Zase byl ve svém živlu. Legendární útočník VLADIMÍR  MARTINEC (63) měl v minulé sezoně na starosti starší dorost Pardubic. „Sice přišly chvíle, kdy bych klukům namlátil, ale bavilo mě to," usmívá se. Jeho mise skončila úspěšně, s týmem se dostal do play off. Několika hráčů z jeho mužstva se v budoucnu  dotkne nové nařízení svazu, kdy extraligové celky budou muset povinně zařazovat do sestavy mladé hráče.

Co myslíte, bude tenhle krok nakonec prospěšný?
To ukáže až čas. Pravidlo vzniklo kvůli tomu, aby se pohnuly ledy a mladší hráči dostali šanci. Otázkou je, jak to klukům pomůže. Jestli budou skutečně hrát, bude to dobré. Jestli se na ledě objeví při jednom nebo dvou střídáních, moc prospěšné to asi nebude. Podle mě by se měla zohledňovat především výkonnost, ne říkat že někdo musí hrát stůj, co stůj.

Budou brát mladí hráči pravidlo jako motivaci?
Mělo by to tak být. Jenže my musíme kluky v osmnácti nějak motivovat, aby pracovali? To asi není úplně v pořádku. Oni musí chtít pracovat sami, mít v sobě touhu, aby se dostali na nějakou úroveň. Vždyť se dá dostat do extraligy i bez takového pravidla. V soutěži  je docela dost hráčů, kteří ukázali kvalitu a v osmnácti začali hrát i bez nařízení.

V dorostu máte, prý velmi talentovaného, patnáctiletého útočníka Michala Špačka. Může právě on v budoucnu nakukovat do áčka?
Proč by ne?  I když věkem teprve teď  přichází do staršího dorostu, mohl by to zvládnout. Bude mu šestnáct, ale i v tomhle věku se dá klidně hrát extraliga. Má silné nohy, přehled a vidí všechny kolem sebe. Teď ale nejde ani tak o to, aby dával hned v první sezoně za juniory nebo áčko mraky gólů. Důležité bude, aby byl platný, aby dobře bránil a starší kluci ho vzali.

Vy jste odvedl se starším dorostem kus práce, dostali jste se do play off.  Bavil vás ten rok na lavičce?
Jo, sice přišly chvíle, kdy bych klukům namlátil (usmívá se), ale bavilo mě to. Rozhodně u mě převažují pozitivní dojmy. Většina kluků chce pracovat a dělá pro hokej všechno. Kam se dostanou, bude už jiný příběh. Záleží pak i na štěstí,nestačí jenom talent a píle, ale potřebujete ještě být ve správný čas na správném místě.

Když mezi šestnáctileté kluky nakráčel trojnásobný mistr světa, medailista z olympiády, čtyřnásobný vítěz Zlaté hokejky, nesedli si na zadek?
To k tomu ale trochu patří. Hráči musí mít respekt k jakémukoliv trenérovi. A pokud si ho on není schopen zajistit, nemůže to fungovat. Disciplína zdobila i nás, když jsme ještě hráli. Jestliže začnou hráči do něčeho mluvit, není to v pořádku. Můžete si povídat v kabině, ale jinak žádnou velkou diskuzi nepřipouštím, každý pak hledá alibi. Jak někdo začne: „Já myslel, kdyby…,"tak je to o ničem.

Budete u staršího dorostu působit i v příští sezoně?
To je zatím otázka. Rád bych  trénoval dál nějakou podobnou kategorii, klidně i výš. Nejsem si jistý, jestli bych měl trpělivost s úplně malými dětmi. Ale od staršího dorostu až po áčko, to by mi problém nedělalo.

Troufl byste si tedy i na extraligu dospělých?
(usměje se) Cítím se dobře, proč ne? Na střídačce se odreaguju. Trénuji nějakých 27 let.  Tahle praktická část je mi mnohem bližší, než abych psal nějaké knížky,  dával nové názvy tomu, co jsme jsme dělali už dřív a objevoval s tím najednou Ameriku. My jsme hráli stejný hokej, jen se na to teď navlékají odborné termíny.