Sezona Pardubic skončila propadákem. Klub skončil dvanáctý, jen tak tak se vyhnul baráži, hokejovému peklu.
Proto ani vysvědčení hokejistů Dynama není dobré. Jedinou jedničku a ještě s minusem dostal Petr Sýkora. Dával totiž klíčové góly, v extralize měl nejvíc vítězných branek ze všech.
Známky jsou stejné jako ve škole. Nejlepší je jednička, pětka znamená propadák.
Brankáři
BRANDON MAXWELL 2
(procentuální úspěšnost zásahů v základní části: 91,59%,
v play out: 91, 15%)
V srpnu se od něj čekalo zhruba tolik jako od rolbaře. Před sezonou přišel s vizitkou brankáře, co vyhořel ve Vítkovicích. Měl se jen ukázat na kempu, sbalit si betony a tradá pryč. Jenže! On se postupně stal brankářem číslo jedna. Minimálně 10 bodů zařídil pro tým sám. Občas dostal lacinější gól, ale tyhle momenty vykoupil tisíckrát. Prožil v Česku báječný rok, udělal si jméno. Zářil!
MIROSLAV KOPŘIVA 3
(ZČ: 87,60%, PO: 91,49%)
Asi největší flegmatik v extralize. Mluvil s velkou rozvahou, když jste ho pozorovali při chůzi, přemýšleli jste, jestli jde, nebo pluje vzduchem…
V brance byl stejný, z ničeho se nepodělal, roli Maxwellova náhradníka plnil skvěle. V play out vychytal důležitou výhru ve Vítkovicích. Určitě by mohl zůstat, ale sám má rozhodně větší ambice než dělat někde dvojku.
ROBERT KRISTAN 4
(ZČ: 89,43%)
Odchytal tři parádní zápasy. Jenže zbylých sedm? Většinou silný podprůměr. Od Slovince se v Pardubicích čekalo, že se promění na nepřekonatelnou a nerozbitnou zeď. Nestalo se. Nebyl oporou, na kterou je vždycky spolehnutí, navíc není tajemství, že si dvakrát nesedl s Maxwellem. Přišel o místo v bráně, pak byl zraněný a nakonec odešel do Chomutova. Nikomu nechyběl.
Karel Vejmelka nehodnocen, neodchytal 7 zápasů
Obránci
PETR ČÁSLAVA 2
(základní část: 6 branek, 10 asistencí; play out: 1+1)
Jeho gól v play out s Litvínovem vejde do dějin jako ten, co zachránil extraligu. Celý rok jste na něm viděli, že by klidně daroval ledvinu i játra, kdyby to k něčemu pomohlo
a Pardubice začaly hrát dobře. V sezoně byl lepší a lepší, od půlky listopadu jste mu nemohli vytknout jedinou maličkost, v defenzivě se snažil být přesný a tvrdý. Škoda, že nemládne, byl by potřeba ještě tak 10 let.
MARTIN ŠTAJNOCH 2
(ZČ: 2+14; PO: 2+2)
Nejvíc se srážel, nejvíc střel blokoval, když to šlo, hodně se snažil podporovat útok. Jeho výkon hodně vyrostl pod Peterem Draisaitlem. Konečně měly Pardubice obránce, co se při přesilovce na modré čáře nerozmýšlí, jestli bude lepší nahrávka vlevo, nebo vpravo, ale natáhl a puk se pokoušel hrnout přímo na kasu. Mít ho za soupeře bolelo, občas dost kousal, jako protivník i trochu prevít…
KAREL NEDBAL 3
(ZČ: 0+2)
V sestavě se nečekaně objevil pod Richardem Králem, ale po nástupu Petera Draisaitla zase zmizel. Na to, že se s ním nikdy moc nepočítalo a nejvyšší soutěž dospělých hrál dosud jen v Kolíně, si nevedl vůbec zle. Nejlépe hrál vedle Petra Čáslavy. Jde o dvacetiletého, charakterově čistého kluka, v příští sezoně může do kabiny áčka klidně napochodovat natrvalo.
LADISLAV HAVLÍK 3-
(ZČ: 0+2; PO: 0+0)
Vyloženě se hodí na pozici obránce číslo 6 až 7. Neurazí se, když nepůjde na přesilovku, když neodehraje 20 minut. Ví, že jeho hlavním úkolem je, aby nepadlo nic do jeho brány.
Vybojuje, předá puk a jde střídat. Připomíná Jana Hejdu v pardubickém vydání. Chtít od něho víc, je zkrátka hloupost. Ale když mu necháte jeho roli, zvládne ji. Jen ho nesuňte výš sestavou!
BLAŽ GREGORC 3-
(ZČ: 6+10; PO: 0+1)
Nechápete. Jeho sezonu je potřeba rozdělit na dvě půlky. Do Nového roku byl jedním
z nejstabilnějších obránců
Dynama. Dával góly, nechyboval, bylo na něj spolehnutí a plnil roli lídra. Pak jako kdyby si dres s jeho jménem oblékl chlap ze slovinské odborářské ligy. Celkem byl u 42 obdržených gólů, v hodnocení plus, minus se propadl na děsivých
-19. Možná, že opravdu potřebuje změnit vzduch.
JAN ŠČOTKA 4
(ZČ: 2+3; PO: 0+1)
Má v sobě to, co českému hokeji tak chybí. Založí konstruktivně akci, s jeho sebevědomím mu nedělá problém vymyslet přečíslení. Není to
nejtěžší hráč ligy a stejně umí soupeři nasadit drsný bodyček, třeba jak v Litvínově vyučil uprostřed hřiště Dudu… Tak kde je problém? Všechno to byly jen záblesky. Nelepší se. Extraligu hrál třetí rok
a se svým potenciálem musí být vidět víc. Dává hokeji všechno?
TOMÁŠ BOKROŠ 4-
(ZČ: 1+3; PO: 0+0)
Nestíhal, když šel na led, dělo se toho často hodně, jenže většinou před jeho brankou. Takhle v Pardubicích začal. Na jeho případu se zdálo, že rozdíl mezi českou a slovenskou extraligou je jako mezi koženou brašnou a igelitkou. Hledal se. Hledal se dlouho, ale posilou, jakou se měl stát, nebyl ani náhodou. Má smlouvu ještě na příští rok, v něm musí být o hodně lepší.
MICHAL ŠEDA 5
(ZČ: 2+1)
Záhada roku. Když přišel v létě, vypadal skvěle. Během přípravy byl výborný, jeho druhým jménem byla jistota. Prásk. Přišla sezona a hned se všechno otočilo, často se přimotal k hloupému gólu, v ostré akci hořel. Přitom jestli někomu přát dobrý rok, tak jemu. Slušnějšího chlapa byste hledali v kabině těžko. Jenže bohužel, nešlo to… Ze sestavy pak vypadl. Očekávání nesplnil.
Jan Zdráhal a David Roupec nehodnoceni, neodehráli 15 zápas
Útočníci
PETR SÝKORA 1-
(ZČ: 22+12; PO: 3+0)
V úvodu připomínal životem otráveného lva ve výběhu s gazelami. Leda, že by mu samy otevřely ústa a naskákaly tam… Jenže pak to přišlo. Veselé Vánoce! Po Ježíškovi dal v 9 zápasech 9 gólů. Najednou se ho začala bát celá extraliga, ukázal, že na odpočinek a papuče má ještě čas. Důkaz jeho přínosu? V základní části nastřílel 8 vítězných gólů. Nikdo jiný jich v lize neměl víc!
close
zoom_in
TOMÁŠ MARCINKO 2
(ZČ: 6+21; PO:1+4)
Zase skákal šipky do střel a byl silný v osobních soubojích. Kromě černé práce teď oproti loňsku přidal i body. Týmu ale jednou věcí škodil, až příliš chodil na trestnou lavici, hodně faulů vyrobil na útočné půlce. Nebýt toho, musel dostat jedničku podtrženou, protože podobní hráči jsou poklad. Vždycky peláší první dozadu a navíc je silný kolem branky. Jeden z mála, kdo měl skvělý rok.
TYLER REDENBACH 2
(ZČ: 9+16; PO: 1+1)
Přišel, zazářil v Litvínově a pak nic. Temno a černo. Měsíc a půl jste o něm nevěděli. Evidentně si potřeboval po dlouhých měsících bez hokeje na všechen ten humbuk zase zvyknout a vylepšit fyzičku. Pak se asi ten nejméně kanadský Kanaďan, co hraje hokej, rozjel. Svými nahrávkami restartoval Sýkoru a stal se hlavním režisérem přesilovek. Hra na riziko mu začala vycházet.
LUKÁŠ NAHODIL 2-
(ZČ: 16+11, PO: 0+2)
Definitivně zbořil mýtus. Nikdo ho už nemůže označit za hračičku, co se baví nahrávkami a do současného hokeje moc nepasuje. Hodně se tlačil do střelby, se 16 góly byl druhým nejlepším kanonýrem týmu. V minulé sezoně vedle něj nastupovali v top formě hrající Tybor a Radil. Teď tak kvalitní křídla neměl a nasbíral jen o 3 body méně. Skvěle si rozuměl s Monjou.
DMITRIJ MONJA 2-
(ZČ: 1+3; PO: 2+3)
Jen si to představte, najednou se „vyskytnete" v jiné zemi, s nikým si moc nepopovídáte ani o počasí, protože neumíte jazyk. Mimo mantinely se ruský útočník musel v Pardubicích cítit jak palma za polárním kruhem. Jenže na ledě mu to šlo. Hokejovou řeč pochytil s Nahodilem a Orsavou rychle, slušně se pohyboval, uměl s pukem. Pomohl Dynamo zachránit v extralize.
DAVID TOMÁŠEK 2-
(ZČ: 6+6; PO: 1+0)
Jeho asi nejvíc zasáhl příchod Petera Drasiaitla. Přísný trenér mu přistřihl ofenzivní křídla, sebral volnost, kterou do té doby dovedl využívat a v útočné třetině přestal být tak dominantní. Na druhou stranu už nebyl tak volnomyšlenkářský směrem dozadu. Draisaitl ho chtěl naučil bránit. Když se budou vzájemně chápat, může z mladého útočníka vyrůst hvězda celé soutěže.
TOMÁŠ ROLINEK 3
(ZČ: 5+6; PO: 0+1)
Splnil to, co se od něj čekalo. Tvrdě dřel, nohama kmital při každém střídání a neměl strach, že ho na ledě bude něco bolet. Často chodil na oslabení, ukázal se jako válečník a lídr. Že neměl body? Když nešlape tým, on hru tvořit nebude, není Crosby. Pozor, nemá dřevěné ruce, umí se do kombinace zapojit, ale jeho devíza je jiná – černá práce, v ní je špička. Produktivita je pak u něj jen bonus navíc.
TOMÁŠ KAUT 3
(ZČ: 3+4; PO: 1+1)
Nenápadný bojovník se postupně zlepšuje. Pozor, pokud ho trenér napere do prvních formací, hrozí, že ho zavraždí. Není to hráč do kombinace a pro velké útočné kejkle. S trochou nadsázky, ať klidně dává góly vždycky jenom jednou za rok v Litvínově, hlavně když bude bránit tak skvěle, jak to předváděl v závěru sezony.
Tomáš Kaut má v Pardubicích svoje místo!
JAN STARÝ 3
(ZČ: 3+0)
To není smolař roku, ale spíš poslední pětiletky. Jen jednou během téhle doby odehrál aspoň 45 zápasů. Letos zase ne. Postupně si našel svoje místo, ze střelce se stal týmovým rváčem, českým Brendenem Morrowem. Jenže nešťastnou srážku v Třinci odskákal zlomenou nohou. Má pardubické srdce, zkusí se vrátit. Zase. Ale kdo ví, jestli to půjde na takové úrovni, jak končil.
JAKUB ORSAVA 2-
(ZČ: 5+6; PO: 3+2)
Přišel z Třince za Tybora, dlouho marodil, do akce šel až jako vánoční dárek, ale stejně se od něj hned čekaly zázraky. Výpadek na něm byl znát, chvíli trvalo, než se dostal do formy. Ale zvedal se, proměňoval nájezdy, bodoval důrazem a v play out se stal nejproduktivnějším hráčem týmu. Potřeboval by příští rok stabilně hrát, pak by mohl myslet i na návrat do národního týmu. Teď tam má daleko.
JAROSLAV MOUČKA 4
(ZČ: 0+1; PO: 0+0)
Je fakt, že za 8 minut na ledě toho během zápasu zase tak moc nestihnete. Jenže jeho problém je, že ničím moc neupoutal. Patří do kategorie „pracant" a těch je momentálně v klubu docela dost. Navíc on patří k těm starším a oproti minulým dvěma sezonám nepředvedl nic navíc. Neukázal se v lepším světle, než když před dvěma roky začínal. Ze sestavy se postupně vytratil
BRANISLAV RAPÁČ 4
(ZČ: 4+2; PO: 0+0)
Když přišel ze slovenské extraligy, chodil do všeho po hlavě, nebál se, ukazoval velkou vůli. Jenže pak si ho Pardubice pojistily na další rok a on ze svého stylu postupně slevoval. Už přestal připomínat komára ve zhasnuté ložnici, rázem nebyl tak otravný. Když bude hrát fyzicky, stejně jako po svém nástupu, může být platný. Jinak není lepší než hráči z domácího chovu.
PATRIK POULÍČEK 4
(ZČ: 3+4; PO: 1+1)
S Voženílkem a Tomáškem hrál suverénně nejlépe. V lajně mladých byl vidět, vynikla jeho drzost. Škoda, že spolu nehráli častěji. Když ale nastupoval v prvních dvou řadách mezi zkušenějšími hráči, nebylo to ono. A že těch šancí měl. Přehnaný respekt? Najednou to nebyl ten drzoun z loňského play off, kde v pár zápasech uchvátil. Potřeboval by někde natankovat půl metráků sebevědomí.
JAN KOLÁŘ 4
(ZČ: 1+2)
Kdyby se dala měřit snaha, tak se dostal na hodně vysoké číslo. Začal ve 3. lajně, měl být žolíkem, který bude útočit ze zákrytu. Jenže nakonec se jeho čas na ledě zmenšoval, až ho Pardubice ucvakly úplně a poslaly veterána do Jihlavy. Ani vzdáleně nepřipomínal toho Jana Koláře ze sezony 2011/12. Přitom rozhodně nic nepodcenil, v létě dřel. Ale jakoby tělo už od zranění v roce 2012 fungovalo hůř a hůř.
DANIEL VOŽENÍLEK 4
(ZČ: 1+2; PO: 0+0)
Většina mladých hráčů se vidí, jak překonává všechny možné rekordy. On ale ví, že jeho pozice je jinde. Podruhé za sebou jel na MS „20", i když v ročníku byli k mání šikovnější hokejisté. Voženílek je totiž buldok, kterého tým potřebuje na oslabení a hru do nepohody. Má to jeden háček, hokejisté podobného ražení musí makat víc než ostatní, dělat všechno pro kariéru. Potřebuje zlepšit přístup a hokeji obětovat svůj život. Pak bude platným hráčem.
MATĚJ BERAN 4-
(ZČ: 0+2; PO: 0+0)
Na hokej má fantastickou figuru. Jenže vyšel mu jen první zápas za Pardubice, pak spíš vynikly jeho pohybové nedostatky. Potřeboval by přes léto výrazně zapracovat na bruslení a zrychlit. Hrát hokej jenom s tím, že je hokejista velký a urostlý, už dávno nejde. Nebo jde, ale rozhodně ne v extralize. Ve 22 letech má možná poslední šanci, aby se zlepšil. Času už není tolik.
JAKUB SVOBODA 4-
(ZČ: 4+4)
Musel jít, protože poměr ceny a výkon zdaleka neodpovídal. Důvěru přitom měl, čekalo se, že nahradí produktivitu Lukáše Radila, jenže tady fatálně selhal. Snažil se toho strašně moc obruslit, ale nakonec nebyl nikde. Góly nedával, s Nahodilem a Tyborem měli trhat obrany, jenže zůstalo jen u plánů. Čekalo se od něj 20 branek a za 28 zápasů se stihl trefit jen čtyřikrát, pak šel do Karlových Varů. Jasné zklamání.
RADOSLAV TYBOR 5
(ZČ: 2+4)
Postihl ho stejný syndrom jako fotbalistu Krejčího ve Spartě. Zářil, dva roky hrál výborně, těžil ze své rychlosti a začaly kolem něj kroužit kluby ze zahraničí. Klub ho nepustil a přišel výkonnostní pád. Také Pardubice slovenského sympaťáka udržely a rázem se zasekl řemen. U Krejčího měl příběh šťastný konec, zase se dostal do reprezentace. Radoslav Tybor bude příští rok začínat od nuly. Otázkou je kde.
Ondřej Panna, Jiří Cetkovský, Matouš Venkrbec, Tomáš Pipek, Martin Krajňák, Filip Zadina, Jiří Půhoný, Adam Havlík, Eduard Šimun, Tomáš Divíšek nehodnoceni, neodehráli 15 zápasů.
