, aby to bylo co nejstabilnější.

Ihned po příchodu do Pardubic jste se stal miláčkem pardubického davu. Jak se žije s popularitou a byl jste v jiných angažmá takto uctíván?

(směje se) V Rusku to bylo podobné. S Tomášem Hykou a Romanem Willem se nám v Čeljabinsku dařilo. Lidi nás poznávali na ulicích, chtěli podpisy. Bylo to dost podobné jako nyní v Pardubicích. Každý hráč, minimálně já, si to užívám. Vždycky, když za mnou přijde nějaký fanoušek, tak si na něj čas udělám. Vyfotím se s ním a jsem za to rád. Nikdy nevíte, kdo se na vás kouká. Je spousta mladých kluků, kteří hrají hokej. A sledují vás nejen jak hrajete, ale jak se chováte i mimo led. Někdy i nevědomky jim jste vzorem. Snažím se, abych byl dobrým příkladem pro všechny okolo. Když mě pak napodobují, je to pro mě největší odměna.

Byl to jeden z důvodů, proč jste se upsal Pardubicím na pět let?

Ano, tak se to dá říct. Kdyby se mi tady nelíbilo, tak bych v Pardubicích nechtěl za každou cenu být. Všechny lidi z managementu, od týmu, fanoušky, které jsem tady potkal, mě hrozně jako by bavili přístupem a vizí do budoucna. Vlastně mě imponuje i minulost. Lidi v hojném počtu chodili na hokej i když se nedařilo. To svědčí o tom, jak za svým týmem stojí. Hrozně se mi to líbí. I proto jsem podepsal na tak dlouho.

Cílem mistrovství světa v Praze

Prodej permanentek na příští sezonu láme rekordy. Co více si přát, než mít takovou fanouškovskou základnu, viďte?

Jsem rád, že jsme fanouškům dělali naším hokejem radost a že se jim líbil. Prodej permanentek ukazuje na to, že je bavilo se na nás koukat. Za to jsem rád. Doufám, že budeme pokračovat v nastoleném trendu. Tu radost jim budeme přinášet dál a oni budou chodit minimálně v takovém počtu jako v loňské sezoně.

Ápropos. V loňské sezoně jste byl ještě pod smlouvou Čeljabinsku. Nestrašilo vás v hlavě, že se budete muset vrátit do Ruska a jak se vám ulevilo, když vás Dynamo vyvázalo?

Naše situace (ještě Willa a Hyky) samozřejmě nebyla jednoduchá. Když jsem se vracel ze zámoří, tak v Čeljabinsku chtěli, aby šel zpátky do Ruska. Padaly tam velké částky v případě, že se rozhodnu jinak. Já se ale chtěl vrátit do České republiky, na čemž jsem byl s panem Dědkem (majoritní vlastník HC Dynamo Pardubice) domluvený. Jenom jsme si zavolali a já dorazil do Pardubic. Ke konci sezony jsme řešili tu přerušenou smlouvu v Rusku. Naštěstí i Čeljabinsk k tomu přistoupil správně a nedělal nám žádné velké problémy. A všechno pro nás dopadlo dobře.

Kromě extraligy se Dynamo vrátilo do Ligy mistrů. Dříve se jednalo o nedoceněnou soutěž, nyní je naopak vyhledávanou…

Hrozně se těším na Ligu mistrů. Na porovnání mezinárodního hokeje a na týmy, proti kterým nehrajeme každou sezonu. Bude to super pro celý tým. Myslím, že nám to může pomoct i do extraligové sezony. Přece jenom tempo bude asi rychlejší a bude to trochu jiný hokej. Z toho můžeme jenom čerpat. Do každého zápasu půjdeme s tím, že ho chceme vyhrát a ne to pojmout jako přípravák. Slyšel jsem, že dřív se v Česku posílali do zápasů Ligy mistrů junioři. Jsem rád, že tady je to nastavené tak, že jdeme do každého utkání s cílem ho vyhrát. I kvůli tomu jsem zůstal v Pardubicích.

Sezona 2023/2024 vyvrcholí domácím mistrovstvím světa. Už vám vrtá myšlenka nechybět u toho hlavou?

Je to hodně daleko. Určitě je to jeden z mých osobních cílů. Ale podobné plány má asi sto dalších kluků u nás v republice (úsměv). Samozřejmě, že každý hráč se chce dostat na mistrovství. Tím, že se koná v Praze, tak je ta touha určitě vyšší. Vždycky se snažím soustředit na ten daný zápas, který mě čeká. No a když budu mít výkonnost v průběhu sezony a trenéři mě budou potřebovat, tak budu jen rád.

Teď trochu osobní otázka. Kde se ve vás bere neutuchající energie?

Baví mě hrát. Zatím nemám nic jiného než ten hokej. Vím, že mám velké štěstí, že se koníček stal mojí prací. Snažím se to brát s pokorou a nějakým způsobem se tomu odvděčit. Ne každému se to totiž podaří takto skloubit.

Na každé fotce se usmíváte. Je to váš mediální obraz, či jste byl dítě, které mělo pořád rozzářené tváře?

(směje se) Mám rád život. Jsem opravdu strašně vděčný za to, že mohu hrát hokej a živit se tím. Občas se směju, i když na mě někdo křičí. Kolikrát jsem s tím měl problémy, protože si dotyčný myslel, že se mu vysmívám. Já to mám víceméně jako nějakou obranu. Takhle mi to bylo řečeno, když jsem byl malý. Odmalička se směju. V životě jsem spokojený. Přicházet někam a být zamračený, to by bylo takové hazardování se štěstím.

Po sedmém semifinále se Třincem vám ale do smíchu nebylo. Budete se zase smát na konci další sezony?

Doufám, že na konci té příští sezony se budu smát o něco více než vloni (smích).

Takže po zisku titulu?

Doufám v to. Každý hráč se získat titul. A když prohrajete ve finále, tak se asi smát nebudete. Každý tým hraje celou sezonu proto, aby vyhrával. Jestli někdo říká, že jeho cíl není vyhrát, tak podle mého lže…