Pamatujete si na svůj první ligový zápas vdresu Pardubic?

Na to se nedá zapomenout, bylo to vOstravě, střídal jsem jako bažant gólmana Hillera za stavu 0:5. Nakonec jsme zápas prohráli 3:5 a já gól nedostal. Byl to můj šťastný vstup do nejvyšší soutěže.

Pak jste dostal laso do tehdy výborného Brna?

Bylo to tehdy prosté, byl jsem povolán na vojenskou službu a dostal šanci stát se členem RH Brno. Po skončení vojny pak měli vBrně velký zájem, abych zůstal, byly ztoho tehdy velké tahanice, ale nakonec jsem se stal kmenovým hráčem RH Brno. Napomohlo ktomu ito, že vPardubicích chytal výborný Josef Dvořáček (Šmajda) a oba jsme samozřejmě chtěli chytat.

Pak jste ovšem zažil zlatou éru brněnského hokeje, jak jste tohle období vnímal?

Hned první sezonu jsem vBrně získal titul, ve druhé ne, ale pak to bylo skutečně skvělé období. RH Brno byla posilovaná mladými hráči, kteří rukovali na vojnu, takže kvalita tehdejšího týmu byla zřejmá.

Pamatujete si na první reprezentační zápas?

Já si na svoji reprezentační premiéru přesně nepamatuji. Ještě jako hráč Pardubic jsem se vrátil sreprezentačním mužstvem ze Švédska, tehdy mě bohužel umíral otec. Právě jsem rukoval na vojnu, takže to bylo pro mně smutné období. Myslím, že můj první zápas vreprezentaci byl právě vtom Švédsku.

Vbrance nároďáku jste se střídal sMikolášem, Kulíčkem a zejména sDzurillou, později sHolečkem. Jednoznačně nejčastějším parťákem byl Vlado Dzurilla. Vycházeli jste spolu? Byli jste si do jisté míry přece konkurenty.

Neměli jsme spolu žádné problémy, on byl takový srandista, bodrý a veselý člověk, dnes by se řeklo pohodář. Výkonnostně jsme byli vyrovnaní, buď chytal jeden nebo druhý. Když jsme se sešli na mistrovství světa, tak ten , který chytal proti Rusům zpravidla střídal. Oproti nim bylo nutné podat víc jak stoprocentní výkon, tehdy to byli takřka každoroční mistřisvěta.

Sledoval jste památný zápas naší reprezentace skanadskoamerikými profesionály, který Dzurilla fantasticky vychytal a zvítězili jsme1:0?

Tehdy jsem zápas sledoval doma utelevize. Konec kariéry jsem zažil vBrně spolu sDzurillou, on toho již odchytal více. Pak jsem působil vProstějově a Dzurilla se po letech znovu dostal do národního mužstva. Já se mu smál, že teprve tehdy začal chytal dobře. Zmíněný skvělý zápas sprofesionály toho byl důkazem.

Vreprezentaci jste skončil ve třiceti, vlize ve 36letech. Co říkáte na hokejovou dlouhověkost současných gólmanů– třebaHaška?

Když jsem se loučil sreprezentací ivlize měl jsem pocit, že chytám lépe než před tím. Vlize jsem odchytal celkem dvacet sezon a myslím, že to je ještě dnes rekord. Já nebyl ambiciozní člověk, nemusel jsem chytat za každou cenu, to platí spíše dnes. Dominik vtomto ohledu je nesmírně cílevědomý, je mimořádnou osobností. Vždy chytal okategorii či dokonce dvě výš. Dominik Hašek má vsobě něco, co druzí nemají, navíc on je vpodstatě zdravý a to je také důležité. Já na sklonku kariéry měl již velké problémy skyčelním kloubem Myslím, že kdybych byl zdravý, asi bych se loučil shokejem později.