Po ledě se plouží několik mátožných figur. Mají dost.

I tohle je play off.

„Nekonečný“ zápas, který nemohou rozhodnout nájezdy. Hraje se tak dlouho, dokud nepadne gól.

V NHL platí toto pravidlo odjakživa při každém utkání vyřazovacích bojů.

V Česku může taková chvíle nastat jenom v sedmém utkání.

Hokejový maraton se klidně může hrát i v Pardubicích.

„Dostanete se do bodu totálního vyčerpání. Pak ale chytíte druhý dech, šestý, devátý dech… A tak to jde dál,“ vzpomíná bývalý útočník Pittsburghu Matthew Barnaby na třetí nejdelší klání zámořské historie.

Jeho Penguins s Jágrem, Strakou nebo Šlégrem měli 4. dubna 2000 za sebou klasických 60 minut. Proti Philadelphii je pak čekalo ještě dalších dvaadevadesát.

Až v pátém prodloužení rozhodl Keith Primeau. Jágr a spol. prohráli 1:2.

„V šatně sedí 20 hrdinů, já byl jenom střelec,“ odmítal tenkrát oslavy vyčerpaný Primeau.

Tehdejší brankář Tučňáků Ron Tugnutt pochytal 70 střel. Vzpomíná, že jeho spoluhráči ztráceli pojem o čase: „Kluci přijeli a ptali se: Jaká je to vlastně třetina? Šestá?“

Netrefili se. „Hrála se osmá. Mozek vám úplně otupí,“ vybavil si okamžitě Tugnutt.

Nejdelší zápas historie NHL se konal už v roce 1936 a vítězná trefa padla v čase 176:30. Detroit udolal Montreal brankou Muda Bruneteaua 1:0.

Do statistik extrémních prodloužení jsou zapsáni i dva Češi. Petr Sýkora ukončil čtvrtou nejdelší přetahovanou v dějinách play off. Po 140 minutách díky němu slavil Anaheim.

Před šestnácti lety se zase prosadil těsně před koncem čtvrtého prodloužení útočník Pittsburghu Petr Nedvěd (na snímku).

O přestávkách nosili poslíčci do kabiny vysíleným hráčům pizzu. Z osmnáctitisí­cového kotle nezůstala v hledišti ani polovina. Zápas skončil po druhé ranní.

Jednou přijde chvíle, kdy se podobné bitvy s koncem v nedohlednu dočká i Česko. Možná, že už dnes…