Extraligová špice pardubickým hokejistům uniká. Nedaří se rozjet delší tříbodovou sérii, úspěch pravidelně střídá nezdar. Co dál? Zadrhla se střelba, k tomu je na delší dobu ze hry Somík a aby toho nebylo málo, viróza trápí střelce Barteka.

Východočechům nevycházejí první třetiny. Posledních pět zápasů? Jenom jeden vstřelený gól. „Naposledy na Spartě jsme ji sice prohráli 0:3, ale hráli jsme docela dobře, byli jsme aktivní. Inkasované góly vyplynuly hlavně z individuálních chyb,“ říká útočník JAN BUCHTELE (21), člen explozivního útoku mladíků s Noskem a Kousalem.

Trochu to vypadá, že aby daly Pardubice gól, potřebují nejdřív dostat pořádný políček. V posledních třech zápasech jste pokaždé inkasovali jako první…

Naše produktivita je poslední dobou slabší. Šance sice máme, ale nedokážeme je proměnit. Není to tím, že bychom si nic nevytvořili, jen se to zatím nedaří dotáhnout do konce.

Je tohle teď největší téma při předzápasových poradách?

Mluvíme o tom hodně. Bavíme se i o vstupech do třetin, na které si musíme dávat pozor. Bohužel nám to tam poslední dobou ale padá jako prvnímu. Budeme se snažit to teď doma konečně prolomit.

Poslední dobou jste ale dokázali manko několikrát vymazat. Proti Vítkovicím a Karlovým Varům jste těsně před koncem srovnali a poslali zápas do prodloužení, Kladno jste díky gólu v čase 59:51 porazili. Takže aspoň nějaká pozitiva…

Jo, dotáhnout se to občas podaří, ale stojí to hrozně sil. Potřebovali bychom, aby déle vydržel stav 0:0, nebo abychom konečně vyhráli první třetinu. Otáčet a pokoušet se dvě třetiny něco smazat, je strašná dřina. Dřít bychom měli proto, abychom vyhráli a ne něco doháněli.

Dnes vás čeká Zlín, se kterým se asi moc velké střelecké dostihy čekat nedají…

Spíš to bude hodně o trpělivosti. Zlín hraje výborně dozadu, má skvělou defenzivu. Tím nechci shazovat jeho útok, ten je také dost kvalitní, ale s tímhle soupeřem to jsou většinou defenzivní bitvy a moc gólů nepadá.

Dlouhodobě je mimo Somík, viróza trápí Barteka a Zohornu. Trpí tím vaše útočná potence hodně?

Rozhodně, Martin Bartek je střelec, ten chybí moc, a Rado Somík taky. Hraje skvěle dopředu i dozadu. Je znát, že nám schází.

Na druhou stranu se otevírá obrovská šance pro vás s Tomášem Noskem a Robertem Kousalem. Dostáváte víc času na ledě, dokonce naskakujete i na přesilovky…

Obrovská šance to je, jen je smutné, že přišla kvůli zranění někoho jiného. Prostor jsme dostali, je tudíž na nás ho teď využít a předvést, co v nás je.

Když začínaly v Pardubicích řádit mladé pušky Kolář, Koukal, Průcha, bylo jim také kolem dvaceti. Může se jim vaše lajna vyrovnat?

Doufáme, že by to tak dopadnout mohlo. Tihle tři šli z juniorů rovnou do áčka a od té doby se něco podobného povedlo až nám. Uvědomujeme si, že je to velká šance, ale i to, že na sobě musíme dřít. Na příkladu těch tří vidíme, že to jde.

Co by mělo být vaší největší zbraní, pohyb?

Jsme mladí, takže si pohybem musíme všechno vynutit, i třeba fauly pro přesilovkové lajny. Snažíme se tam lítat, aby soupeř dělal po našem napadání chyby.

Na Spartě vaše trojka cvičila s Davidem Kočím tak, že ho trenér Jandač nakonec nechal sedět. Co se ale odehrává hlavně, když jdete na vhazování, kde po vás pokukuje obr a bývalý bitkař z NHL?

Nic příjemného to není (usměje se). Ale na to se ohlížet nemůžeme. Nesmíme se bát do něho vletět. Naopak se musí počítat s tím, že klidně může přijít nějaká odezva. Respekt jsme kvůli té jeho postavě ale neměli. Docela jsme přes něj chodili, tak ho tam trenér Jandač už pak nepustil.

Právě, Kočí působil dost nemotorně…

Když měříte dva metry a vážíte sto deset kilo, moc obratný nebudete. Na něm bylo vidět, že je to takový hromotluk a má jiné přednosti než pohyb.