Potetovaný Američan se vydrápal na branku, sedl si a zmáčkl spoušť. Nejslavnější selfie české extraligy byla na světě.

Brankáře hokejových Pardubic BRANDONA MAXWELLA tenhle kousek napadl po poslední výhře nad Chomutovem 4:1. „Chtěl jsem to s fanoušky Dynama udělat, protože jsou úžasní. Pak mě strašně překvapilo, kolik lidí na Twitteru fotku sdílelo. To mi udělalo velkou radost," vykládal čtyřiadvacetiletý gólman.

Jak se myšlenka na selfie vlastně zrodila?
Nikde jsem nehrál před tak oddanými příznivci, jaké máme tady v Pardubicích. Pořád nás podporují, i když jsme nehráli moc dobře, stejně chodili. Takže jsem si řekl, že se s nimi podělím o svoji radost na Twitteru a udělal jsem svoji první a asi i poslední selfie 
v životě.

Takže jste doběhl do kabiny pro telefon a modlil se, ať nikdo ze stadionu neuteče?
Jo, chtěl jsem mít na obrázku fanoušky, strašně si jich vážím. A hlavně jsem si na sobě nechal věci, protože na poslední děkovačku s Mladou Boleslaví jsem vyrazil jen 
v triku a byla mi děsná zima.

Tenkrát si nešlo nevšimnou 
vašich tetování…

Každý obrázek něco znamená. Původně jsem chtěl mít potetovanou úplně celou ruku, ale už jsem to kvůli odletu do Česka nestihl. Chci mít na ruce takovou hokejovou mapu, mám tam kompas, českého lva, švédskou korunu a další symboly, co připomínají místa, kde jsem chytal. Na vnitřní straně mám vzpomínku na kamaráda, který už bohužel pět let není mezi námi. Přemýšlím teď, že si na tu hokejovou ruku nechám udělat ještě půlku koně (usměje se).

V Evropě chytáte od roku 2012. Líbí se vám?

Hlavně to, že v Americe fanoušci zakřičí jen v případě, že vstřelíte gól, nebo se někdo popere. Tady ne, tady se fandí celý zápas. Každé utkání je jako 
v play off, co do atmosféry. Českou republiku jsem si zamiloval, líbí se mi, že hokej velmi prožíváte.

Už vás i lidi v Pardubicích poznávají a chtějí podpisy?

Víte, já jsem spíš tišší člověk. Nasadím kšiltovku a v klidu si někde sednu, sám pozornost nevyhledávám. Ale občas se mi stane, že mě při nakupování někdo pozná (usměje se), třeba děti, to vždycky potěší. Zeptají se na zápas a to si vždycky rád popovídám.

Moc se to v Česku neví, ale vy jste si byl v Sarnii, kde jste chytal OHL, blízký s hvězdou NHL Nailem Jakupovem. Co když se zeptám na něj?

Vozil jsem ho autem, dělal mu řidiče. Vždycky jsem ho nabral a hodil do haly (usměje se). „Jaky" na sobě strašně tvrdě pracuje a je to hrozně chytrý hokejista. Víte, co se mi na něm líbilo možná nejvíc?

Povídejte…

Když jste vyhráli 6:5 a on neudělal ani bod, byl šťastný. Kdyby to bylo naopak, dal pět gólů a vy jste prohráli, děsně by ho to štvalo. Až neuvěřitelně je to týmový hráč, navíc je skvělý do party. Jo, užíval jsem si, že můžu s ním hrát a má skvělou rodinu.

Až tak blízcí jste si byli?

No jasně, někdy, když jsem ho hodil domů, měla pro nás jeho máma připravený čaj a jídlo. Vůbec jsem to nečekal, ale bylo to strašně krásné.

Pořád jste spolu v kontaktu?

Pořád, i když si už nepíšeme tolik, ale v kontaktu jsme.
On je teď soustředěný hlavně na Edmonton, což naprosto chápu.

Jakupova jste po Americe vozil, ale v Pardubicích jezdíte městskou veřejnou dopravou. Proč?
Protože je to pro mě takhle pohodlné. Autobus mi staví u domu, nasednu a jedu. Vůbec mi to nevadí, navíc odpadá starost s parkováním. V autobuse si odpočinu, navíc občas někoho potkám… Pak taky používám vlak, jezdím do Prahy, za hoďku jsem tam. Odmala jsem zvyklý takhle cestovat.

Českou republiku navíc znáte už z mládí, je to tak?
Je, byla to první evropská země, jakou jsem navštívil. S reprezentací jsem tady byl už v šestnácti a zamiloval si to tady. Rodičům jsem pak vyprávěl, co všechno se tady dá vidět. Třeba poslední Vánoce jsem trávil v Praze, to je jedno z nejkrásnějších měst na světě. Naši se za mnou už taky brzy vypraví.

A vy jim budete dělat průvodce po Praze?
Po Pardubicích, přiletí 
9. listopadu. Trénují koně, takže potřebuji zjistit, jak je otevřené závodiště, abych jim ho tady ukázal. Projdeme si i město, parky… A hlavně jsem zvědavý, co budou říkat na atmosféru na našich zápasech. Sledují je přes internet, ale naživo je to něco úplně jiného.